Slyšte, lidé! – Folkové naděje 26

Jako první se nám představí profesionální fotograf a také písničkář Karel Pazderka. Je z Kladna a nedávno vydal své první album V báječném balení. Zařadil na ně své autorské písně plus po jednom zhudebněném textu od Jiřího Žáčka a Pavla Kopty.

Pod přezdívkou Maca se skrývá slovenská zpěvačka a hudebnice Marcela Vilhanová. Její křehké album, plné fantazie, ironie a vtipu, dostalo názvem Platňa roka. Autorku, která sama hraje na klávesy, saxofon a melodku, doprovázejí Martin Žiak na basu a kytaru, Miro Hank na bicí, Jožko Gorel na perkuse nebo Juraj Haško na klávesy.

Slovensko-česká skupina East-West hraje bluegrass. Tvoří ji kytarista a zpěvák Michal Vavro, banjista Filip Baťo, kontrabasista Erik Banič a český hudebník Ondra Kozák. Ten v této sestavě hraje na mandolínu, ale jinak je to také skvělý houslista a kytarista. Jako hosta na jejich albu najdeme dalšího skvělého slovenského muzikanta, houslistu Stana Palúcha. Skupina East-West získala v roce 2012 druhou cenu na nizozemském soutěžním festivalu European World of Bluegrass, zvítězila také v soutěži bluegrassových skupin na festivalu ve francouzském La Roche sur Foro.

Duo Korajunglejazz tvoří Pavel Šmíd, který hraje na akustickou kytaru, a Jiří Bouda, který se „u mistrů v západoafrické Guineji a poté v Anglii a Francii“ učil hrát na africký strunný nástroj koru. Exotická kora se zvonivým zvukem v kombinaci s akustickou kytarou připomíná v některých momentech evropskou renesanční hudbu, blízko má k hudbě „keltské“ a v neposlední řadě evokuje akustické blues. Ostatně společná nahrávka amerického bluesmana Taj Mahala a mistra ve hře na koru Toumaniho Diabatého Kulanjan z roku 1999 zůstává pilířem mezikontinentálních hudebních spoluprací. Duo Korajunglejazz vyhrálo v roce 2015 jihomoravské kolo festivalu Porta a vystoupilo živě také v našem studiu.  

Po dvojici instrumentální si představíme jedno duo alternativně folkové. Říkají si A to je pravda a označují se jako „alter-egoistická kapela s prvky eko-punku, lidového bytí a s jednou vteřinou elektroniky v repertoáru“. Skupina hrála také přímo v našem studiu.

Marek Vojtěch je písničkář s akordeonem, „začátečník za zenitem“, jak o sobě tvrdí. Svému umění říká šanson-polka, šraml-waltz a flašinetářský rokenrol. Narodil se v roce 1973 a vedle písniček se věnuje také výtvarnému umění a především divadlu. Jeho hlavní profesí je totiž dětské autorské Divadlo Harmonika. Je členem Textové dílny Slávka Janouška.

Trio Ponk tvoří houslista a zpěvák Michal Krystýnek, cimbalista Eduard Tomaštík a kontrabasista Jakub Nožička. Všichni tři mají zkušenosti z hraní ve folklorních kapelách, Michal byl několik let členem Hradišťanu. I jako Ponk hrají úpravy moravských lidových písní, jenže se zároveň inspirují kapelami jako Metallica nebo rapper Jay-Z. „A je podružné, jestli se ta inspirace projeví v basovém rifu, ve snaze o frázování nebo v kytarovém vyznění cimbálu,“ říká Michal Krystýnek. Hudební publicista Antonín Kocábek píše v časopisu Týden: „Zapomeňte na laciná klišé, jak je ve své písni Folkloreček parodují Bratři Ebenové. Tady se invenčně spojují lidová hudba s prvky blues, rocku nebo funky a zpracovávají témata známá z lidových balad.“ Kapele se v září 2015 podařilo proniknout do první dvacítky celoevropské hitparády žánru world music, a to bez podpory jakéhokoli vydavatele. Album s názvem Postfolklor si totiž vydala vlastním nákladem.

Písničkářka a akordeonistka Krystyna Skalická pochází z Třince, ale žije v Praze. Původní profesí je učitelka matematiky a fyziky, ale později se začala věnovat loutkoherectví a také písňové tvorbě. Při prvním náhodném sólovém vystoupení se setkala s písničkářem Jakubem Nohou, který ji pozval jako hosta na svůj koncert a se kterým Krystyna dodnes zahajuje každý nový rok společným koncertem. Jejím dalším hudebním partnerem byl muzikant, který si říká Swetja. V roce 2006 začala Krystyna Skalická koncertovat s houslistkou Barborou Baronovou, se kterou se v roce 2007 dokonce umístila na druhém místě v soutěži písničkářů na festivalu Zahrada. Barbora ostatně účinkuje jako host také na Krystynině albu Jeden taniec. Krystyna Skalická zpívá česky, polsky a slovensky a často také zhudebňuje poezii. Vedle Barbory Baronové ji na jejím albu doprovázejí například Michaela Kalašová na klarinet, Dorota Barová na violoncello nebo Jakub Schmid na trubku.  

