Daj ně, gajdoš, daj ně zahrát!

Dudy, na Moravě zvané gajdy, patřily k velmi oblíbeným nástrojům již od 13. století a nejstarší vyobrazení skupiny hráčů na tento nástroj nalezneme v Olomoucké bibli z roku 1417.

My ovšem naše povídání začneme v Brně a poslechneme si Brněnské gajdoše. V této muzice působily významné osobnosti - za všechny jmenujme například hudebního skladatele Emanuela Kuksu, cimbalistu a rozhlasového redaktora Jaromíra Nečase, zpěváky Václava Kováříka, Světlanu Volfovou-Juříčkovou, Evu Gazárkovou či nedávno zesnulého Vladimíra Melouna.

Gajdy prodělaly samozřejmě svůj konstrukční vývoj. Nástroj nafukovaný ústy postupně nahradily gajdy s dmýchacím měchem, i když ojediněle se nafukovací gajdy objevovaly na východní Moravě ještě ve 20. století. V našem povídání se nyní přesuneme na jih od Brna, k hranicím Horních Věstonic u vinařského města Mikulova, kde působí Gajdošská muzika souboru Pálava. Tato muzika byla založena v roce 1998 a jak již napovídá název, jejím zaměřením a snahou je znovuoživování a objevování starobylého způsobu hraní s gajdami. Tím je také podmíněno hráčské obsazení, které je tvořeno 2-ma hráči na housle, z nichž jedny housle hrají melodii či druhý hlas zdobený precizními ciframi a druhé housle zajišťují harmonický doprovod. Nedílnou součástí muziky je i tzv. malá basička, kterou v  muzice simuluje violoncello s klasickým laděním a čtvrtým a posledním nástrojem, ovšem nejdůležitějším, jsou samozřejmě gajdy. Gajdošská muzika souboru Pálava z Mikulova působí v prostředí, kam zasáhlo chorvatské osídlení, a tak její repertoár obsahuje řadu písní ovlivněných chorvatským etnikem.

Od Horních Věstonic se nyní přesuneme do folklorně bohaté oblasti  Horňácka. Jistě Vás posluchače znalé folklorního žánru napadne řada jmen vynikajících interpretů horňáckého folkloru. A určitě mezi nimi nebude chybět primáš a zpěvák Martin Hrbáč.  Horňácká gajdošská  kapela není stabilní kapelou, ale schází se příležitostně, když je třeba vystoupit při nejrůznějších akcích. Hrají v ní dva Hrbáči. Jiří Hrbáč nejmladší z Hrubé Vrbky je pokračovatelem staré rodové gajdošské tradice započaté Janem Hrbáčem, který se narodil  v roce 1840. A Martina Hrbáče všichni dobře znáte jako primáše a zpěváka jeho Horňácké cimbálové muziky.

Gajdošská muzika Vladimíra Zogaty zpracovává materiál z oblasti Hrčavy, rázovité obce ležící na pomezí Polska, Slovenska a České republiky. Pro tuto horskou oblast byla typická tzv. gajdošská dvojka –  hudební seskupení složené z gajdoše a houslisty–kontráše. Vladimír Zogata je nejznámějším pokračovatelem hrčavské lidové muziky a gajdy si také sám vyrábí. V roce 1997 získal ocenění Laureát Mezinárodního folklorního festivalu Strážnice za udržování rodové hudební tradice. Velmi je u této muziky zajímavý styl zpěvu. Zpěváci zpívají v exponované horní poloze často až po tóny a2 až cis3, přičemž tón se v krku tvoří bez rezonance. Zpěvák tedy doslova křičí.

Gajdošská muzika Josefa Černíka vznikla při cimbálové muzice Josefa Černíka ve Zlíně.  Ta byla založena v roce 1985 převážně z muzikantů, kteří již dříve působili v souborech a muzikách Uherskohradišťska a Zlínska. Zpracovává rukopisy Josefa Černíka, významného sběratele lidových písní z moravských Kopanic a právě Černíkovy záznamy jsou hlavním zdrojem jejího repertoáru. Muzika má sedm členů, z toho jednu zpěvačku a tři sólové zpěváky. Příležitostně vystupují i manželky muzikantů jako ženský sbor.

O tom, že gajdy i gajdoši na severním předhůři Beskyd v minulosti existovali, se dozvídáme z písemných pramenů 17. století. V roce 1657 olomoucký biskup žádal u hejtmana na hradě Hukvaldy..nejen o valašské hajduky, ale též o osm osob obeznalých v hudbě na housle a dudy. Tato nejstarší zmínka o valašských gajdoších možná také podpořila vznik gajdošské muziky z Kozlovic. Členové cimbálové muziky spolupracovali již nějaký čas s Vlastimilem Bjačkem z Frenštátu pod Radhoštěm, ale teprve v roce 1996 vznikla tato sestava.

Vrátíme se opět na moravské Kopanice – kraje na pomezí mezi Moravou a Slovenskem na úbočí Bílých Karpat. Název Kopanice zřejmě odráží tvrdý život místních obyvatel, kde malá políčka na úbočích hor bylo možné obdělávat zpravidla jen velkou dřinou a kopáním motykou. Patří sem obce Starý Hrozenkov, Vyškovec, Lopeník, Vápenice a Žítková. Kopanice jsou kraj, kde si gajdoši svou tradici uchovali hodně dlouho. Svědčí o tom řada historických zápisů. František Bartoš popisuje gajdy a dvoje housle jako muziku doprovázející domácí tance a zpěvy. Také uvádí, že se na Lopeníku při měsíčku sejde i třicet pacholků a děvčat s gajdošem neboli dudanárem. Život rodiny Gabrhelových je od prvopočátku spojen s prostředím Kopanic a učinkováním v souborech Kopaničárek a Kopaničár. Tvoří ji manželé Bohumil a Lýdie a syn Jiří Gabrhelovi ze Starého Hrozenkova. Mohli jste je slyšet na festivale v Oravské Polhore, odkud si Jiří Gabrhel několikrát přivezl cennou trofej ze soutěže mladých gajdošů, v Milovcu, Žywcu, kde získali čestné uznání za autentickou interpretaci, v Poznani, v Zakopaném, ale i na Slovácku – ve Strážnici, Břeclavi či Vlčnově.

Posledním interpretem dnešního Folklorního okénka je gajdošská muzika souboru Soláň. Nemůžeme ji vynechat, protože v ní hraje Pavel Číp, nejznámější současný výrobce gajd na Moravě. Muzika se s Vámi rozloučí s pásmem vojenských písní, podle které jsem pojmenovala i dnešní pořad - Daj ně, gajdoš, daj ně zahrát.