Slyšte, lidé! – Ztráty 2016

Dne 10. ledna 2016, den po vydání svého posledního alba Blackstar, zemřel britský zpěvák a skladatel David Bowie. O jeho těžké nemoci prý věděl jen nejbližší spolupracovník, producent Tony Visconti, s nímž zpěvák natáčel zmíněné album. Ten také během loňského roku prohlásil, že v následujících letech zveřejní spoustu dosud nevydaného materiálu jako vzpomínku na Bowieho. Mezitím vychází také dlouho plánovaná souborná edice všech jeho dostupných nahrávek včetně různých rarit. Album Blackstar Bowie natáčel ve spolupráci s jazzovými muzikanty. Ale – jak si ve své recenzi všímá publicista Tomáš Polívka – nemusel si hrát na experimentujícího jazzmana, protože sám celý svůj život byl velkým experimentátorem.

Přibližně o týden později odešel 67letý Glen Frey, americký zpěvák, skladatel a především zakládající člen skupiny Eagles. Kromě toho vydal několik sólových desek – na začátku 90. let měl například hit I’ve Got Mine. Zatímco u Bowieho byla příčinou smrti rakovina, Glen Frey podlehl souběžnému zánětu žlučovodů, kloubů a zápalu plic.

Po autonehodě se neprobral z kómatu 53letý britský zpěvák Black, autor obrovského hitu z 80. let Wonderful Life. Je pravda, že úspěch této jedné písně už nikdy v životě nezopakoval, ale tento úděl si zvolil tak trochu dobrovolně. Rozhodl se totiž nepodlehnout svodům šoubyznysu a po většinu života se pak prezentoval jako nezávislý písničkář, kterému o místa v hitparádách nejde. V roce 2007 Black vystoupil v Náměšti nad Oslavou na Folkových prázdninách.

Z Náměště nad Oslavou z Folkových prázdnin známe také Ferguse O’Farrella, kapelníka skupiny Interference, písničkáře na invalidním vozíku, z kterého přes jeho handicap čišela radost ze života. Fergus nebyl jen jeden z mnoha irských písničkářů. Svou tvorbou a přístupem k životu ovlivnil celou generaci muzikantů a jako svůj velký vzor jej uváděl také Glen Hansard. Nemoc jej omezovala postupně – nejprve jej upoutala na vozík, později mu znemožnila zpívat, ale i potom O’Farrell dál komponoval, mimo jiné ve spolupráci právě s Glenem Hansardem. Zemřel na začátku února 2016 ve věku 48 let.

V dubnu 2016 zemřel v Minnesotě americký zpěvák Prince. Měl – podobně jako David Bowie – pověst hudebního vizionáře, člověka, který trendy nekopíroval, ale určoval. Nešlo však jen o hudební směry a styly. Jak podotýká Tomáš Polívka v profilovém článku pro časopis Rock & All, „Prince byl významným, protože slavným a nápadným, průkopníkem alternativních způsobů prodeje muziky mimo tradiční kanály gramofonových firem. Zkoušel přikládat kompaktní disky k časopisům, vydával a distribuoval si nosiče sám nebo distribuoval nahrávky prostřednictvím internetu“. Prince byl také rekordmanem v počtu svých uměleckých jmen. Prince Rogers Nelson, známý především jako Prince, vystupoval také jako Camille, jednu dobu se podepisoval nevyslovitelným symbolem – až se mu začalo říkat Symbol. Také se podepisoval zkratkou TAFKAP neboli The Artist Formerly Known As Prince, tedy Umělec dříve známý jako Prince, z čeho pak vznikl další pseudonym The Artist. A kromě toho jako autor podepisoval své skladby například jako Jamie Starr, Tora Tora, Christopher Tracy nebo Joey Coco. Prince zemřel ve věku 57 let. 

Ve věku 76 let zemřel v září 2016 Karel Růžička, český jazzový pianista, skladatel a uznávaný pedagog. V roce 2014 vydal své poslední autorské album Milénium města jazzu, věnované tradici jazzových dílen ve Frýdlantě. Růžička, který měl možnost srovnávat hráče a studenty různých generací v rozhovoru s redaktorem Proglasu Milan Tesařem řekl, že současní mladí jazzmani mají s jeho generací společnou touhu dělat muziku. „Ale postupem doby a změnou režimu došlo k tomu, že informací, kterou jsou pro tento druh hudby nezbytné, je daleko víc a jsou lépe přístupné,“ vypočítával. Jako další rozdíl pak uvedl, že na současné jazzové scéně působí mnohem více žen než dříve: „Máme spoustu děvčat, která jsou nejen pěkná, ale dobře hrají. A to je dobrá kombinace. Vybírají si i nástroje, které zdánlivě k dívčí křehkosti nepatří, například barytonsaxofon nebo trombon.“ V rozhovoru se dotkl i jazzového vysokého školství. Skladatel, který učil skladbu, jazzovou improvizaci a interpretaci na Konzervatoři Jaroslava Ježka v Praze a klavír na HAMU, řekl: „Potřeba vysokého školství se jevila jako nezbytná a myslím, že v Brně to pochopili velmi brzy a rychle na tu potřebu reagovali. Je to důležitý krok ke vzdělanosti. V dnešním tempu a v obrovské světové konkurenci je třeba, aby lidé dostali co nejlepší výbavu.“

