Skupina Wör – cesta časem za zvonkohrami

Rozhovor s belgickou skupinou Wör

Jak kapela Wör vznikla?

Potkali jsme se na etno táborech ve Flandrech. Jedná se o tábory pro mladé lidi, kteří se zde potkají s hudebníky z různých zemí. Tehdy, v roce 2010, jsme zjistili, že neznáme moc lidových písní z našeho kraje, zatímco lidové melodie ze Švédska nebo Irska jsme hráli pořád. Vlámské nebo obecně belgické písně moc v módě nebyly. A tak jsme pátrali po vhodných pramenech a jedním ze zdrojů, které jsou pro naši hudbu důležité, je sbírka melodií pro zvonkohry z 18. století a dále sbírky melodií pro housle z téže doby. Díky těmto sbírkám jsme se dostali velmi rychle k vhodnému repertoáru. Kromě toho jsme měli velmi rádi hudbu z barokního období. Tím pádem se v našem repertoáru potkaly barokní a lidová hudba. Z 18. století se dochovala spousta materiálu, a tak jsme si mohli dovolit ten luxus a hodně skladeb, které se nám nepozdávaly, jsme vyřadili. To bylo podle mě velmi důležité. Našli jsme spoustu melodií, které se nám líbily, a zároveň jsme si byli jisti, že mnoho jsme jich ještě nestihli objevit. Doteď jsme nahráli už tři alba s hudbou z té doby.    

Čerpáte tedy z lidové a z barokní hudby. Mají tyto dvě oblasti podle vás něco společného?

Myslím – a platí to nejen o naší zemi, ale o mnoha jiných oblastech –, že lidová hudba má mnoho společného s hudbou klasickou. Samozřejmě to, co měli rádi prostí lidé, a to, co se hrálo na šlechtických dvorech nebo co měla ráda buržoazie, se od sebe lišilo, ale docházelo tam k určitému prolínání, a to ve dvou směrech. V operách se dochovala řada melodií, které byly kdysi populární a znali je i prostí lidé. A na druhou stranu v naší zemi neexistuje bohatá folklorní tradice. Pokud se ale dochovaly nějaké notové zápisy, zaznamenali je hudebníci, kteří byli klasicky vzdělaní, a kteří tedy byli minimálně zčásti zakotveni v klasické – nebo v 17. a 18. století – v barokní hudbě.    

Snažíte se o to, aby vaše interpretace hudby z tohoto období byla co nejpřesnější?

Nesnažíme se o něco jako historickou interpretaci zapsaných melodií, protože vůbec netušíme, jak se tyto skladby původně hrály. Důležitější je, aby nás to bavilo a aby výsledná hudba lahodila našim současným uším. Pro nás je důležité, aby to byla dobrá hudba a až v druhé rovině se snažíme o nějakou autenticitu. Nejde nám o to, aby melodie, které hrajeme, zněly stejně jako kdysi. Ostatně já hraju na akordeon, což je až pozdější vynález. V kapele máme také dva saxofony, což jsou také novější nástroje. Už kvůli tomu je náš přístup volnější. 

Vydali jste zatím tři alba. Jak se od sebe liší?

S prvním albem jsme načrtli koncept kapely jako takové. Proto se také album jmenuje Back to the 1780’s, což skvěle popisuje, co vlastně děláme. Cestujeme časem, když písně aranžujeme, ale také během každého koncertu. Na tomto albu hrajeme s velkým nadšením. Natáčeli jsme je také všichni společně v jedné místnosti. – Druhé album se jmenuje Sssht. V té době jsme měli za sebou více koncertních zkušeností jak ze samostatných vystoupení, tak z festivalů. Aranže skladeb jsou více propracované, forma je méně taneční, čímž myslím taneční ve významu typických lidových tanců s určitou pravidelnou strukturou. Na tomto příkladu tedy vidíte, jak se naše hudba vyvíjí, i když jsme čerpali stále ze stejných zdrojů. Nicméně na druhém albu jsme objevili také některé nové prameny, protože hledání dalších a dalších zdrojů je také něco, co k této kapele neodmyslitelně patří. Na prvním albu jsme zůstali blízko domova. Čerpali jsme tedy z rukopisů z Gentu, z Bruselu, z Antverp a z Lovaně. Na druhém albu jsme objevili některé nové zdroje a s třetím albem jsme překročili jazykovou hranici v Belgii a čerpali jsme poprvé i z oblastí, kde se hovoří francouzsky. Zjistili jsme ale ještě jinou věc. I když se jednalo o rukopisy z Antverp, Bruselu nebo Lovaně, objevovaly se v nich tytéž skladby jako v podobných rukopisech z Německa, Nizozemska, Francie nebo Anglie. Jsou to prostě populární melodie té doby, které se hrály na velkém území. Když vybíráme, co zařadit do repertoáru, postupujeme poměrně rychle. Zahrajeme si pár taktů, a hned víme, jestli se nám píseň líbí, nebo nelíbí. Když ale potom hrajeme například v Německu nebo ve Velké Británii, lidé nám občas říkají, že některé skladby znají nebo že mají velmi podobné lidové písně. Velmi často se tedy stává, že melodie, které se nám zdály silné, byly takto vnímané už v minulosti a lidé si je zpívali na rozsáhlém území. Je to vlastně takové kouzlo. Můžeme si klást otázku, proč lidé určitou melodii vnímají jako silnou a jinou ne?    

Proč jste své třetí album věnovali historickým zvonkohrám?

Jako milovníci lidové hudby se samozřejmě inspirujeme tím, co bylo v našem kraji typické. A právě zvonkohry typické byly. Většinou se nacházely v krásných budovách a samy o sobě to byly mimořádně působivé nástroje. Zvuky, které vydávaly, byly velmi hlasité a impozantní. Už v minulosti jsme se tohoto tématu dotkli, ale tentokrát jsme je chtěli opravdu důkladně rozpracovat. Proto jsme se rozhodli zařadit na album přímo zvuk zvonkohry, aby posluchači věděli, jak tento nástroj zní. Kromě toho jsme si nahráli zvuky jednotlivých zvonů a na koncertech je používáme jako efekt, který Fabio pomocí pedálu přidává do naší živé hudby. I na pódiu tedy můžeme pracovat se zvuky zvonů, které společně s dudami vytvářejí určitou zvukovou linii, která je součástí harmonie našich skladeb. 

Odpovídají Pieterjan Van Kerckhoven (dudy, saxofon) a Bert Ruymbeek (akordeon).