Traband: 10 let na cestě "live"

Koncertním albem (a také DVD) oslavila skupina své 10. narozeniny a také se rozloučila se svými fanoušky před ohlášenou roční pauzou. Jde tedy o kolekci vpravdě bilanční. Kapela vybrala zásadní momenty ze všech svých řadových alb (přičemž poněkud opomíjena je střední část existence Trabandu - období pod křídly vydavatelství Black Point), přidala něco z repertoáru svých předchůdců Otcových dětí a pozvala si několik hostů v čele s písničkářem Vaškem Koubkem.

Koncerty Trabandu jsou nabité energií, která se přenáší z kapely na publikum a zase naopak. Není proto vůbec snadné tak (v pozitivních slova smyslu) hustou atmosféru zakonzervovat a ideálu "byl jsem u toho" se vlastně záznam ani přiblížit nemůže. V tomto ohledu působí o něco lépe DVD, na kterém můžeme sledovat potem pokryté tváře Jardy Svobody a dalších muzikantů, jásající dav fanoušků i detaily na jednotlivé nástroje (kdy jindy v podobném žánru například na pódiu uvidíte baskřídlovku?). Zvukový disk, který obsahuje pouze výběr z téhož koncertu (Palác Akropolis v Praze 23. června 2005), posluchače o některé důležité složky celku nutně ochuzuje. O to více se můžeme soustředit na samotnou hudbu, avšak v tom může být jistý kámen úrazu.

Posluchači se totiž v případě disku 10 let na cestě mohou rozdělit na dvě skupiny. Jedni jsou zhýčkaní "čistými" studiovými verzemi největších hitů Trabandu z poslední doby (v čele s nádherně melodickým Černým pasažérem), a tak jim neučesaný záznam, ve kterém energie vítězí nad přesností, může připadat jako krok zpět. Druzí si naopak chtějí připomenout nezapomenutelnou atmosféru některého z výborných koncertů Trabandu, a tak kapele občasné rytmické, technické nebo intonační nepřesnosti rádi prominou. Sám patřím spíše do první skupiny - dávám u Trabandu přednost studiovým nahrávkám, protože v nich se mohu mnohem více soustředit na texty, na skvělou souhru jednotlivých nástrojů i na Jardův naléhavý zpěv. Ne že bych koncertní záznam Trabandu považoval za špatný. Ale je pro mne pouze dobrý, zatímco poslední studiové CD Hyjé! bylo vynikající.

Co však na kolekci 10 let na cestě opravdu oceňuji, je zařazení pozapomenutých nebo dokonce dosud nevydaných písniček. Jedničkou mezi nimi je samozřejmě podobenství Sáro!, raná píseň, kterou Jarda Svoboda překonal právě až Černým pasažérem.

Jinak nemá cenu znovu se rozepisovat o Jardově umění napsat silný text, ve kterém se duchovno prolíná s příběhem z městského podsvětí a reálie pohádkové a civilní se slévají do originálních anachronismů (hned v úvodní Markéto!: "Včera jsem vyloupil Komerční banku (...) Jen co se dostanem za devatero hor a lesů"). Není nutné znovu podrobně psát o jeho schopnosti napsat silný příběh s důvěryhodnými přímými řečmi (Historka z podsvětí). Nemá smysl vyzdvihovat, že si v nepopsatelné hudbě Trabandu konkurují balkánská dechovka, romské rytmy, folková zpěvnost, dixielandová skotačivost a rocková razance. To všechno dávno víme.

CD 10 let na cestě je prostě důstojná bilance jedné dekády kapely, která u nás patří k nejoriginálnějším. Důstojná i přes jisté nešvary, které koncertní záznam nutně přináší. A i když pro lepší autentičnost doporučuji spíše stejnojmenné DVD (s bohatou bonusovou složkou, z níž na CD zůstal pouze pěkný animovaný videoklip Lano, co k nebi nás poutá), ani CD v mé polici prachem rozhodně nezapadne.