Ivan Hlas Trio: Krásnej dar (recenze CD)

V souvislosti s albem Utek mi pes, které vzniklo v roce 2004, jsem psal, že Ivan Hlas umí „napsat a přesvědčivě zazpívat obyčejnou písničku – melodickou, se snadno zapamatovatelným sloganem, s neprovokativní a přitom nevšedními aranžemi“. O čtyři roky později, když Hlas na albu Láska jako oliva poprvé představil své akustické trio, jsem podtrhl výborně zvládnuté písničkářské řemeslo, které s akustickým doprovodem o to víc vynikne. A následující Vítr ve vlasech (2014), album, které kytarista Norbi Kovács aranžoval opět pro větší sestavu, jsem vnímal jako syntézu obojího – tedy hudebně košatou nahrávku s výraznými texty. „Dokáže napsat prostý příběh ze života i sloky plné metafor, a vždy v tom je kus poezie,“ psal jsem tehdy o Ivanu Hlasovi. Novinka Krásnej dar je dvojím návratem – jednak k čistě akustickému triovému tvaru alba Láska jako oliva, jednak k deseti písním, které zpěvák vybral ze svých starších desek a s kolegy Norbim Kovácsem (kytary, ukulele) a Olinem Nejezchlebou (violoncello) znovu nahrál. Často platí, že není nad originální nahrávku, a podobné předělávky sebe sama ztrácejí smysl – zuby si s podobnými projekty vylámali Karel Černoch, Milan Drobný nebo i Jiří Suchý. Ivan Hlas naštěstí nejde cestou „moderního zvuku“. Spíše se snaží u svých starších písní zdůraznit nové aspekty, více se zaměřuje na text, zkouší srozumitelným jazykem převyprávět silné příběhy, které na jeho předchozích deskách nespravedlivě zapadly. Připomíná mi to například snahu Michala Němce z Jablkoně jednou za čas vzít a znovu zpracovat a nahrát některou starší píseň.

I když má být album Krásnej dar sestaveno z písní spíše pozapomenutých, neplatí to tak úplně. I když ponecháme stranou velký hit Žízeň, jednu z nejpoetičtějších písní o alkoholu, které tuzemský rock a folk znají, obsahuje CD některé z písničkářových vůbec nejsilnějších skladeb. Sám k nim řadím hned titulní Až přelezem plot („Jedno místo znám, chci tě tam vzít hned“), dětskou písničku Třeba jo (o Medvídkovi Pú) nebo stále aktuální filmovou Báječná léta pod psa („Chtěl bych ti vrátit aspoň jeden den, třešňovou alej, šaty bílý“). Ale vlastně co píseň, to drobná folková perla a to příběh. Někdy úplně obyčejný, jindy nabitý metaforami. Platí tedy to, co před lety, jen ty texty s akustickým doprovodem lépe vyniknou. Pašijový příběh (Evangelium) Ivan Hlas pojal hovorovým jazykem tak, že se text na papíře tváří trochu kostrbatě. Nicméně v jeho podání to funguje výborně. Krásné jsou verše z písně Pod zrcadlem o tom, jak si „při holení z paměti smývám ten film“, píseň Krásnej dar o dívence Sáře („Ona ví…“ píše autor v bookletu alba) nebo silný refrén o Sněhové královně v bouři a následné vyznání v Nádražním blues.

Že své písně protkává literárními narážkami, není u bývalého knihkupce a vášnivého čtenáře Hlase nic překvapivého. A nepřekvapí ani to, že propojení příběhů z bible a z pohádek s verši, které „psal sám život“, funguje. Ivan Hlas výběrem písní připomíná, že patří mezi pár českých autorů, kteří dokážou napsat píseň o vztahu mezi mužem a ženou tak, že to nezní tuctově a okopírovaně.

A doprovod? Oba pánové z kapely jsou mistry svých nástrojů. Oba umí doprovázet rytmicky i melodicky, žádný z nich se nedere do popředí. Aranžmá, která měl opět na starosti Norbi Kovács, jsou vkusná a uměřená tak, aby skutečně vynikly příběhy. Zatímco pro někoho zůstane Ivan Hlas interpretem rokenrolu Na kolena, u mne opět stoupl na ceně jako písničkář. Písničkář a vypravěč.

Vydavatel: Warner Music Czech Republic
Rok vydání: 2016
Žánr: folk
Celkový čas: 42:24

www.ivanhlas.cz