Ze Zlína pochází duo Láska, které v roce 2014 natočilo své první album Teplé místo. Láska jsou Kuba Navrátil s kytarou a mandolínou a Věrka Kafková, která hraje především na housle. „Jako organismus Láska sice teprve hledá, co by chtěla říct, a místy to dělá poněkud neobratně, sem tam se jí ale podaří vyjádřit se tak, že na konci stisknete play ještě jednou,“ píše Jakub Koumar v recenzi pro Full Moon.

Písničkář Josef Gušlbauer nám do rádia nám poslal své album Stověžaté blues. Píše o něm: „Stověžaté blues je sólový a autorský koncert plný více či méně romantických, bluesových i úsměvných písniček. Smyslem mé snahy je odhodlání pohladit posluchači duši. To je nemalý cíl, který je navíc podmíněn odvahou samotného posluchače nechat si duši pohladit.“

Ado Juráček je autor z Bratislavy, který hudebně vychází z folku a blues. Inspiruje se tvorbou Boba Dylana, Jacka Johnsona nebo Johna Mayera. V našem pořadu Jak se vám líbí vystoupil živě v červnu 2015.

Alo Trio Band je projekt Vlastimila Třešňáka, kterého bychom samozřejmě do „folkových nadějí“ neřadili. Nicméně Třešňák se tentokrát rozhodl jako interpret ustoupit do pozadí a představuje se pouze jako autor textů. Alo Trio Band je tím pádem v jeho pestré umělecké dráze poloha. Ne že by dříve nepsal pro jiné interprety. Ale v minulosti svá slova věnoval buď už zavedeným skupinám, jako jsou Pražský výběr nebo Kryštof, nebo v roli textaře-řemeslníka přispěl do muzikálu Excalibur. Alo Trio vzniklo jako nová kapela, která zpívá výhradně Třešňákova slova. Ovšem nikoli jeho vlastními, nýbrž ženskými ústy. Ta ústa jsou troje, všechna výrazně mladší než ústa básníkova. Ani to by nemuselo být nic mimořádného, vždyť většina popových hvězdiček zpívá cizí texty. Výjimečnost Alo Trio Bandu – tedy jedna z výjimečností – spočívá v tom, že tři sympatické mladé ženy dostaly od svého impresária texty mnohovrstevnaté, přeplněné narážkami literárními, výtvarnými a obecně kulturními, plné neologismů, jinotajů a střídání jazykových rovin. Texty, kterým stěží samy napoprvé porozuměly. Ostatně jedna z nich, Natálie Řehořová, při rozhovoru pro Proglas potvrdila, že si od mistra nechávají vysvětlit, o čem ty písně jsou. Na druhou stranu s nimi prý Třešňák témata nových písni konzultuje a leccos jim píše přímo na tělo. A právě v tom je tento projekt výjimečný. Třešňák dál zůstává písničkářem, tedy bardem s názorem a nenapodobitelným stylem, nedělá žádné kompromisy, a přitom se mu daří trefit třem mladým ženám do úst. Tak, že výsledek zní chvílemi skutečně žensky a jindy drsňácky, jednou mladistvě, podruhé zrale. Přitom se tyto polohy navzájem nebijí a celek působí přirozeně.

Pod názvem Tales From My Diary se skrývá dvojalbum, které se skládá ze dvou víceméně samostatných částí, inspirovaných tvorbou Leoše Janáčka. První z nich natočil skladatel a saxofonista Nikolaj Nikitin se svým souborem a s hostujícím kontrabasistou Miroslavem Vitoušem a druhou skupina Polajka, kterou dalo dohromady písničkářské duo Pospiš & Sillay s několika dalšími hudebníky. Nikitin, Pospiš a Sillay jako producenti však netvořili své pohledy na Janáčka izolovaně. Všichni tři se podíleli na produkci celého projektu a Sillay s Pospišem měli navíc v rukou technický proces od nabírání zvuku až po mastering. I díky tomu nakonec tvoří obě části dvojalba – navzdory odlišnému konceptu – jeden celek. Nás však bude zajímat konkrétně skupina Polajka, která prý vznikla úplně spontánně. Róbert Pospiš líčí: „Nikolaj nejprve vyzval mne a Martina Sillaye, abychom jako písničkáři doplnili jeho instrumentální skladby třemi nebo čtyřmi písněmi. Oslovili jsme naše společné přátele Borise Lenka, Evu Šuškovou a jako posledního Romana Harvana, violoncellistu a výtvarníka, který je současně autorem obalu alba. A teď to vypadá, že kapela bude nějakým způsobem pokračovat.“ Polajka má ve svém repertoáru lidové motivy, které kdysi sebral a zpracoval Leoš Janáček. Přitom nové úpravy jsou tak zajímavé a originální, že vůbec nemá smysl pokoušet se je žánrově řadit.

Jako poslední nám ve 26. dílu Folkových nadějí bude hrát brněnská skupina Kupodivu. V našem studiu vystoupila už dvakrát – v letech 2012 a 2014. Mezitím však prodělala výraznou proměnu stylu a nástrojového obsazení. Dnes totiž vystupuje ve složení bez kytary – v obsazení klavír, saxofon, baskytara a zpěv. V roce 2014 skupina postoupila do semifinále autorské i interpretační Porty, získala třetí místo ve finále Moravského vrabce a místo druhé na Mohelnickém dostavníku. V téže době kapela Kupodivu vydala EP desku Písně kapesní.