Album roku 2024 natočil Vladimír Mišík

Do ankety tentokrát hlasovalo 110 oslovených osobností – muzikanti, hudební publicisté, pořadatelé festivalů a koncertů, vydavatelé i zástupci našich posluchačů. Každý z nich mohl na album roku nominovat libovolný počet desek z Česka i zahraniční, a to bez ohledu na hudební žánry.

1. místo: Vladimír Mišík – Vteřiny, měsíce a roky (Animal Music)

„Důvěrnému projevu Vladimíra Mišíka nelze odolat ani ve třetí z kolekce desek smysluplného spojení s Petrem Ostrouchovem a doprovodnou kapelou.“ (Jiří Nohel – Listověj)

„Ostrouchovský sound je krásný a poctivý, proto se těším i z poslechu nové desky Vladimíra Mišíka, kde mě strašně opět baví úsporný vklad mistra klapek Ondřeje Pivce.“ (Jura Bosák – Dobrozdání, Expedice Apalucha)

2. místo: Wolf Lost in the Poem – Indigem (Tranzistor)

„Jan Žamboch opět natočil nesmírně hluboké a mnohovrstevnaté album, které při každém poslechu zasáhne jiný kousek mojí duše.“ (Tomáš Toman, písničkář)

„Je to krásné textově i hudebně. Jen u toho brečím, takže to vlastně nemůžu moc poslouchat.“ (Veronika Kicková – Hmlisto)

3. místo: Martina Trchová – 90 % štěstí (Indies Scope)

„Martina zraje jako mé oblíbené víno. Nechrlí alba každý rok, dokonce se ty intervaly mezi deskami prodlužují, ale rozhodně se vyplatí si na ně počkat. Celé to je evidentně odžité a pro mne poctivé písničkářství, na kterém jsem vyrostl, navíc ve svěžím hudebním hávu a podpořené skvělými muzikanty.“ (Zdenek Svánovský – festival Slunovrat)

4. místo: Marie Puttnerová – Zelená oblaka, růžové stromy (Animal Music)

„Znovu na mě začaly silně účinkovat milované písně, které jsem předtím oposlouchal natolik, že už na mě nezabíraly. A v těchto nových verzích jsou zase jako nové.“ (David Konopáč, textař)

„Přiznám se, že jsme byl k tomuto projektu předem lehce skeptický, přeci jen písně Zuzky Navarové teď dělá kdekdo, že… Ale to je taková  krystalicky čistá krása, líbí se mi, že k tomu i skvělá kapela přistoupila velmi pokorně. A hlavně se na Zuzaniných písních ukázalo, jak skvělá je Maruška zpěvačka. Jedinečná. Řekl bych, že to zde vyplulo na povrch ještě více, než při její domácí alternativnější tvorbě.“ (Vašek Müller – festival Slunovrat)

5. místo: Mirek Kemel – Mordyjé (Indies Scope)

„U Mirka Kemela mám vždy pocit, že jeho písničky jsou jako jeho kresby, to, co chce říct, umí říct ve zkratce. Ve svých albech zraje jako víno a mám pocit, že každá jeho deska je lepší.“ (Luděk Strašák – MěKS Náměšť nad Oslavou, TV Noe)

6. místo: Irena a Vojtěch Havlovi – Four Hands (Animal Music)

„S Vojtěchem Havlem jsem si stihl podat ruku na Folkové Lipnici a cítil z něj zář skromnosti a tiché lásky k hudbě. To klavírní album je prostě krásné.“ (Jan Žamboch)

„Na toto album jsme čekali plných 14 let! Ačkoli jde především o minimalismus, tvořený klavírem a varhanami, citlivá práce s dynamikou a až mikroskopická s výrazem z něj odnímá nabubřelost a prvoplánovost. A činí z něj navýsost lidský projev. Univerzální jazyk hlubokého porozumění. Naději…“ (Jan Hocek, hudební publicista)

7. místo: Květy – 41 minut (Polí5)

„O této desce si říkám, že by si zasloužila velmi široké publikum, tak dobře se to poslouchá…  My pořadatelé Slunovratu závidíme Maratonu hudby Brno skvělou skrytou podprahovou reklamu na tento festival hned v první (a mimochodem skvělé!) písni.“ (Vašek Müller – festival Slunovrat)

8. místo: Kvietah – Díky, včely! (Indies Scope)

„Parádní album!“ (Jan Žamboch)

„Tato deska je originální nejen názvem (ano, a to vůbec není v době přemíry informací marné, zaujmout hned názvem).“ (Vašek Müller)

9. místo: Karel Vepřek – Písně ze dvora krále Magora (Guerilla Records)

„Aranžmá na tomto albu je pro mne svou odvahou dechberoucí.“ (Jan Žamboch)

„Karel Vepřek má ve své tvorbě dar okamžitě a beze zbytků přenést posluchače do prostoru utvářeného skutečnými umělci v beznadějných počátcích nastupujícího temna komunismu nebo, lépe, na ostrovy jejich vnitřní neotřesitelné svobody.“ (Jiří Nohel – Listověj)

10. místo: Lada & kapela – Něco ke čtení (Indies Happy Trails)

„Je to dobrá muzika s texty, které mají přesah.“ (Aleš Švanca – Hovaduo)

***

1. místo v kategorii zahraničních alb: The Cure – Songs of a Lost World (Fiction)

„Celé album je pro mě naprosto omamnou a hypnotizující záležitostí.“ (Martin Bystrický, Sound of Occupation)

„Popravdě řečeno od LP Disintegration, které The Cure vydali v roce 1989, už jsem si jejich další desky pořizoval jen ze staré lásky, co už dávno ztratila dávný oheň. A vůbec jsem nečekal, že se to ještě může vrátit. Stalo se, a to velkolepě. I když ten ztracený svět, o kterém Robert Smith na mé nejlepší zahraniční desce roku 2024 zpívá, se vlastně ohlíží s nostalgií po časech, kdy alespoň ty deprese ještě stály za to…“ (Ivo Mludek – Charita Opava, festival Slunovrat)