Hammel/Hladík: Déja vu Live (recenze CD)

12. února 2008 Aktuality, Folk Autor: Milan Tesař

Slovenský zpěvák Pavol Hammel a český kytarista Radim Hladík spolu sice v minulosti několikrát spolupracovali ve studiu, avšak jejich společné koncertní vystoupení v brněnské Staré Pekárně bylo jedno z prvních. Přesto se jim podařilo natočit album, kterým dokazují, že v jednoduchých aranžích se často skrývá více energie než ve vycizelovaném popu nebo hlučném rocku.

Pavol Hammel s Radimem Hladíkem v minulosti spolupracovali na třech společných studiových albech (vždy ještě s klávesistou Mariánem Vargou), avšak pravidelně spolu nikdy nekoncertovali. Přesto přijali nabídku brněnského klubu Stará Pekárna a zúčastnili se natáčení televizního pořadu Sólo pro… Krátce poté dostali do Pekárny pozvánku znovu, tentokrát od Jaromíra Kratochvíla z vydavatelství Indies Happy Trails, který se rozhodl zaznamenat jejich společné akustické vystoupení a vydat je na CD. Že Hladík hrál některé z písní poprvé nebo podruhé v životě, z nahrávky poznat není. Jde přece o profesionála.

Zpěvník Pavla Hammela je rozsáhlý, stejně jako je široká škála stylů, s kterými v minulosti koketoval: od bigbítu přes střední proud až po folk. Na albu Déjà vu Live Hammel s Hladíkem dokazují, že komorní akustická úprava sluší i těm písním, které byly v originálu hlučnější nebo naopak popově uhlazené. A že ani s minimalistickým doprovodem dvou akustických kytar se z Medulienky nebo S holubom na hlave nevytratí hitový potenciál. Pavol Hammel však nevybíral pouze hity. Ano, jsou zde trefy do černého typu Cez plece nebo Stretnutie s tichom, avšak sahalo se i po písních velmi silných, avšak pozapomenutých, jako je podobenství Akýsi cudzinec. Z novější tvorby nechybí snadno zapamatovatelné Kamalásky, avšak vedle nich stojí méně jednoznačné Prečo nie som väčší pes nebo Usmej sa keď ochádzam. Celkově lze říci, že Hammel vybíral spíše přemýšlivější skladby, kterým folková poloha sluší nejvíc. Nesnažil se o výběr toho nejlepšího, co kdy hrál, ani o přehled svých největších hitů. Ze zásadních skladeb chybí například moje nejoblíbenější Dnes už viem, dále Čierna ruža nebo Poď so mnou z prvního alba Prúdů, Učiteľka tanca, Keď pavúk svoje siete dotká, ZRPŠ nebo Spievam si pieseň. V tomto ohledu bylo mnohem reprezentativnější starší akustické album Piesne, které Hammel nahrál v roce 2001 s kytaristou Jurajem Burianem.

Zatímco u Buriana se tehdy dalo očekávat, že bude úmyslně hrát druhé housle a bude hlavní hvězdu „pouze“ doprovázet, u virtuózního kytaristy Hladíka podobný postoj možná překvapuje. Kapelník Blue Effectu neexhibuje v mezihrách, nesnaží se na sebe strhnout pozornost, slouží písničce. Ovšem při pozornější soustředění si všimneme, že při vší pokoře neošidí ani tón.

Zajímavé je srovnání tohoto alba s jinou nahrávkou, která vznikla v klubu Stará Pekárna. Když Jan Hrubý s Lubošem Andrštem doprovázeli Michala Prokopa (CD Unplugged Live), šlo ve skutečnosti o trio rovnocenných osobností a o kolekci spíše jazzových a bluesových skladeb než písní. U Hammela s Hladíkem jde o sólistu s výborným doprovazečem po boku a o písně. Bluesová Smutná ranná električka, ve které Hladíkova kytara zaujme víc než Hammelovy hlasivky, je jen výjimkou, která potvrzuje pravidlo.

Album Déjà vu Live je dokladem toho, že ani komorní úpravou neztratí písně na síle. Když srovnáme akustickou novinku Čo nás rozdelí s bonusovou folkrockovou úpravou téže písně (s dohranou baskytarou a bicími), zjistíme, že dvě akustické kytary ke spokojenosti stačí.

Rok vydání: 2007
Vydavatel: Pavian Records & Indies Happy Trails
Žánr: folk
Celkový čas: 66:01