Slyšte, lidé! – Výsledky ruské hitparády world music

Pořad zahájíme na 11. místě se skupinou Kazačja sprava (Kazachya sprava) a albem Prosňotsja děň krasy mojoj. Jedná se o druhé album této kapely, která se zaměřuje na lidové písně donských kozáků. V repertoáru má písně historické, milostné, vojenské, rodinné i s tematikou každodenního života. Skupina vznikla spontánně v roce 2016 na letní táboře zabývajícím se odkazem kozáků a v současné době jeho členové zpracovávají tuto vrstvu lidové hudby na profesionální etnologické bázi.

Desáté nejlepší ruské album roku 2021 se jmenuje Mandragora a natočila je skupina Chara (Khara). Tu pořadatelé Russian World Music Chart charakterizují slovy: „Kytarové blues, asijské slovanské melodie, šamanské rytmy.“ Jde o skupinu ze Sibiře a o její třetí album, které lze řadit do nové vlny sibiřského rocku. Hudebníci používají tradiční etnické nástroje jako tuvinský buben kengirge, morinhur a pimak a také techniku sibiřského hrdelního zpěvu. Skupinu založil Alexander Medveděv, který v minulosti spolupracoval například s už zesnulým hrdelním zpěvákem Gendosem, známým i z českých pódií.

Na devátém místě prvního ročníku ruské hitparády world music skončila zpěvačka Taťjana Molčanova (Tatyana Molchanova) s albem Písně Lydie Ruslanovové, část 1. Taťjana je etnomuzikoložka a stojí v čele folklorního souboru Meždurečje. Na sólovém albu, jak jeho název napovídá, se zaměřuje na písně, které měla ve svém repertoáru ruská folklorní zpěvačka z doby Sovětského svazu Lidya Ruslanovová, případně na písně, které této zpěvačce autoři psali přímo na míru jejího hlasu. S Taťjanou Molčanovou na albu spolupracoval Johann Nikadimus, který se profesionálně zabývá tradičními ruskými účesy a módními doplňky, ale zároveň je producentem a zvukovým inženýrem.

Na osmé příčce skončil projekt Opyčam (Opycham), za kterým stojí hudebník a filosof Jevgenij Tkačev. Album Kde najít pokoj mysli obsahuje zhudebněné básně o duchovním hledání, o pátrání po původu naší duše a po věčných hodnotách. Písně stojí na rytmech bubnů, na zvuku brumle a na hrdelním zpěvu, své místo zde mají i autentické zvuky přírody. 

Na místě sedmém skončila v ruské hitparádě lidové a etnické hudby zpěvačka, hudebnice, etnomuzikoložka a mistryně v hrdelním zpěvu Olena Podlužnaja, která vystupuje pod uměleckým jménem UUTAi. Nové album této propagátorky novo-šamanismu z Jakutska se jmenuje Dope. Přináší směs tradičních a moderních hudebních přístupů, opět zde slyšíme nástroj brumle nebo khomus, hrdelní zpěv a zpěv napodobující zvuky přírody. UUTAi na svém albu spolupracovala v Moskvě s týmem producentů elektronické hudby.

Dále zamíříme do Udmurtské republiky, která se nachází na samém východním okraji Východoevropské roviny mezi řekami Kamou a Vjatkou. Folkloru původních obyvatel tohoto území, Udmurtů, se věnuje duo Shoodja Choodja, které tvoří zpěvačka Natalija Dzyga a producent elektronické hudby Pavel Perevozčikov. Udmurti jsou vzdálení příbuzní Finů, Estonců nebo severských Sámů, dříve známých jako Laponci. Jejich staré písně se označují slovem „krez“ a při jejich interpretaci se počítá s velkým prostorem pro volnou improvizaci. Často se jednalo o velmi intimní zpěvy, které nebyly určené k veřejnému provozování a ve kterých se odrážejí emoce původních bezejmenných interpretů. Slovo „krez“ v sobě vedle zpěvu samotného skrývá i představu pláče nebo něčeho tajemného. Stejným slovem pak Udmurti označují starobylý drnkací nástroj, u nás známý pod názvem psaltérium, který byl v jejich zemi považován za kouzelný. Duo Shoodja Choodja staré udmurtské písně propojuje s moderním elektronickým zvukem. Album Shooldyrak, které vyšlo u německého vydavatelství CPL-Music, skončilo v ruské hitparádě na šestém místě.

