TriXstar: Nikdy není pozdě vstát a zářit

Rozhovor s íránskou zpěvačkou a rapperkou TriXstar

Jak jste se dostala k reggae a příbuzým žánrům?

Jako velmi mladá jsem se věnovala hip hopu a rapovala jsem v němčině. To mě ale brzy přestalo bavit. Jednou jsem ale byla na párty, kde jsem poprvé v životě slyšela někoho rapovat na hudební styl jungle a to mě tenkrát úplně dostalo. Odtud jsem se dostala k Jamajce a tamní hudební scéně. Uvědomila jsem si, že když chci lidem předat nějaké poselství, reggae se k tomu výborně hodí. Zamilovala jsem se tedy do reggae a ještě později také do rocksteady a podobných žánrů.

Vaším heslem, které se objevuje v řadě vašich textů, je „Povstaň a sviť“. Co má přesně znamenat?

„Povstaň a sviť“ je moje ústřední poselství. Tu větu jsem už řekla aspoň milionkrát a mám možná stovky písní, ve kterých se tato fráze nějakým způsobem objeví. Povstaňte, lidé, a sviťte, nikdy není pozdě. Myslím, že pro každého umělce by bylo skvělé, kdyby mohl psát písně a měnit jimi svět. I já mám cíl psát takovou hudbu, která lidi povzbudí a udělá je šťastnými. Když jim bude úzko, moje hudba jim vrátí úsměv. Zvláště pak myslím na lidi, kteří se ocitli v situaci, ve které se necítí šťastní, a já se jim snažím říct, že nikdy není pozdě a že opravdu každý den mohou vstát a zářit. Každý se může stát lepším.

Nevěnujete se pouze reggae, ale i řadě dalších stylů. Který z těch, které slyšíme na vašem albu #TriXstylez, je vám nejbližší?

Máte pravdu, mé album je pestré stejně jako moje mysl. Je to možná šílené, ale mám ráda všechny tyto žánry a snažím se mít hudbu pro každou příležitost. Když se mi líbí nějaký rytmus, je mi jedno, jestli je to rock, hip hop, reggae, dancehall. Stačí, když cítím pozitivní vibrace. Nedokážu se tedy ani rozhodnout, který z těch stylů mám nejraději. Mám ráda černou hudbu, reggae, dancehall, ale mám ráda i klasickou hudbu. Každá situace vyžaduje něco jiného a já mám ráda hudbu obecně, zvlášť když je opravdu dobrá. Nemohu tedy vybrat jednu barvu. Omlouvám se.

Kdo jsou vaši největší hudební hrdinové?

Mou největší hudební hrdinkou je Tanya Stephens. Mám ráda její styl, její hlas i texty, které zpívá. Je prostě skvělá. Dříve se mi hodně líbili dancehalloví umělci jako Dizzy Signal nebo Bounty Killer. To pro mě byla obrovská inspirace. A mimo reggae a příbuzné žánry mám velmi ráda Whitney Houston, Grace Jones nebo Yemi Alade. Poslouchám také německou populární hudbu, líbí se mi například zpěvák Trettmann. Mám toho tedy ráda opravdu hodně. 

Náš rozhovor vzniká na dálku, mimo jiné kvůli koronavirové izolaci. Jak vůbec tuto dobu trávíte?

Na začátku letošního roku jsem měla první koncerty na podporu alba #TriXstylez na Jamajce. Bylo to nádherné. Účinkovala jsem tam v pořadech v rádiu a v televizi, propagovali jsme CD. Teď jsem měla naplánované koncerty po celé Evropě, ale kvůli aktuální situaci s koronavirem se zrušily. Myslím, že některé koncerty se zruší úplně, pro jiné budeme hledat náhradní termín. Čas, který teď mám, využívám k tomu, že doma nahrávám zdravice pro dýdžeje a rádia a natáčím rozhovory, například teď pro vás. Ostatně moc děkuji za tuto příležitost a za to, že mě představíte ve svém pořadu. Také skládám novou hudbu, píšu texty a snažím se této situace co nejlépe využít.