Slyšte, lidé! – Hudební výlet na Britské ostrovy 2026

Jako první se nám představí Jim Causley, zpěvák, skladatel a hudebník, spojený především s hudební tradicí hrabství Devon na jihozápadě Anglie. Ve své tvorbě dlouhodobě propojuje tradiční písně, místní dialekt a folklor se současnou autorskou tvorbou. Hrát si budeme z jeho už dvanáctého sólového alba The Georgic, které obsahuje především jeho vlastní písně. Název The Georgic odkazuje na stejnojmenný literární žánr, tedy na díla pojednávající o venkově, zemědělství, přírodě a životě spojeném s půdou. Právě tento širší vztah člověka ke krajině je hlavním tématem alba. Bezprostředním impulzem k jeho vzniku byl Causleyho projekt věnovaný tradičnímu moštování – album se ale postupně rozrostlo v hudební portrét venkovského Devonu, jeho krajiny, zvyků a lidí. Nahrávalo se v Devonu, včetně záznamů přímo na farmě Halstow. Causley se na albu věnuje také tomu, jak se venkovská komunita a její kultura proměňují.

Brìghde Chaimbeul je skotská skladatelka a hráčka na small pipes, tedy menší druh dud, jejichž zvuk je oproti známějším highland pipes jemnější, komornější, ale zároveň velmi „vytrvalý“. Brighde pochází z ostrova Skye a během několika let se z mladé hráčky tradiční skotské hudby vypracovala ve výraznou osobnost experimentální hudby. V ní využívá dlouhý, téměř nepřerušovaný zvuk dud v zajímavých kontextech. Její album Sunwise pojednává především o zimě, temnotě, krajině a rituálech, ale rozhodně nepůsobí jako chladná nebo ponurá nahrávka. Chaimbeul sama popisuje inspiraci postupným příchodem zimy, ubýváním světla a potřebou obracet se dovnitř, zároveň však připomíná tradiční zimní zvyky, společné oslavy, vyprávění a setkávání u ohně. Název Sunwise odkazuje k pohybu „po směru slunce“, který měl v keltských rituálech přinášet štěstí a prosperitu. Hudebně album spojuje tradici s minimalismem a experimentálními postupy.

Písně o konkrétních místech v Anglii a Skotsku i instrumentální skladby obsahuje nové album anglického písničkáře Judea Edwina-Scotta, nazvané Birdsong. I když se autor ve svých textech vyjadřuje spíše nepřímo, hlavním tématem alba je odvaha čelit nepřízni osudu. Styl textů je nepřímý a obrazný a od posluchače vyžaduje určité rozkrývání významů. Písně se vyznačují civilním projevem, zpěvákům hlas podbarvuje především akustická kytara.

The Fog Is Lifting je album irské tradiční hudby trojice Bríd Harper, Libby McCrohan a Sylvain Barou, tedy dvou Irek a jednoho Bretonce. Bríd Harper patří k respektovaným irským houslistkám, Libby McCrohan hraje na irské buzuki a Francouz Sylvain Barou na flétnu a irské dudy. Právě kombinace houslí, buzuki a dechových nástrojů vytváří základ zvuku celého alba. Nahrávka byla v dubnu 2026 vybrána Irish Fest School of Music v Milwaukee jako doporučená nahrávka irské hudby. Trojice na albu střídá tradiční repertoár s novějšími skladbami, přičemž nejde pouze o obvyklé irské tance jity a reely, ale také o hornpipy, mazurky, slow marche a slow airy. Důraz je kladen na silné melodie a rytmickou souhru.

Anglickou hráčku na violu Alison Cotton budeme poslouchat z jejího alba The Gods Laugh. Album vznikalo v době, kdy se hudebnice vyrovnávala s nemocí a následným úmrtím svého otce, který zemřel v roce 2024. Právě její otec prý také vymyslel název The Gods Laugh, „bohové se smějí“. Přes temnou atmosféru album není pouze nahrávkou o smrti a smutku. Skladby pracují také s přírodou, pamětí, duchovními tématy a představou, že krajina v sobě uchovává minulost. Celé album tak lze vnímat jako hudební cestu procesem truchlení – od šoku a prázdna přes bolest až k určitému smíření. Po hudební stránce je album zajímavé tím, jak pracuje s dlouze znějícími tóny, vrstvením a tichem. Alison Cotton většinu skladeb improvizuje a často je zachycuje v jediném záběru – jednotlivé nástroje pak vrství kolem základní zvukové plochy. Výsledkem je hudba, která může připomínat starou lidovou nebo sakrální tradici, ale zároveň se dostává do velmi experimentálních a téměř psychedelických poloh.

