Kapucíni & Stanley: Túžby (recenze CD)

Slovenská skupina Kapucíni & Stanley kdysi vznikla spojením muzikantů-členů kapucínského řádu s folkovým bardem Stanleym. Na svých starších albech (včetně Aurelem oceněného Všetkými desiatimi z roku 2006) kapela mísila různé žánry od bluegrassu přes folkrock po blues a s touž přirozeností přecházela od témat jednoznačně duchovních přes nejrůznější podobenství až po hospodské popěvky. Nové album Túžby to vše rozvíjí – s několika posuny.

Prvním z nich je složení skupiny. Ze stěžejních členů zůstali bratři Felix Ján a Ondrej Tkáčovi i Stanley, avšak kapelu opustil Michal Hirko, který mezitím natočil album Bodka (2008) se svou novou formací 30tri. Právě Hirkův hlas mi na albu Túžby asi nejvíc chybí – při vší úctě k práci kapely jako celku i ke skladatelskému umu jednotlivých členů jsou totiž nevýrazné a ledabylé vokály největší slabinou celku. Výjimkou je snadno rozpoznatelný projev Stanleyho, který by však celé album – vzhledem  k jeho zamýšlené i realizované pestrosti – táhnout nemohl. V písních jako Jakub nebo Prichádzam je zpěv skutečně nevýrazný. Přesto i ze zaměnitelné barvy hlasu se dá v kombinaci s dobrými aranžemi vykouzlit netušené – příkladem je píseň Spleenutie, která zní jako od Petra Lipy.

Jazzující aranže s výraznou rytmikou nejsou samozřejmostí na celém albu. Mnohem blíže má celek opět k folkrocku s občasnými přesahy k blues a – více než na starších albech – také k poprocku. S dobrým popem souvisejí jak saxofonové vyhrávky (v Česku bychom mluvili o „mňágovské“ tradici), tak zvýrazněné basy, nazvučení bicích a jednoduché rýmy a nekomplikované frázování v textech.

Texty Kapucínů & Stanleyho skutečně nejsou velká poezie. Mají však tah na branku a díky už zmíněné kombinaci témat duchovních a světských album zaujme na první poslech. Z písní, které by nepoučený posluchač možná na „křesťanském“ albu nečekal, zmíním Stanleyho modlitbu Vďaka s poděkování za „víno v džbáne / čo srdce obveselí“ nebo trpkou píseň o tělesné lásce a stárnutí Fotky, ve které však také nechybí duchovní přesah („Možno, že sme vzlietli príliš hore / A nemôžeš sa dotknúť neba“). Naopak jednoznačné přihlášení ke křesťanství najdeme v písni Synovia svetla („Nepatrím noci a nepatrím tme / perd sebou mám len svoj cieľ“) nebo ve svižném blues Radosť („V tebe pevný bod a život mám / Len ty si pravý Boh, Priateľ a Pán“). Za pozornost pak stojí i píseň Harmonika, opěvující foukací harmoniku jako nástroj pro chválu Pána („Ním Bohu spievam, o odpustenie prosím / v slzách mu nôtim chválu chvál“).

Kapucíni & Stanley vlastně jen dalším albem v řadě dokazují, že Boha lze chválit v rytmu blues, se zvýrazněnými basovými linkami, s jednoduššími rýmy a s popovým zvukem. Boha lze chválit i v písních o hospodě a víně a k Bohu se lze přiblížit i skrze téma pokušení („Ako had si zvliekla ten svoj kostým, / náušnice z mačacieho zlata“ – Fotky). Nebo skrze foukací harmoniku – zvlášť kdy je hostem na albu jeden z nejlepších slovenských hráčů na tento nástroj Erich Boboš Procházka.

Rok vydání: 2009
Vydavatel: Minor – Kapucíni na Slovensku
Žánr: folkrock
Celkový čas: 45:36