Piet Maris: Prozkoumáváme různé hudební vesmíry

Rozhovor s belgickým hudebníkem a producentem Pietem Marisem

Jak vzniklo vaše trio 3’Ain?

No, vlastně před tímto triem existovalo ještě jiné trio. Jmenovalo se Qotob Trio a jeho vzniklo inicioval syrský violoncellista Bassel. Setkali jsme se na několika otevřených scénách, které jsem organizoval s hudebníky z řad uprchlíků, a on na těchto projektech spolupracoval a navrhl mi, abych se připojil k jeho projektu. Složení bylo klavír, akordeon a violoncello. Já jsem v té době sice nic nového nehledal, ale jeho návrh mě oslovil, a tak jsem si řekl, že do toho půjdu. Velmi rychle jsem si na tuto kapelu zvykl, protože to byl ve srovnání s mými dalšími projekty úplně jiný vesmír. Opravdu se mi to líbilo. Bassel se ale jednoho dne rozhodl, že úplně přestane hrát na cello a že se bude věnovat produkci elektronické hudby. Ale já jsem si řekl, že by bylo hezké pokračovat ve stejném duchu. V té době jsem už občas hrával v duu s trumpetistou Yamenem, kterého jsem znal mimo jiné z divadelních projektů. Domluvili jsme se tedy, že spolu založíme nové trio. Jako třetího jsme oslovili basistu Ottu Kinta, který se k nám okamžitě připojil. Začali jsme hrát v roce 2019 a velmi brzy jsme připravili k vydání první EP. Vypukl covid, ale my jsme se rozhodli, že nahrávku i tak vydáme. Byla to doba, kdy jsme všichni potřebovali něco pozitivního, a já jsem díky naší hudbě měl alespoň pocit, že v tomto těžkém období dělám něco smysluplného. Jako bychom vydáním této nové hudby dávali lidem naději.    

V hudbě tria 3’Ain se prolíná západní a orientální hudba. Vnímáte to tak?

Ano, orientální prvky jsou v naší hudbě mimořádně důležité. Je to – řekněme – setkání dvou kultur. Nemám sice žádné formální vzdělání v arabské hudbě, ale dlouhodobě k ní tíhnu a věnoval jsem se jí i ve svých předchozích projektech. Ale trumpetista Yamen je samozřejmě náš „orientální vliv“, jestli chcete. On opravdu ovládá i teorii arabské hudby. Narodil se v tom. V kapele tedy propojujeme moje západní hudební cítění s jazzem, který přinesl Otto, a s východní hudbou, kterou přináší Yamen. Společně to všechno mícháme dohromady. Každý z nás ovládá tak trochu vše a zároveň máme každý vlastní specializaci. A pro Yamena je jí opravdu blízkovýchodní hudba.    

S kapelou Mec Yek hrajete pro změnu romskou hudbu. Co je v ní nového?

Se skupinou Mec Yek jsme stále na turné s naším nejnovějším albem Taisa z roku 2021. Nyní začínáme na koncertech postupně zavádět nový materiál a také sbíráme nové písně. Většina toho, co hrajeme, jsou totiž už existující písně. Pouze na posledním albu byly nějaké původní skladby od našich zpěvaček Katii a Mielky a od jejich staršího bratra, který také hodně skládá. Takže teď jsme ve fázi sbírání nového materiálu a experimentování s ním. Nahrávat něco nového budeme v roce 2024 nebo 2025, ale mezitím tedy připravujeme nový materiál.    

Předpokládám, že hraní v těchto dvou kapelách jsou pro vás dvě odlišné disciplíny.

Ano, když porovnávám skupiny Mec Yek a 3’Ain, jsou to naprosto odlišné koncepty. Ovšem je to také otázka volby. Kdybychom chtěli, mohli bychom tyto kapely k sobě zvukově přiblížit, nicméně naším cílem je, aby každý projekt v rámci Choux de Bruxelles měl svůj jednoznačný směr. Tím pádem jedna kapela není přímým konkurentem druhé. A je také zajímavé prozkoumávat různé hudební vesmíry. Pro mne je například intimní styl hry, který používám v 3’Ain, naprosto odlišný od toho, co dělám s Mec Yek. Mimochodem hodně písní, které hrajeme s Mec Yek, bych mohl hrát pouze já se dvěma zpěvačkami. Zastanu tak prakticky celou kapelu. U 3’Ain by něco takového nebylo možné. To jsou skladby, které bych sám zahrát nemohl. Tam fungujeme úplně jinak.    

Co je vlastně úkolem sdružení Choux de Bruxelles?

Postupně se to rozrostlo. Na úplném začátku jsem spolupracoval s jedním hudebním vydavatelstvím, u kterého jsem vydal jedno album. Spolupráce s ním potom skončila, ale v té době jsme nahrávali album s kapelou Jaune Toujours. Museli jsme zvážit, jestli budeme hledat nové vydavatelství, nebo to zkusíme sami. Bylo to v roce 2002. Rozhodli jsme se tedy založit vlastní vydavatelství, a to byl tedy začátek značky Choux de Bruxelles. Společnost toho jména sice už existovala na administrativní úrovni, kvůli vyřizování různé agendy, ale od roku 2002 jsme se stali hudebním vydavatelstvím a agenturou. A tam, kde je to třeba, se zabýváme i bookingem.  Ve své době to bylo náročné rozhodnutí, nebyli jsme si jisti, jestli do toho máme jít, ale dnes vím, že to bylo správné rozhodnutí. Zajišťuje nám to mimo jiné určitou plynulost plánování. Sami víme, jak se mají jednotlivé kapely střídat ve vydávání nahrávek. Někdy nám samozřejmě jednotlivé plány kolidují, některé věci jsou nepředvídatelné, ale většinou se nám daří pracovat plynule a tak, abychom stále měli co dělat. Je to velká výhoda.