Horňácký zpěvák Luboš Holý osmdesátníkem

Neuvěřitelných osmdesáti let se 21. října letošního roku v naprosté duševní i zpěvácké pohodě dožívá profesor MVDr. Lubomír Holý, DrSc. – jedna ze špičkových vědeckých osobností evropského a středoamerického veterinárního lékařství v oboru chovu a řízené reprodukce skotu a (především) osobitý horňácký zpěvák s nezaměnitelně zabarveným „dramatickým“ barytonem. On jako první překročil pomyslný stín úlehlovského dogmatu určujícího vysoký chlapský tenor coby jedině vhodný hlas k interpretaci horňáckých táhlic a sedláckých. Ty zůstaly – vedle slovenských – dodnes písněmi jeho rodu i srdce.
Rodinná predestinace hraje rozhodující roli u celé řady výrazných horňáckých zpěváků a hudebníků - potomků starých horňáckých muzikantských rodů: Miklošků, Mičků, Miškeříků, Čambalů, Hrbáčů, Okénků, Šáchů, Hudečků... I Luboš Holý nastartoval své hudební směřování v rámci rodinné muzikantské tradice, v rodné Hrubé Vrbce: spolu s mladším bratrem Dušanem (narozen 1933) ho hudebně vychovávala babička (otcova matka) Kateřina Holá - Miklošková (1879-1963), vynikající zpěvačka (její repertoár obnášel přes 600 horňáckých písní); podobně výtečným zpěvákem (a také tanečníkem, komponistou apod. a také spoluzakladatelem Horňáckých slavností) byl otec Martin Holý (1902-1985) – jeho zpěvní zásobu rozšířil pobyt na Slovensku, čítala údajně přes tisíc písňových titulů; celou řadu svých autorských písní na horňáckou notu nenápadně vpašovával do repertoáru místních muzik (hojně se zpívala například Chvalabohu, že sem sa narodil). Maminka Miroslava, rozená Páčová, rodačka z nedaleké Hroznové Lhoty, žačka Hynka Bíma, se stala první ředitelkou obecné školy na Horňácku – v Hrubé Vrbce; jako dobrá zpěvačka i tanečnice připravovala i dětská vystoupení k národopisným slavnostem ve Strážnici. Dušanovi se stala lidová hudba profesí (vystudoval národopis a hudební vědu na brněnské univerzitě a stal se rovněž vysokoškolským profesorem), Lubošovi celoživotním koníčkem.

Oba bratři začali svou zpěváckou kariéru velkolepě – dětskými rolemi ve slavném filmu Karla Plicky Věčná píseň (1940). Sopránky obou chlapců postupně přemutovaly do jemného barevného tenoru (Dušan) a zvučného bohatýrského barytonu (Luboš). Oba žili v rodné obci až do odchodu na studia v Brně (předtím dojížděli na strážnické gymnázium a muzikantskou průpravu absolvovali v muzice primáše Jožky Kubíka).  Po příchodu do Brna se Luboš stal primášem lidové muziky „své“ Vysoké školy veterinární; od roku 1950 se tato muzika spojila se Slováckým krúžkem. V padesátých letech oba bratři Holí a jejich druhý bratranec Martin Hrbáč spolupracovali s Antonínem Jančíkem v muzice Medica (též Brněnská cimbálová muzika) při nácviku repertoáru horňáckých písní a tanců (především sedlácké). Po založení BROLNu v roce 1952 se Luboš Holý stal jedním z jeho prvních sólistů a během následujících čtyřicetileté spolupráce s ním procestoval desítky zemí čtyř kontinentů; dodnes jsou v archívu Českého rozhlasu Brno uchovány desítky nahrávek s jeho hlasem. Kromě stálé spolupráce s BROLNem a Muzikou Jožky Kubíka příležitostně vystupoval s CM Slávka Volavého, CM Břeclavan, později s ostravskou CM Technik a s Horňáckou cimbálovou muzikou Martina Hrbáče; též často a rád zpíval s myjavskou muzikou primáše Samka Dudíka. V roce 1970 získal zlatou medaili za interpretaci v rozhlasové soutěži Prix de musique folklorique Radia Bratislava, roku 1986 mu byl udělen titul Zasloužilý pracovník kultury.
První profilové album vydali bratři Luboš a Dušan Holí ještě jako LP u Supraphonu v roce 1983 (Žijí v písni – v reedici na CD u Atonu 1999); samostatné album Luboš Holý zpívá písně z Horňácka a moravskoslovenského pomezí  mu vydal Panton v roce 1988, zpěvácký profil Luboš Holý – Za Moravú, tam je dobre vyšel  v roce 1993 opět v Supraphonu. V rámci rodinného hudebního vydavatelství Aton synovce Martina Holého vyšlo vánoční album Pokoj lidu všemu (1995), vzpomínka na otce Zpěvákovo rozjímání (2000) a výběr horňáckých balad Horela linda, linduška (2004).

Nejnovější CD Rabudeň, rabudeň (Indies Scope, 2010) vyšlo Luboši Holému letos v červenci, aktuálně k životnímu jubileu, respektive k příležitosti první z  oficiálních oslav: uvedeno bylo na Horňáckých slavnostech v kulturním domě ve Velké nad Veličkou v rámci stejnojmenného pořadu věnovaného jubilantovi.  Za doprovodu „kapely horňáckých sólistů“ Musica Folklorica, která sama vybídla zpěváka ke spolupráci, iniciovala nahrávání a úspěšně se protentokrát stylizovala tu do „oláhovské“ cikánské kavárenské party, tu do virtuózní slovenské cimbálovky s maďarskými názvuky (to vše v intencích vybraných písní), se odehrává muzikantská oslava jaksepatří. Playlist alba byl sestaven oslavencem, a to nikoli pouze z tradičního horňáckého zpěvníku (i když pár nepříliš ohraných sedláckých -  včetně titulní písně Rabudeň, rabudeň - se v nasbírané šestnáctce najde), ale pohledaný v paměti na pozapomenuté melodie moravskoslovenského pomezí a na muzikanty, od kterých je Luboš Holý kdysi posbíral (mimo jiných otec Martin Holý, tchán Vladimír Pavlík, Samko Dudík, Jura Hrbáč, Koloman Boďa a mnozí další). Zazní tak pestré rytmické i melodické spektrum od čardáše přes maďarské hálgató, tesknice až po romantický valčík; je to sbírka „favourites“ zpěváka Luboše Holého s pozoruhodně silnou reflexí aktuální (velmi dobré!) zpěvácké formy i šíře hudebníkova zpěvního repertoáru, která zaznívá v plné síle aktuální muzikantské výpovědi – „aby se nezapomnělo“ jak na málo hrané písně, tak na interpreta.

Autorka článku: Helena Bretfeldová