Ivan Hlas: Vítr ve vlasech (recenze CD)

U minulého alba Ivana Hlase Láska jako oliva jsem chválil především texty, u předchozího Utek mi pes pestré aranže. Vítr ve vlasech má obojí. Oproti triové, čistě akustické, „Olivě“ se rozšířená zpěvákova kapela vrací místy k rockovému zvuku a jako textař zůstává Ivan Hlas písničkářem, který dokáže napsat prostý příběh ze života i sloky plné metafor, a vždy v tom je kus poezie. Zároveň, přestože se mění složení doprovodné skupiny, najdeme v jeho tvorbě kontinuitu. Jistotou je další píseň o Marii (Zlatá hodina), pohádkové motivy (jakkoli je Vyprávěj mi… nakonec písní pro dospělé) i téma tance („Můžeme spolu trsat do rána“ – Jako modelka; nebo tančící bílá langusta v Na barevný šňůře). Celkově je Zlatá hodina album v dobrém slova smyslu nostalgické, vzpomínkové, dospělé, což souvisí se zpěvákovými loňskými šedesátinami.

Nový je klíčový podíl kytaristy Norbiho Kovácse na celkovém vyznění desky. Už na zmíněných dvou starších albech se sice Norbi podílel výrazně, ale Vítr ve vlasech je dílo jeho stejně jako Hlasovo. Nové CD je po aranžérské stránce velmi pestré, ale rozhodující podíl na této pestrosti má práce s kytarami. Nejde přitom jen o to, že se v těch padesáti minutách příjemně střídá zvuk akustický a elektrický. Kytary hrají tu swingově (Vyprávěj mi…), tu ostřeji (Víno a zpěv), někde se skvěle doplňují s houslemi Vladimíra Pavlíčka (Dávný city z Hanspaul City) a jinde se doplňují samy se sebou (O nás dvou). Nechybí blues (Na barevný šňůře), poprock (Pro Elišku) nebo nostalgie s uhrančivou basovou linkou (Zlatá hodina), čímž se pochopitelně dostáváme k dalším nástrojům na albu. Violoncellistu Olina Nejezchlebu tentokrát doplnil basista František Raba a také bubeník Jiří Zelenka, který má s písničkářským rockem bohaté zkušenosti (ETC…, Bratři Ebenové).

Album je rámováno dvěma opravdu výraznými písněmi. Úvodní Pro Elišku se pohybuje mezi rokenrolem (narážka na „šakalí léta“) a Beethovenem (oslovení v refrénu včetně krátké citace z jeho Elišky), závěrečná Zlatá hodina s folkovějšími aranžemi přináší zásadní témata šachů („Slunce táhne věží“) a plynoucího času („Čas, jen čas, každá věc má svůj čas…“ a rytmus napodobující odbíjení hodin). Pro Elišku se odehrává v neděli odpoledne, Zlatá hodina v neděli večer. Jako by tedy celé album zachycovalo pár ospalých nedělních hodin „v malým velkoměstě na konci světa“, nicméně ve skutečnosti uplyne „odpoledne a k tomu pár let“. Hned ve druhé písni Jindy zpěvák zpívá „Opouštím tvůj čas“ a s havranem konstatuje „Víckrát ne“. Téma plynutí času a vzpomínek najdeme i v dalších výrazných skladbách – Pod čepicí („Najednou všichni mávnou křídly a rozletí se bůhví kam“) nebo Všude je ráj („Bylo to za starejch časů“). Mimochodem píseň Pod čepicí je silná i díky melodii, se kterou souzní i její zdánlivě jednoduchý doprovod (zní jako etuda ze základní umělecké školy).

Vítr ve vlasech se Ivanu Hlasovi povedl. Tedy vlastně Ivanu Hlasovi a Norbimu Kovácsovi. Mezi mainstreamovými alby, která na naší scéně vznikla v roce 2014, patří k těm nejlepším.

Vydavatel: Warner Music Czech Republic
Rok vydání: 2014
Žánr: poprock/folkrock
Celkový čas: 48:01

www.ivanhlas.cz