La Gravetat de Coulomb: Hrajeme si s fyzikálními pojmy

Rozhovor s Pauem Benítezem ze skupiny La Gravetat de Coulomb

Kdy a jak vaše skupina vznikla?

Skupina vznikla během pandemie s cílem věnovat se katalánským lidovým tancům. Hraje v ní Manu Sabaté na basklarinet, Blai Casals na diatonický akordeon a já, Pau Benítez, na katalánskou flétnu, zvanou flabiol, a na tamburínu.    

Proč právě toto obsazení?

Já a Manu jsme se znali už mnoho let předtím a znali jsme také Blaie. Tvoříme ideální sestavu – jeden melodický, jeden harmonický a jeden basový nástroj. A roli hrálo právě také to, že jsme se dobře znali. Pro mne bylo důležité, že melodie, které skládám a které jsou velmi tradiční, procházejí díky mým spoluhráčům zajímavou proměnou a dostávají moderní podobu. Jako autor se tak ocitám mimo svou komfortní zónu, což je pro výsledek jen dobře.    

Říkáte, že jste vznikli během pandemie. Jaké byly vaše koncertní začátky?

Poprvé jsme se jako kapela během pandemie sešli na dálku přes zoom. Bylo to zvláštní v tom, že jsme hráli taneční hudbu, ale během prvního roku existence jsme nemohli zorganizovat běžný koncert, na kterém by naši posluchači tančili. Když se nám podařilo vystoupit před publikem, museli u toho naši posluchači sedět. To nás nutilo k tomu, abychom více pracovali na aranžích skladeb. Bylo třeba, aby naše hudba byla zajímavá nejen pro tančící posluchače, ale i pro ty, kteří sedí s rouškami na obličejích.    

Vaše aktuální album se jmenuje L’efecte Doppler. Proč?

Album je inspirované takzvanými Cikánskými tanci, což je tradiční katalánská taneční suita, která se tančí během karnevalu. Během tohoto tance se lidé shromáždí na jednom prostranství a tanečními kroky se k sobě nejprve přibližují, a pak se zase od sebe vzdalují. To jsme vnímali jako metaforu Dopplerova efektu, fyzikálního jevu postaveného na tom, že například zvuk sirény sanitky mění zdánlivě svou výšku podle toho, jestli auto přijíždí k nám, nebo se od nás vzdaluje. Rádi používáme podobné slovní hříčky a hrajeme si s fyzikálními pojmy. Ostatně náš akordeonista Blai je univerzitním profesorem fyziky.        

Album jste natočili s několika hosty. Můžete je představit?

Je to v první řadě Na Maria Nostra, dudačka z Mallorky, která v jedné skladbě také zpívá. Dále jsme si na album pozvali významnou katalánskou skupinu El Pony Pisador, která také přispěla zpěvem. Dani Àlvarez na albu hraje na katalánskou flétnu a Anaís Falcó přispěla rytmickým dupáním, kterými zvýraznila strukturu některých skladeb. Především ale musím zmínit Pau Vinyolese, což byl náš nejdůležitější spolupracovník. Podílel se na albu jako mistr zvuku a producent. Díky němu na albu vše drží pohromadě.