Slyšte, lidé! – Profil Pavla Hammela

„Už na základní škole jsem měl tendence hrát na španělku, ale opravdový začátek přišel ve folklorním Železničářském uměleckém souboru. Tam jsme si čtyři kluci řekli: Udělejme bigbít! – a udělali jsme ho,“ vzpomíná Pavol Hammel. První koncert měli v roce 1964 na sídlišti 500 bytů a hráli převzaté písně od Cliffa Richardse a později od The Kins a Rolling Stones.

Z jeho první bigbítové kapely se postupně staly slavné Prúdy, jejichž první album Zvonky zvoňte je dodnes považováno za milník československé hudby. S druhou naplánovanou deskou Pokoj vám však měli Hammel a Prúdy vážný problém. Nahrávka sice vznikla, ale nevyšla. „Byla  zařazena v edičním plánu Pantonu a dokonce i avizovaná v Melodii, ale pak ji vydavatel sám stáhl. Nešlo o přímý zákaz, spíš o strach, co by mohlo následovat. Prostě už nevyšla a já s tím nedokázal nic dělat,“ vzpomíná zpěvák po letech. Deska se tak dostala na pulty až v 90. letech.

V té době bysl už Pavol Hammel dávno etablovaným zpěvákem, který nahrává desky pod svým jménem nebo pod hlavičkou skupiny Prúdy. Občas také hostuje na albech jiných umělců. Asi nejzajímavější jsou jeho příspěvky na nahrávkách artrockové skupiny Collegium Musicum s jeho bývalým kolegou z Prúdů Mariánem Vargou. Kromě toho nazpíval například duet Príď se Soňou Horňákovou, píseň Kapely starnú se skupinou Modus, na CD vyšla jedna jeho společná koncertní nahrávka s Petrem Nagyem a Vašo Patejdlem a v roce 2004 si Pavla Hammela do jedné písně přizval písničkář Salamander.

S celým Hammelovým uměleckým snažením od 60. let dodnes koresponduje citát z článku Jiřího Černého z roku 1971: „Pavol Hammel patří k nejvýznamnějším zjevům celé současné slovenské pop music, jejíž progresivní těžiště leží mimo oblast populárních televizních show.“

V poslední době se Hammel obklopuje mladými muzikanty – jedním z nich je český kontrabasista Petr Tichý, známý z jazzových projektů, z tria NTS nebo z kapely Bran. Slyšíme jej i na Hammelově nejnovějším albu Z pekla šťastie. Na něm však jako host hraje ve dvou písních také legendární kytarista Radim Hladík, který s Hammelem spolupracoval na několika studiových nahrávkách (od 70. let) a před několika lety spolu oba umělci natočili komorní koncertní album. O spolupráci s Hladíkem Hammel řekl: „Radim je výjimečný kytarista. Tím, že spolu hráváme jednou za 14 let, je spolupráce s ním senzační a já se na ni vždycky těším. On je na mne trochu naštvaný, protože se při hraní musí dívat na mou pravou ruku, kterou hraji akordy, a já je chytám dost neobvykle – bez barré, a tak Radim nikdy nevidí, co přijde.“