Zrní: Následuj kojota (recenze)

Zrní: Následuj kojota (recenze)
16. února 2015 Recenze, Alternativní hudba Autor: Milan Tesař

Kladenská skupina Zrní se s albem Následuj kojota umístila na čtvrtém místě ankety Proglasu o Album roku 2014. Jedná se o pásmo písní o imaginární cestě, písní, v nichž hrají slunce a okna stejně důležitou roli jako dlouhé samohlásky a opakující se slova.

Zrní, „postfolková“ skupina z Kladna, vydala další koncepční album, surrealistický příběh o cestě lidské duše za kojotem-symbolem, hrdinou indiánských mýtů. Písně skutečně vytvářejí příběh, třebaže by se nám do školního čtenářského deníku jeho děj zapisoval velmi nesnadno. A to nejen proto, že hrdina příběhu nemá žádné jméno. (Oslovení Lazare v předposlední skladbě je totiž opět pouze jedním ze symbolů, kterými je celé album protkáno.)

I když kapela na svém novém albu pouze rozvíjí svůj eklektický styl, který známe už z předchozích nahrávek, mám pocit, že tentokrát jej dotáhla opravdu k dokonalosti. Žádná předchozí deska Zrní mě tak nebavila, žádná z nich nepřinesla tak výrazné melodie a tak mnohovrstevnaté texty. Přitom obojího kapela – pomineme-li bohaté aranže – dosahuje celkem jednoduchými prostředky. Skladby Zrní nejsou melodické a priori. Jejich základem je často hutný doprovod, opakující se rytmický vzorec, kterým se muzikanti vzdalují od folku, vnímáme-li jej jako převážně akustickou hudbu. Jenže stačí zazpívat jeden verš, a průzračná a snadno zapamatovatelná – folková – melodie se vynoří a zápasí s dusavým doprovodem o místo na slunci. (Slunce je je totiž jedním z hlavních témat alba. V písni Nezoufej icoukej se „koupem ve sluneční koupelně“, v písni Třesk pak „slunce je obří grep“ a důležitou roli má slunce i v závěrečné skladbě Moře.)

Ani texty Zrní nejsou nijak zvlášť komplikované. Spíše připomínají volný proud myšlenek, který s oblibou používali surrealisté. Důležitou roli v nich hraje opakování jednotlivých slov („údy jsme prej, údy z hlíny, údy svatejch“; „kéž zlý, kéž to zlý, tahle chvíle vyváží“, „stmívá se, stmívá a kouř se rozplývá“), opakování větných struktur (v titulní písni Následuj kojota začínají tři verše po sobě slovy „Jsi to ty…“) nebo řazení zvukově podobných slov za sebou („houpem se, koupem se“). To nejen ladí s repetitivní rytmickou strukturou většiny skladeb, ale současně umocňuje celkový dojem z načrtnutého příběhu. Slova mohou ztrácet svůj původní význam, věty mohou mít rozrušenou strukturu a mohou k nám promlouvat pouze jako náznaky: „Teď je nebe, teď je nebe teď.“ Důležitým prvkem v této hře je také zvuková stránka slov a především práce s dlouhými samohláskami („úúúdy“, „letíííme“, „sááám“).

Součástí příběhu jsou také názvy – od titulu celého alba po názvy jednotlivých skladeb. Nejde o to, že v písni Následuj kojota nefiguruje kojot, ale liška, že v písni Království se o žádném království explicitně nezpívá nebo že posluchač nemusí tušit, kdo to jsou Edárik a Pádik. Název je v tomto případě dalším oknem, kterým můžeme nechat unikat svou fantazii a při poslechu ji použít. (Ostatně instrumentální skladba uprostřed alba má název Oknem vyletí, komínem vletí a v písni Luky a šípy se také zpívá o „oknech otevřených dokořán“.)

Následuj kojota je album o cestě. O cestě, která začíná na křídlech velké sovy v písni Deště, pokračuje podél potoka (Následuj kojota) ke korytům vyschlých řek (Třesk), silnicí přes most (Fláknout s tím), ven z mlhy (Já jsem tvůj pes), bílou lávou, plání bílou (Edárik a Pádik) a nakonec vesmírem a hvězdami (Lazar). Je to cesta těch, které „nebaví vstávat každý ráno před stejný zdi“ (Fláknout s tím) a „kroutit u pásu pátý rok“ (Lazar). A i když jde nakonec skutečně o cestu pouze imaginární, touha zůstává. Tak lze rozumět poslední písni Moře, situované do večerního Kladna roku 2013. „Vem nás slunce, vem s sebou k moři,“ opakuje se v závěru alba jako mantra. Možných výkladů je ovšem víc. Stačí album poslouchat a nečíst si přitom text v bookletu. Pak namísto „nad ním je billboard a nad ním měsíc“ můžeme rozumět třeba „nad ním je Bilbo a nad ním měsíc“. A hned nás napadne ještě jiná cesta…

Vydáno vlastním nákladem (distribuce: Supraphon)
Rok vydání: 2014
Žánr: alternativa
Celkový čas: 48:35

www.zrni.cz

Květy – Komik do půl osmé

kvety_komikPřečtěte si recenzi CD Komik do půl osmé od skupiny Květy.

Regiony

Regiony

Budoár staré dámy – Sůl

budoar_sulPřečtěte si recenzi na nové album skupiny Budoár staré dámy. Rozhovor s kapelou chystáme na únor.

Sólo pro kytaru III

kollar_notes_undergroundPoslechněte si z archivu třetí díl seriálu o kytaristech.

Anketa

Partneři

Časopis Harmonie - klasická hudba, jazz a world music