Martin Žák: Když osadník zpívá (recenze CD)

Český horal a neúnavný propagátor americké tradiční hudby Martin Žák vydal další minialbum ze své „limitované sběratelské řady“. Nazval je Když osadník zpívá, ačkoli přesnější pojmenování by možná mělo být „Když osadník hraje“. Zpěv a texty písní jsou zde sice také důležité, ale ještě víc CD vnímám jako přehlídku téměř minimalistických, a přesto chytře udělaných aranží. Autor sám o projektu říká v rozhovoru pro časopis Crossroads: „Zvolil jsem tentokrát ryzí horalské téma a navíc jsem se rozhodl zůstat zase na chvíli sám, proto podtitul Old-Time Country Solo. Pak už jsem jen spontánně bral do rukou různé hudební nástroje, které zněly v amerických horách v různých obdobích osídlování, a všechno do sebe zapadalo velice přirozeně. O aranžování v pravém slova smyslu nemůže být ani řeč. Nejcennější roli tu hraje prostý fakt, že jsem toho už hodně slyšel a vstřebal.“

CD obsahuje osm písní a s výjimkou závěrečné skladby minstrela Daniela Emmetta jde o tradicionály, tedy skladby bez známých autorů. Najdeme zde horalské balady, přetvořené staré anglické písně, taneční popěvky… Epika převažuje nad lyrikou a vedle témat nejobecnějších, tedy písní o lidech a mezilidských vztazích, zde najdeme například originální skladbičku o univerzálním využití svišťů – jejich masa i kůže (Sviští píseň).

Martin Žák všechny písně přeložil do češtiny a při jejich interpretaci se tentokrát obešel bez hostů. Sice tím trochu strádá vokální složka (o výrazné roli hostujících zpěvaček na jiných Martinových nahrávkách jsem psal již vícekrát), ale po instrumentální stránce písním nic nechybí. Ať už se Žák doprovází pouze na banjo (Návrat), nebo se rozhodl pro relativně bohatší aranže (např. kombinace houslí, dulcimeru a harmoniky ve Sviští písni), výsledek je syrový a důvěryhodný. Skoro by člověk řekl, že jde o autentickou nahrávku, kdyby se nezpívalo česky a kdyby nahrávka neměla tak dobrý zvuk…

Díky většímu množství použitých nástrojů není CD jednotvárné. Pestrosti Martin dosahuje i gradací v jednotlivých písních: tam, kde text nabízí pouhé variace jednoho tématu, graduje hudba (Sviští píseň); tam, kde při dlouhé stopáži a s použitím jediného doprovodného nástroje může hrozit ztráta pozornosti, směřuje k pointě text (Návrat). Za vtipný detail pak považuji skutečnost, že v písni Žena jménem Sally Goodin, pojednávající o dudákovi a „fidlerovi“, nezazní dudy ani housle. Doprovod zastanou foukací harmoniky a brumle, připomínající dnes tak módní didgeridoo.

Neúnavná činnost Martina Žáka má dokumentační a osvětový rozměr. Je ale dobře, že ono seznamování českých posluchačů s tradiční horalskou hudbou Martin pojímá i jako malé nenápadné dobrodružství. Stačí se pozorně zaposlouchat.

Vydavatel: Martin Žák/Country Home
Rok vydání: 2012
Žánr: country
Celkový čas: 27:28