Slyšte, lidé! – K čemu nástroje? Novinky z vokální hudby III.

Pořad zahájíme ukázkou z alba Bílo písničkářky Beaty Bocek. V jejím případě hlas není jediným nástrojem. Beata se doprovází na akordeon, na albu zní kytara nebo ukulele. Ale hlas je zde mimořádně důležitý. Není jen nositelem textu, ale hlavním nástrojem, který formuje atmosféru i strukturu písní. Instrumentace je ostatně minimalistická a vytváří komorní rámec, který nechává vyniknout detailům vokální interpretace a práci s tichem. Album je osobní výpovědí, která vznikala deset let a odráží životní proměny autorky mezi mateřstvím, cestováním i tvůrčím dozráváním.

Finské vokální kvarteto Tuuletar vstupuje svým novým albem Maammo do nové etapy své tvorby. Nahrávka spojuje jejich virtuózní práci s hlasem s moderní produkcí a návratem ke spolupráci s americkým vokálním studiem Liquid 5th. Základem písní je výhradně hlas – zpěvačky využívají širokou škálu technik od rytmického beatboxu přes imitace nástrojů až po archaicky znějící zpěvní styly inspirované ugrofinskou tradicí. Hlas zde funguje současně jako melodický, harmonický i perkusivní nástroj. Album tematicky stojí na vztahu k přírodě a Matce Zemi. Vokální aranže často evokují přírodní procesy a cykly, a to jak repetitivními strukturami, tak proměnlivou dynamikou, která připomíná proudění, vítr nebo puls krajiny.

Skupina Saodaj z ostrova Réunion představuje hudbu zakořeněnou v tradici stylu maloya, ale otevřenou moderním vlivům. Jejich zvuk spojuje syrovou energii alternativního rocku s komplexními perkusivními strukturami typickými právě pro ostrov Réunion. Texty jsou v kreolštině a francouzštině. Přitom hlas opět není jen nositelem textu, ale i rytmickým a zvukovým prvkem, který se organicky propojuje s perkusivními nástroji. Vokály se zapojují do rytmického proudu podobně jako nástroje.

Estonský soubor Estonian Voices se pohybuje mezi jazzem, klasikou a folkem. Aranže umělecké vedoucí Kadri Voorand citlivě spojují estonskou hudební tradici se současným a cappella projevem. Vokální práce je mimořádně jemná a precizní – šestice zpěváků vytváří dokonale vyvážené harmonie, v nichž vyniká čistota intonace, detailní práce s dynamikou i schopnost nenápadně modelovat barvu zvuku. Charakteristickým znakem je propojení technické virtuozity s lehkostí a hravostí – hlasy se plynule proměňují mezi rolí melodickou, doprovodnou i rytmickou, aniž by ztratily přirozenost a lidské teplo. 

Prvky písničkářství, jazzu i komorní hudby najdeme na nejnovějším albu violoncellistky a zpěvačky Doroty Barové Píseň pro Mi. Hlas je zde mimo jiné prostředkem vzpomínky a dialogu – tichého, soustředěného a hluboce osobního. Zpěvačka, která na svých minulých albech zpívala polsky, tentokrát přešla na češtinu, což změnilo rytmus i melodiku zpěvu – jazyk působí přímočařeji a ukotveněji, zatímco jediná polská skladba vytváří kontrastní, osobně laděný akcent. Hudební doprovod je střídmý a citlivý a spíše jen podtrhuje vokální linku.

True Picture, Pravdivý obraz, je název alba, které v roce 2025 natočila maďarská zpěvačka a kontrabasistka Veronika Varga. Repertoár tvoří tradiční písně, které jsou interpretovány s respektem k původu, ale zároveň s osobitým rukopisem. Jedinečné je propojení hlasu s kontrabasem – nástroj je rovnocenným partnerem zpěvu, často rozšiřuje jeho výraz do hlubších, rezonujících poloh a vytváří pevný, ale citlivý základ. Celková atmosféra alba je křehká a meditativní. Hlas zprostředkovává univerzální témata s lehkostí a hloubkou, přičemž minimalismus aranží nechává plně vyniknout jeho barvu, dech i ticho mezi tóny. 

