Martin Žák: Není cesta zpátky (recenze CD)
Martin Žák je český horal, který se dlouhodobě věnuje propagaci hry na strunné nástroje (banjo, autoharfa) a pro své české publikum objevuje pozapomenuté písně horalů amerických. Jeho nejnovější album se jmenuje Není cesta zpátky a na Proglasu z něj slýcháváte například píseň Zpátky domů.
Neúnavný propagátor americké akustické hudby Martin Žák pokračuje v tom, co započal na albech Písně ze stařičké stodoly (2003) a Šlágry ze staré almary (2007). Dál tedy přetextovává tradiční, zlidovělé i pozapomenuté melodie z amerického kontinentu, dál je nahrává s použitím nejrůznějších nástrojů (kytara, autoharfa, různá banja, foukací harmonika, rytmické nástroje) a také s účastí hostů. Z těch nejznámějších se nyní ve studiu prostřídali zpěvačka Věra Štaiglová (Madalen), Katka García, kontrabasista Petr Surý (ex-Javory a Druhá tráva), mandolinista Zdeněk Jahoda (Monogram) a také majitel studia Good Day Records Jiří Mašek (baskytara, bicí, vokály). Speciálním hostem v pěti písních je pak Smyčcové kvarteto Apollon, pro něž Žákovy písně zaranžoval Petr Novotný (Žalman & spol.).
Nahrávky Martina Žáka mají přínos v první řadě dokumentární. Booklet je vzorně vypravený a vedle textů písní obsahuje „pojmy i dojmy“ – tedy jednak fakta o autorech a okolnostech vzniku jednotlivých skladeb a jednak zdůvodnění, proč právě tu kterou píseň Žák na album zařadil, co ho vedlo k jejímu otextování a jak důležitá pro něj osobně je. Skladba Pony Boy z počátku 20. století, kterou před časem „oprášil i Bruce Springsteen“, se tak v Žákových ústech stává oslavou jeho vlastního „lidského hříběte“. Píseň Gordona Lightfoota Home From The Forest Žák opatří svým vlastním „českým příběhem“ Zpátky domů. A píseň Johna Hartforda inspirovaná filmem Doktor Živago se v české verzi stává oslavou věrné ženy (Dál tou vlídnou ženou zůstáváš). Žákovy komentáře jsou místy velmi osobní („Nedávno jsem dostal dárek od jedné ženy; takový zvláštní dárek. Zkrátka jsem se po setkání s ní cítil dobře…“), avšak zpravidla neprozrazují víc, než je třeba („Ani tenhle příběh není tak úplně smyšlený, jak by se mohlo na první pohled zdá. Nicméně tajemství musí zůstat zachováno“). Samotné písňové texty většinou odpovídají dojmu, který mají nastínit, tedy že jde o písně staré, v řadě případů bez známých autorů nebo se alespoň jako lidové tvářící. Tím pádem k nim patří gramatické rýmy nebo často se vyskytující citoslovce. O poezii tu nejde, důležitější je obsah (pravda, občas až příliš sentimentální – Prosté dárky) než forma, i když místy je posluchač možná překvapen například střídavým rýmem (Mé dny).
Aranže jsou ve většině případů vkusné, zdánlivě minimalistické, místy však na druhý poslech překvapivé. Úvodní píseň Dál tou vlídnou ženou zůstáváš například díky zajímavé kombinaci banja a smyčců působí syrově a popově současně. Obecně chválím nejen použití banja, kterému se Žák dlouhodobě věnuje, ale také kombinaci harmoniky s bodhránem (Irská pradlena) a s autoharfou (Prosté dárky). Role smyčcového kvarteta je dvojaká: Zatímco Zpátky domů, ve které smyčce také hrají, považuji za nejpříjemnější píseň alba, závěrečné Kruhy jsou sladké a nezáživné. ¨
Zásadní vadou na kráse je Žákův nepřirozený – nosový – vysoký hlas, v některých písních bohužel podpořený ještě méně přirozenými country manýrami (Věčně zarmoucený muž). „Jeho zpěv je pláč,“ píše Miloň Čepelka ve sleeve-notu o Žákově projevu. Jenže zatímco ve sborech nebo střídavě s jinými barvami by Žákův tenor působil jako oživení či zpestření, na ploše celého alba tolik pláče unavuje. Ale na druhou stranu u zpěváků lidových písní také oceňujeme drsnost, syrovost a neškolenost hlasu před vyumělkovaností. Takže je vlastně všechno v pořádku.
Rok vydání: 2009
Vydavatel: Martin Žák/Country Home
Žánr: country
Celkový čas: 55:27