Alo Trio Band: Eponym (recenze CD)

Nemá smysl spekulovat, proč se Vlastimil Třešňák na „svém“ nejnovějším albu rozhodl ustoupit jako interpret do pozadí a představit se pouze jako autor textů. Alo Trio Band je v každém případě v pestré umělecké dráze známého písničkáře, rockera, spisovatele a výtvarníka nová poloha. Ne že by dříve nepsal pro jiné interprety. Ale v minulosti svá slova věnoval buď zavedené skupině (Pražský výběr, Kryštof), nebo jako textař-řemeslník přispěl do muzikálu (Excalibur). Alo Trio vzniklo jako nová kapela, která zpívá výhradně Třešňákova slova. Ovšem nikoli jeho vlastními, nýbrž ženskými ústy. Ta ústa jsou troje, všechna výrazně mladí než ústa básníkova. Ani to by nemuselo být nic mimořádného, vždyť většina popových hvězdiček zpívá cizí texty. Výjimečnost Alo Trio Bandu – tedy jedna z výjimečností – spočívá v tom, že tři sympatické mladé ženy dostaly od svého impresária texty mnohovrstevnaté, přeplněné narážkami literárními, výtvarnými a obecně kulturními, plné neologismů, jinotajů a střídání jazykových rovin. Texty, kterým stěží samy napoprvé porozuměly. Ostatně jedna z nich, Natálie Řehořová, mi při rozhovoru potvrdila, že si od mistra musejí nechat vysvětlit, o čem ty písně jsou. Na druhou stranu s nimi prý Třešňák témata nových písni konzultuje a leccos jim píše přímo na tělo. A právě v tom je tento projekt výjimečný. Třešňák dál zůstává písničkářem, tedy bardem s názorem a nenapodobitelným stylem, nedělá žádné kompromisy, a přitom se mu daří trefit třem mladým ženám do úst. Tak, že výsledek zní chvílemi skutečně žensky a jindy drsňácky, jednou mladistvě, podruhé zrale. Přitom se tyto polohy navzájem nebijí a celek působí přirozeně.

Na tom samozřejmě nemají zásluhu pouze Třešňákovy texty. Důležitá je důvěryhodná interpretace – a musím říct, že všech třem zpěvačkám to, co zpívají, věřím, zatímco při pouhém čtení textů v bookletu bych o tom občas pochyboval… Dvě z dam jsou mimochodem herečky, ale do role zpěvaček Třešňákových textů se dokázaly výborně vtělit všechny. Ani to by však pro silný zážitek nemuselo stačit. Alo Trio Band totiž není písničkářský projekt, který by stál pouze na sdělení nejednoznačných příběhů. Vlastimil Třešňák snil od mládí o rockové kapele, později se jí dočkal a natočil s ní několik podařených alb. A koncept rockového písničkářství si udržel i v Alo Trio Bandu. Ne že by akustická kytara na albu hrála marginální roli – například v písni Fotel a divan je její vklad naprosto zásadní –, nicméně většina skladeb se nese v duchu valivého rocku nebo bluesrocku s výraznými klávesami v pozadí. Základní sestavu tvoří Karel Bárta (kytary), Jan Bálek (klávesy), Rasťo Uhrík (baskytara, kontrabas) a Jan Horváth (bicí), které doplňují saxofonisté – Zbyněk Polívka a ve třech skladbách Jan Štolba. Přitom saxofon nehraje jazzová sóla, ale spíše rockové nebo popové mezihry a přiznávky (viz např. Berkdeber). Hutný charakter nahrávky neznamená, že by šlo o jednoduché rockové popěvky na dva tři akordy. Už v první písni Robinsonka si lze všimnout proměnlivého charakteru doprovodu a postupné proměny skladby. Na druhou stranu však nejde o nahrávku nepřirozeně vycizelovanou. Například píseň Hlavolam graduje naprosto přirozeně, jako by šlo o záznam z koncertu.

Hudba Jana Volného (je jejím výhradním autorem), Třešňákovy texty a interpretace Natálie Řehořové, Pavly Stránské, Martiny Menšíkové a všech muzikantů tvoří v případě Alo Trio Bandu přirozený celek. Všechno do sebe zapadá, a projekt tak má daleko k jakékoli vykonstruovanosti. To je třeba připomenout, protože pojmout takto důvěryhodně zašifrované Třešňákovy texty není samozřejmé. Ostatně právě texty budou to první, co při poslechu zaregistrujete. Nejde ani tak o to, že se na albu setkáme s doktorem Barnardem, Josefem Ladou a kocourem Mikešem nebo markýzem de Sade. Větším dobrodružstvím je cesta labyrintem jazykových rovin, prolínání obecné češtiny s knižními a odbornými výrazy, kličkování mezi vulgaritami, které zde většinou nejsou samoúčelné… a mezi tím vším se můžeme kochat absolutními rýmy typu „do alb / do Alp“. Třešňák se zkušenostmi romanopisce má obrovskou slovní zásobu, kulturní rozhled a výborně zvládnuté textařské řemeslo. Když se v poslední písni Atentát na albu konečně ozve i jeho hlas, nepřipraveného posluchače to možná malinko překvapí, ale pak se stejně musíte věnovat rozplétání historických souvislostí. Album Eponym, přestože mluví ženskými hlasy, je důstojným pokračováním Zeměměřiče, Koh-i-noorunebo alb pozdního Třešňákova bandu.   

Vydavatel: Galén
Rok vydání: 2015
Žánr: rock
Celkový čas: 56:16