Folklorní legenda Jaromír Nečas devadesátiletý

Hudební redaktor, publicista, cimbalista, skladatel a pedagog Jaromír Nečas se dožívá 21. února 2012 požehnaných devadesáti let. Oslavil je už s přáteli na koncertu Brněnského rozhlasového orchestru lidových nástrojů, přijedou za ním do Brna kamarádi s tekutým sluncem ze Ždánic, zavzpomínal ve svých pořadech rádia i televize.  

Jaromír o sobě říkal, že je odchovaný Strážnicí. Byl kamarádem Slávka Volavého. Dodnes s Národním ústavem lidové kultury ve Strážnici aktivně spolupracuje a tam jsem ho také poznal, protože ve výboru, programové radě či komisích strážnického mezinárodního folklorního festivalu jsem působil tři desetiletí. Rád připomínám, že jubilant získal Cenu města Brna 2008. Udělilo mu ji  Zastupitelstvo města Brna za „celoživotní přínos k popularizaci a dokumentaci moravské hudební kultury“. Tyto ceny jsou každoročně udělovány za významnou činnost, jež obohatila veřejný život a přispěla k posílení dobrého jména Brna, a to těm občanům, kteří nadáním, vůlí a tvůrčím úsilím vynikají.
Po studiích na brněnské konzervatoři a filozofické fakultě, které rozšířil studijním pobytem v Anglii, se Jaromír Nečas věnoval skladatelské tvorbě, externě spolupracoval s Ústavem pro lidovou píseň při sběru hudebního folkloru na Hlučínsku a Valašskokloboucku a od roku 1952 byl zaměstnán v Čs. rozhlasu. Věnoval se tam malým hudebním žánrům a folkloru. Jak se uvádí v rozhodnutí o udělení Ceny města Brna, vydobyl brněnskému rozhlasovému studiu přední pozici ve folklorním vysílání v naší republice, vybudoval rozsáhlý archiv folklorních nahrávek, výrazně formoval Brněnský rozhlasový orchestr lidových nástrojů – byl členem jeho umělecké rady, upravovatelem písní i cimbalistou. Byl členem brněnského Slováckého krúžku, cimbalistou v Moravském tanečním a pěveckém souboru a současně vedl cimbálovou muziku Radost. Spolupracoval též s Břeclavanem, Brněnskými gajdoši a kyjovskou cimbálovou muzikou Jury Petrů. Významná je také jeho spolupráce s organizátory folklorních festivalů a slavností. Pedagogicky působil na Janáčkově akademii múzických umění a brněnské konzervatoři. Objevoval a přiváděl k rozhlasovému mikrofonu lidové zpěváky a muzikanty, z nichž vyrostly výrazné osobnosti folklorního dění u nás. Vyznává se, že celý dospělý život se objímal s písní a mikrofon nastavoval těm, co ji zdobili. V mysli se mu vrstvily otisky zvláštních chvil s bohatýry, které na své životní cestě potkal a jejichž hlas ho zasáhl. Platí to například o  „folklorní Emě Destinnové“, jak nazývá Boženku Šebetovskou z Lanžhota, která zpívala do rozhlasového mikrofonu od čtrnácti let až do sklonku svého života.  Na budově Boženčina rozhlasového účinkování v brněnské Kounicově ulici připomíná její slávu jehopřičiněním pamětní deska.
Zasloužilý pracovník kultury Jaromír Nečas procestoval za folklorem a s folklorem celou Evropu. Nejvíce ho oslovoval folklor na Pyrenejském poloostrově. Nejnadšenější býval ve Španělsku. Po tři desetiletí jsme se setkávali při práci v programové radě mezinárodního folklorního festivalu ve Strážnici. Sám byl autorem celé řady pořadů. Zmiňuji se jen o těch nejstarších, které jsem viděl a slyšel. V letech 1965 a 1966 nesly název  Strážnické dostaveníčko, v roce 1983 Písně žijí dál, 1985 Z kódele buben, z cibule paličky, 1987 Zpívající křídlovky – dechová hudba v tradici, 1989 Jarmark veselosti, v roce 1991 spolupracoval s tvůrci pořadu Struny a pentle, v letech 1992 a 1993 měly pořady název Podvečerní zpívání, v roce 1994 Jarmark múz a v roce 1995 Ze zlatého fondu.
V roce 2005 vydal Jaromír Nečas vlastním nákladem a na rozdání cédéčko, „pugét 21 písní“ k slyšení těm, kteří přijmou jejich prosté a voňavé poselství. Přemluvil  ho k tomu Jura Petrů ze své touhy zaznamenat osobitý, životem vytříbený Nečasův písňový repertoár. Na cédéčku Jaromír  - vyjádřeno slovy Břetislava Rychlíka  - „zpívá nelidově, trochu jako starý šansoniér, trochu jako nakřáplý přenosný cimbál, nad kterým se hlas občas rozběhne jak paličky, ale ví o čem zpívá, měřítkem tohoto zpívání je prožitek, který je odžitý, smyslový – dává smysl“. Cédéčko má  obal, jehož podklad tvoří reprodukce korespondenčního lístku adresovaného Nečasovi horňáckým primášem Jožkou Kubíkem z Hrubé Vrbky. Je to vskutku překrásný dárek. Dostali ho jen Jaromírovi přátelé. Vážím si toho, že jsem jedním z nich. Jsem rád, že jsem Jaromíru mohl v neděli k devadesátinám pogratulovat a že byl v dobré pohodě.

Autor článku: Bohumil Hlaváček