Désirée Saarela: Každá píseň má obsahovat naději

Rozhovor s finskou písničkářkou Désirée Saarela

Můžete stručně představit švédskojazyčnou komunitu ve Finsku?

Tvoříme asi pětiprocentní menšinu v zemi. Jsme občané Finska, ale naším mateřským jazykem je švédština. Naši předkové byli Švédové, kteří před mnoha stovkami let přišli na území Finska, které bylo v té době součástí Švédska.    

Už dříve jste zpívala o ženách – hrdinkách z doby druhé světové války a i nejnovějším albu máte posluchačsky náročná témata. Podle čeho je volíte?

Myslím, že bych nemohla zpívat písně na jakékoli téma. Když chce člověk dnes být písničkářem, měl by reflektovat svět kolem sebe, zajímat se o to, co se děje. Na albu mám například protiválečnou píseň s názvem „Vidím válku z druhé strany“, která se pochopitelně týká války na Ukrajině a toho, že máme 1400 kilometrů dlouhou hranici s Ruskem. Vyjadřovat se k tomuto tématu je pro mne velmi důležité. Na světě však probíhají i další konflikty a já to cítím tak, že pokud mě lidé poslouchají, měla bych po nich chtít, aby o tom také přemýšleli. Ovšem každá píseň, i když má těžké téma, by měla obsahovat naději a měla by nás povzbuzovat. I když je život těžký, je třeba jít dál a naděje je velmi důležitá. Album jsem pojmenovala švédsky Allt finns här, což znamená „Tady je všechno“. Je to totiž velmi otevřené album, na kterém hovořím o mnoha věcech včetně vztahů mezi lidmi. Věřím, že když si album poslechnete, nálada písní vás osloví a pochopíte, co jsem chtěla říct. To je vlastně pro mne jako písničkářku ta největší výzva. Když natáčím album, přemýšlím, jak to udělat, aby se to, co cítím, do nahrávky skutečně dostalo.    

Album jste nahrála v duu s italským kolegou. Představte nám jej.

Seznámila jsem se na WOMEXu s Lucou Bordonarem, který pochází ze Sicílie a hraje na basklarinet. Říkala jsem si: To je úžasný nástroj, s tím bych si ráda někdy zahrála. A tak jsem Lucovi poslala nějaký materiál a on mi doma nahrál svoje party. Já jsem si to poslechla a úplně mi to vyrazilo dech. Hned jsem věděla, že z toho může být skvělá spolupráce. Pozvala jsem tedy Lucu do Finska, on přijel a já jsem mu nabídla svých deset nových písní s tím, že by z toho mohlo vzniknout společné album. Začali jsme skladby společně aranžovat, já jsem navštěvovala Lucu na Sicílii a on jezdil opakovaně do našeho domu v lesích ve Finsku, a tak postupně album vzniklo. Měli jsme už několik koncertů v Norsku, Švédsku a Finsku a nedávno také ve Španělsku. Mám z této spolupráce velkou radost. Vznikla vlastně náhodou tak, že jsme se s Lucou potkali na WOMEXu.    

Jde o jednorázovou spolupráci, nebo budete pokračovat?

Učitě bych ráda pokračovala. Luca momentálně žije ve Valencii a máme to k sobě tedy velmi daleko, ale to podle mě není problém. Už jsme ten projekt rozběhli a hrajeme spolu rádi. Prožíváme dobu intenzivní spolupráce, tvrdě spolu pracujeme a také spolu rádi jíme dobré jídlo.    

A pracujete na něčem dalším mimo toto duo?

Vlastně ano, pracuji na novém albu, které bych ráda vydala na jaře. Mělo by se jmenovat Annat land, což znamená Jiná země. Jde mi o prozkoumávání nových věcí, neznámých destinací, je to o touze po seberozvoji, po nových způsobech vyjadřování. Je to, jako bych cestovala do nové země, kde je všechno jiné. Nemůžete tam najít ani sklenici s mlékem, protože nevíte, jak vypadá. Tak na mě působí dnešní svět s jeho novými možnostmi. Album Jiná země bude mým příspěvkem na toto téma.