Třetí album estonsko-švédského souboru Strand… Rand se jmenuje Põhjast tõusvad iilid, což znamená Poryvy větrů ze severu. Kolekci lze chápat jako sbírku „dokumentárních písní“. Jednotlivé skladby nesou otisk konkrétních lidských osudů a historických situací napříč více než stoletím. Vokální složka stojí v centru sdělení. Dvojice zpěvaček vytváří jemně propletené vícehlasy, v nichž se střídá unisono s citlivou harmonií; hlas zde funguje jako médium paměti, vyprávění i emocí. Zásadní je práce s jazykem – švédština, estonština i estonsko-švédské dialekty se prolínají v jeden zvukový celek. Obohacením je i rozdílná fonetika jednotlivých jazyků.

Výrazově bohatou a stylově otevřenou práci s hlasem najdeme i na albu Radio Sevdah bosenské skupiny Divanhana. Vedle tradičního zpěvu se objevují i modernější prvky, například rytmizovaná deklamace nebo vlivy rapu, které rozšiřují vokální jazyk bez ztráty autenticity. Celek nabízí široké spektrum nálad – od teskných balad po hravé a experimentální momenty – a potvrzuje, že bosenský tradiční styl sevdah může být živým, proměnlivým žánrem, ve kterém hlas funguje jako most mezi minulostí a současností. Album je také poctou rozhlasu jako místu paměti a inspirace.

Vokální technika je klíčovou složkou alba Duun/Voices Urny Chahar-Tugchi, mongolské zpěvačky z Číny. Ta pracuje s širokým spektrem barev, rezonancí i dynamiky, od jemných, téměř meditativních poloh až po plně rozezněné, „stepní“ výkřiky. Autorské skladby vycházejí z mongolské tradice, ale směřují k univerzálnímu výrazu – hlas zde funguje jako nositel krajiny, emocí i kulturní paměti, aniž by byl omezen jazykem či konkrétním stylem. Album je nahrané čistě a cappella, lidský hlas nahrazuje veškerou instrumentaci.

O ponožkách pod stromečkem zpívá Michal Horák v písni, která vznikla před Vánoci 2025. Autor zde spojuje rytmizovaný zpěv s lehce ironickým textem. Aranžmá nechává vyniknout hlasovým vrstvám. Vokální složka písně je postavena na kontrastu mezi sólovým zpěvem a vícehlasy. Hostující mužský oktet Gentlemen Singers dodává refrénům plnost, sborovou energii a „vánoční“ zvukovou okázalost.

V případě kanadsko-ukrajinské skupiny Murmurosi je vokální složka vystavěna opět na proplétání hlasů – vícehlasy vznikaly organicky v neformálních situacích, což se odráží v přirozené souhře a dynamice ansámblu. Charakteristická je kombinace tradičního a současného – hlasy čerpají z lidového zpěvu, ale zároveň experimentují s harmonií, strukturou i zvukovou barevností, čímž vzniká moderní vokální jazyk. Celek působí jako zvuková metafora úsvitu – ostatně album se jmenuje Svitanok. Od tichých, intimních momentů přechází k postupně se rozvíjející síle, kde se vrstvené vokály stávají nositelem světla, naděje a vnitřní energie.

Pod albem Meeremin je podepsaná belgická vokální skupina Hella. V jejím případě je vokální složka koncipována jako dialog síly a zranitelnosti. Zpěvačky pracují s jemnými dynamickými přechody, kontrastem mezi sólem a kompaktním vícehlasem i s proměnlivou barvou hlasu. Inspirace ženskými hlasy napříč historií se promítá do výrazové naléhavosti – hlas zde funguje nejen jako hudební nástroj, ale i jako prostředek sdílení zkušenosti a identity. Celek působí jako současná, ale ukotvená vokální estetika. Ocenění Flanders Folk Award pro „nejnadějnější kapelu“ potvrzuje jejich schopnost vytvořit osobitý, kompaktní zvuk založený výhradně na práci s hlasem.

Skupina Blaf hraje country – s přesně takovým nástrojovým doprovodem, jaký od tohoto žánru čekáme. Nicméně na albu Fórt dokoła najdeme i jednu výraznou vokální skladbu. Jde o jablunkovskou skupinu Blaf, která na scéně působí už 40 let a vyznačuje se mimo jiné texty ve slezském nářečí „po naszymu“. V něm ostatně zpívá i Beata Bocek, která tento pořad zahajovala. V případě Blafu je projev kapelníka Tomáše Tomanka civilní, přímočarý a sdělný, často s nadsázkou – zpěv se opírá o vyprávěcí charakter písní a blízký kontakt s publikem. Hlas funguje jako prostředník každodenních příběhů, humoru i sounáležitosti.