Se skupinou Zrní o albu Široko daleko

Jan Unger o albu říká: „Na této desce jsme zužitkovali všechny své dosavadní muzikantské zkušenosti a vrátili se zpátky někam tam, kde jsme začínali, když jsme kapelu zakládali. Tehdy to byla čirá euforie z hraní a z kamarádství, touha skládat veselé písničky, šířit radost ze života. Kladenské děti květin. A to je duch i tohoto alba.“

Pandemie, která Zrní zasáhla bezprostředně po vydání minulé desky a před výjezdem na turné, změnila atmosféru v kapele i přístup k tvorbě. Nahrávka zrcadlí pocity pomíjivosti a smrtelnosti a zároveň nepomíjivosti a nekonečna. Texty tentokrát poprvé vznikaly dřív než hudba, více svobodně a s lehkostí, která se přenesla i na hudbu. „Oproti předešlým deskám záměrně nic neřešíme. Intuice, radost, surfování na vlně, žádná přílišná rozumová cenzura. Texty jsou o pomíjivosti, o blbostech a dost o lásce, která tam někde po odstranění rozumu evidentně neustále číhá. Po minulé desce, která se víc obracela ven, jsem teď cítil, že se chci vrátit k sobě. Z velkého světa zase k tomu malému, osobnímu,“ přibližuje Unger, u kterého pandemie prohloubila vědomí pomíjivosti a smrtelnosti. Uvědomění, že kdykoli může cokoli skončit a zmizet, pro něj bylo osvobozující.

(Citace z oficiální tiskové zprávy)