Tvorba dudáka Johna Dewa vychází ze skotského folkloru, jehož prvky ovšem Dew kombinuje s postupy klasické hudby. V roce 2020 absolvoval s vyznamenáním obor tradiční hudba na Royal Conservatoire of Scotland a jeho skladby už hrály mimo jiné Inveraray and District Pipe Band nebo Glasgow Caledonian Fiddle Orchestra. Dew na svém novém albu pracuje s vícehlasem, různými rytmickými vzorci a proměnlivou instrumentací – album podle jeho vlastního popisu sahá od sólové dudácké hry až k pětihlasé polyfonii. John Dew složil všechny skladby na albu s jedinou výjimkou – závěrečnou osmiminutovou The Sound of the Sea napsal významný skotský dudák a skladatel Donald MacLeod. Album se jmenuje Na Caismeachdan, což znamená „pochodové skladby“.

Cosmic. To je název prvního alba skotské skupiny Airdan. Album, které obsahuje směs lidových melodií a autorských skladeb, produkovala skotská hudebnice Anna Massie. Skupina Airdan je z Edinburghu a tvoří ji houslista Paul Sinclair, akordeonista Coll Williamson, kytarista David Lennon a perkusionistka Ewa Adamiec. Kapela vznikla v roce 2021 po období covidových omezení, kdy se její členové znovu setkali při společném muzicírování. Àirdan staví především na energii živé kapely, výrazných melodiích a nápaditých aranžích. Výsledkem je hudba, která zůstává pevně ukotvena v taneční tradici, ale působí svěže a současně.

Cosán Casta je společné album irské houslistky Aoife Ní Bhriain a klavíristy Cormaca McCarthyho. Přitom McCarthy není doprovodným klavíristou v běžném smyslu slova – jeho hra je plnohodnotnou součástí aranží a místy album posouvá daleko od představy tradiční irské houslové hudby. Výsledkem je široké rozpětí od téměř čistého folkloru až po pasáže s jazzovým a klasickým cítěním. Ostatně oba hudebníci vyrůstali v prostředí irské tradiční hudby, později však odešli z Irska studovat a rozvíjet se také v oblasti klasické a jazzové hudby. Album je tedy studií toho, co může s tradiční hudbou udělat dvojice hudebníků, kteří ji dokonale znají, ale zároveň mají zkušenost s jinými žánry.

Landless je irská, čistě ženská kapela. Také jedním z důležitých témat jejího alba Lúireach je postavení žen v tradičním repertoáru. Členky Landless si všímaly toho, že ženy bývají ve starých baladách často vykresleny pouze jako pasivní milostný objekt mužského hrdiny, a hledaly cíleně písně, které tento vztah narušují. Nechtějí však tradiční repertoár ideologicky předělávat – na albu zůstávají i klasické milostné písně. Album obsahuje irské i britské balady, umělé písně, ale také například lidovou píseň ze Slovenska. Samy zpěvačky říkají, že písně shromažďovaly řadu let a důležitější než jejich původ je pro ně melodie, text a způsob, jakým spolu fungují jednotlivé hlasy.

Velšská hráčka na harfu Catrin Finch své nejnovější album nazvala Notes to Self a koncipovala je jako sérii hudebních dopisů třináctileté Catrin. Každá ze skladeb je doprovázena krátkým textem, v němž se dnešní Finch obrací ke svému mladšímu já. Vrací se ke vzpomínkám, obavám, očekáváním i životním rozhodnutím a ohlíží se za čtyřiceti lety své hudební kariéry. Nejde tedy pouze o sbírku skladeb pro harfu, ale o promyšlený autobiografický celek. Harfa zde není pouze nástrojem pro jemné melodie. Catrin Finch pracuje s opakujícími se rytmickými figurami, hlubokými tóny, rychlými běhy i velmi úspornými plochami. Tematicky album osciluje mezi obavami, nostalgií, nadějí a smířením.

Další Velšanka Cerys Hafana se věnuje hře na takzvanou trojitou harfu, přičemž experimentuje například s tlumením strun. Vedle harfy využívá také hlas, klavír a další nástroje. Na jejím albu Angel navíc jako hosté hrají Ursula Harrison na kontrabas, Amie Huckstep na altový saxofon a Lisa Martin na bicí. Výraznou inspirací pro album byla současná bretonská lidová hudba, zejména její repetitivní taneční rytmy. Cerys Hafana tak vytváří zajímavý dialog mezi dvěma keltskými hudebními kulturami – velšskou a bretonskou – a zároveň jej propojuje s minimalistickým způsobem práce s opakováním, proměnou textury a postupným vrstvením. Výchozím motivem alba je starý velšský příběh o muži, který se vydá do lesa a uslyší anděla zpívat tak krásně, že usne na 350 let. Tento příběh je přímo spojen se skladbou 350 Mlynedd, „350 let“, a poskytuje albu jakýsi pohádkový a nadčasový rámec.