Tuvinci, kteří jsou blízcí příbuzní například Jakutů, byli v době Sovětského svazu izolováni od svého okolí. Až v posledních letech se o nich hovoří, mimo jiné v souvislosti s jejich nezaměnitelnou kulturou a také s technikou hrdelního zpěvu. Nové album v loňském roce vydalo několik tuvinských skupin a jednou z nich je Yat-Kha v čele se zpěvákem Albertem Kuvezinem. Tato kapela se vedle své původní tvorby věnuje také úpravám světových hitů. Ostatně na novém albu We Will Never Die najdeme jednu píseň od Beatles a jinou od skupiny Black Sabbath. Album spolu s Albertem Kuvezinem natočil Šolban Monguš, který hraje na tradiční dvoustrunné violoncello se strunami z koňských žíní, zvané igil. Yat-Kha je v Russian World Music Chart na pátém místě.

S Tuvou sousedí Burjatsko, další autonomní republika na ruském Dálném východě. Lidovým písním Burjatů, kteří jsou blízcí příbuzní Mongolů, se věnuje skupina Namgar v čele se stejnojmennou zpěvačkou. Zpívá burjatské a mongolské písně o dávných hrdinech a o kráse sibiřské krajiny a to vše mísí s prvky progresivního rocku, popu, jazzu, folku a ambientu. Aktuální album se jmenuje Nayan Navaa a skončilo na čtvrtém místě výroční ruské hitparády world music. 

Třetí příčku obsadila skupina, která vznikla v roce 2017 v Tuvě a opět moderním způsobem zpracovává tamní tradiční hudbu. Je to pětičlenná sestava, jmenuje Khöömei Beat a my si poslechneme ukázku z jejího alba Changys Baglaash, které se v prosinci 2021 jako novinka dostala na třetí příčku hitparády World Music Charts Europe.

Velkou část Sibiře severně od Tuvy tvoří Krasnojarský kraj, region o rozloze jako celé Alžírsko nebo Saúdská Arábie. V jeho hlavním městě Krasnojarsku působí rodinná kapela Vedan Kolod. Začínala s tradiční šamanskou hudbou Sibiře, později se více přiklonila k lidové tvorbě sibiřských Rusů a ještě později v její tvorbě začaly převažovat vlastní skladby, lidovou tradicí inspirované. V nástrojovém obsazení má Vedan Kolod tradiční dvojitou flétnu, niněru nebo ruský strunný nástroj gusli. Člen kapely Valerij Naryškin si tyto lidové nástroje sám vyrábí na základě archeologických výzkumů nebo starých knih. Skupinu spolu s Valerije tvoří jeho žena Taťjana a její sestra Darjana. Vedan Kolod sice v roce 2021 nevydal nové album, ale vyšly mu dvě reedici starších nahrávek. Jedna z nich, Gorodische, skončila ve výroční ruské hitparádě world music na druhém místě. Album pochází původně z roku 2014 a písně z něj dodnes tvoří velkou část koncertního repertoáru tohoto sibiřského tria.

Na místě prvním skončila kapela z takzvaného Černozemního regionu, který se nachází na jihozápadě evropského Ruska, v oblasti kolem města Voroněž. Duo Staritsa hraje moderní úpravy ruských lidových písní a své první album s názvem Klyukva vydalo v lednu 2021. Duo tvoří Natalia a Oleg Soldatkinovi, kteří pracují tak, že na ruský folklor roubují elektroniku a další moderní žánry.