John Smith: Při psaní textů čerpám z tradice

Rozhovor s britským písničkářem Johnem Smithem

Původně jste hrál na kytaru a skládal instrumentální hudbu. Jak se to stalo, že jste začal psát a interpretovat vlastní písně?

Ano, na kytaru hraji už nějakých pětadvacet let. A dříve jsem opravdu hrál především vlastní instrumentální hudbu a také písně jiných autorů. To bylo někdy v letech 2003 a 2004. Jednou jsem ale napsal píseň, z které jsem měl opravdu dobrý pocit. Nejprve jsem si jen tak něco zpíval, a najednou jsem zjistil, že to dává smysl. Začal jsem tedy psát víc. Když jsem pak tyto skladby zařazoval do programu svých koncertů, lidé na ně reagovali, a já jsem si najednou uvědomil, že jsem písničkář. Od té doby mě mnohem víc zajímají písně než instrumentální skladby.

Vystupoval jste jako předskokan před kapelou Tinariwen, kterou tvoří příslušníci afrického národa Tuarégů. Inspiruje vás i africká hudba?

Ano, africká hudba je velmi inspirativní, pokud jde o hru na kytaru. Je totiž velmi komplikovaná a bohatá a od afrických mistrů, jako je Boubacar Traoré (další host letošních Folkových prázdnin – pozn. aut.), se člověk vždy naučí něco nového. Jejich styl hry je naprosto jiný než náš západní přístup. Stačí tyto hráče poslouchat a obohatí vás to. Podobně se teď hodně jako posluchač věnuji kubánské hudbě, fascinují mě latinské synkopované rytmy.

Předpokládám ale, že při všech těchto hudebních láskách je pro vás stále na jednom z prvních míst tradiční anglická hudba…

Ano, britská tradiční hudba je pro mne stále velmi důležitá, vyrostl jsem na ní. Velké postavy britské lidové hudby jsou mí velcí hrdinové – lidé jako John Renbourn, Martin Carthy, John Martin. Jejich hudba mě obklopovala odmalička a myslím, že nic není mému srdci bližšího. Mám rád americkou hudbu, jsou mi blízké další žánry, ale v první řadě jsem interpret tradičního britského folku a jsem hrdý na to, že mohu být pokračovatelem této tradice.

Oslovuje dnes vůbec lidová hudba mladé lidi?

Myslím, že minimálně pro některé mladé lidi je tradiční hudba zajímavá. Moje písně sice nejsou přímo tradiční, ale na folklorních základech stavím, hlásím se k nim. Jezdím na různé festivaly, hraju své písně a lidé na ně reagují. Z toho tedy usuzuji, že tento hudební styl je pro mnoho lidí stále zajímavý.

Když se hlásíte k folklorním kořenům, co z lidové hudby je slyšet ve vašich písních?

Z tradice čerpám především při psaní textů. Používám pochopitelně i určité hudební postupy, ale lidové hudbě se člověk přiblíží spíše navozením určité atmosféry, pocitu. Hraju v různých laděních, více či méně tradičních, používám i své vlastní postupy, ale lidovou hudbu evokuji tím, jak zpívám a také o čem zpívám. Často jsou to až mystické momenty nebo něco, co přesahuje náš každodenní život. To vše se totiž v lidové hudbě objevuje.

(Kráceno. Celý rozhovor si můžete přečíst na serveru Brno – město hudby.)