Další velká ztráta postihla hudební svět 7. listopadu 2016, kdy ve věku 82 let zemřel kanadský básník a písničkář Leonard Cohen. I když měl v pozdní fázi svého života blízko k buddhismu a v řadě jeho písní najdeme křesťanskou symboliku, Cohen pocházel z židovského prostředí. V jednom rozhovoru říká: „Vyrůstal jsem ve velice konzervativní rodině. Tradice se u nás přísně dodržovaly. To není něco, od čeho byste se mohli odpoutat. Také to však není nic, co by se muselo dávat na odiv. Uvnitř vím, že tyto hodnoty určují můj život. Pravidla Tóry, která mi vštěpovali rodiče, jsou pořád se mnou, vedou mě a příliš se od nich neodchyluji.“ Leonardu Cohenovi vyšlo pouhý měsíc před jeho smrtí nové album You Want It Darker, které v anketě Proglasu o album roku 2016 zvítězilo v kategorii zahraničních nahrávek.

Ve stínu Davida Bowieho, Prince nebo Leonarda Cohena zůstane baskytarista Victor Bailey, který byl však zásadní postavou současného jazzu. Bailey byl v 80. letech krátce členem skupiny Weather Report, v níž nahradil Jaca Pastoria, svůj velký vzor. Opravdový virtuóz ve hře na baskytaru bohužel po svém otci zdědil chorobu zvanou Charcot-Martie-Tooth, neurologické onemocnění dolních končetin. Na sklonku života musel chodit o holi a v roce 2015 přestal aktivně hrát a vyučovat na Berklee College Of Music. Zemřel 11. listopadu 2016 na komplikace spojené se zmíněnou chorobou a také s další zákeřnou nemocí, amyotrofickou laterální sklerózou. Bylo mu 56 let.

Velkou ztrátou pro slovenskou folkovou scénu byl 27. listopadu odchod písničkáře Stanislava Šáškyho, známého jako Stanley. Veselý chlapík, novinář, dlouholetý spolupracovník skupiny Kapucíni, se ve svých písních doslova pohyboval mezi kostelem a hospodou. V jeho textech se odrážela jeho křesťanská víra, ale zároveň i obecná radost ze života. Přátelé na něj vzpomínají jako na člověka, který měl rád lidi, rád je třeba i do rána bavil a do poslední chvíle, co mu to jen jeho těžká nemoc dovolovala, se snažil koncertovat. Stanley zemřel ve věku pouhých 46 let.

Týden po Stanleym, 4. prosince 2016, zesnul jeden z nejlepších českých kytaristů Radim Hladík. I on koncertoval téměř do poslední chvíle – i když s kyslíkovou maskou na obličeji. Zemřel pár dnů před svými 70. narozeniny a nedočkal se tak už transplantace plic, na kterou čekal. Hladík stál dlouhá léta v čele své skupiny Blue Effect, kterou – jak se proměňovala – prošla řada důležitých osobností naší hudby – Vladimír Mišík, Lešek Semelka, Luboš Pospíšil nebo Oldřich Veselý. Hladík však spolupracoval také s Pavlem Hammelem, s Dášou Voňkovou nebo s Jaroslavem Hutkou, kterému ještě krátce před smrtí ve studiu pomohl s novým albem.

V prosinci přišlo Brno – a s ním celá republika – o dalšího významného jazzmana, skladatele, trumpetistu a neuvěřitelně veselého člověka Jaromíra Hniličku. Pro někoho zůstane spojen s hitem Dobrý den, majore Gagarine, ale jeho skutečně mistrovským dílem byla slavná Jazzová mše, kterou později – s požehnáním autora – přearanžoval a rozšířil Josef Buchta se svým B-Side Bandem. Jaromír Hnilička byl přes 50 let členem Orchestru Gustava Broma a zemřel v 84 letech.

Jako posledního budeme v pořadu poslouchat George Michaela, britského zpěváka s kyperskými kořeny, který zemřel ve věku 53 let o Vánocích 2016. Právě s Vánocemi souvisí jeho největší hit – píseň Last Christmas, která pochází ještě z jeho mladického projektu, dua Wham! Později se George Michael proslavil jako interpret takzvaného popu pro dospělé.