Los Duendes: O lásce už je mnoho písní. A to stačí

Rozhovor se skupinou Los Duendes

Vycházíte hudebně ze španělského flamenca, ale ve svém středu máte také kubánského hráče na perkuse. Osmare, je mezi kubánskou hudbou a tím, co hrajete v Los Duendes, nějaká souvislost?

Osmar: Ano, je tam opravdu pěkná souvislost. Hraju na perkuse a konkrétně na cajón jsem se učil hrát až v Polsku, když jsem začal spolupracovat tady s Borjou. Předtím jsem ale studoval hru na perkuse na Kubě a už tehdy jsem hrál v jedné flamencové skupině, ale na jiné nástroje než cajón. Moje role tedy byla trochu odlišná, ale i to, co jsem se naučil dříve, teď mohu v této kapele alespoň zčásti uplatnit. Zároveň jsem musel trávit dlouhé hodiny učením něčeho nového, ale to je naprosto v pořádku. Líbí se mi, že dokážeme spojit různé věci, a přitom zachovat podstatu flamenca. Dokážeme si najít a uhájit tvůrčí svobodu, ale tato svoboda na druhou stranu nemůže být neomezená, aby tam to flamenco stále bylo. Ale můžeme do hraní zároveň dávat vlastní pocity a něco z naší vlastní kultury. A právě to pro mne hodně znamená a je to pro mne velmi zajímavé. A také musím říct, že mě hraní s mými kolegy hodně baví.    

Borjo, vy jste jediným španělským členem skupiny. Může vůbec hrát flamenco někdo, kdo z jižního Španělska nepochází?

Borja: Hrát flamenco může kdokoli, ale se zpěvem je to jiné. Samozřejmě že oceňuji, když se někdo mimo Španělsko pokouší flamenco zpívat, ale hlas, přízvuk, práce s melodií, ale také výslovnost včetně aspirace koncovek „-s“, to všechno je pro flamenco velmi typické a není snadné se to naučit. Znám vynikající tanečníky flamenca ze zahraničí. A potkal jsem dobré zpěváky například z Japonska. Ale je obvyklejší, že zvládnete hru na nástroj nebo tanec, než že budete opravdu autenticky zpívat. Ostatně příklady dobře zvládnuté hudební složky máte přímo tady.    

Piotře, vy v jednotlivých písních středíáte saxofon a basklarinet. Podle čeho vybíráte konkrétní nástroj?

Piotr: To záleží na konkrétní skladbě. Hrajeme píseň a přitom zjišťujeme, kde je v ní místo pro dechový nástroj. Některé skladby vyžadují doplnit basy, jiné potřebují zdůraznit rytmickou složku. Někdy se dokonce snažíme do písně dostat prvky drum’n’bass, a to tak, že Osmar bubnuje velmi rychle a já používám basklarinet jako syntezátor. Tím ale nemyslím, že bych jeho zvuk posouval nějakými elektronickými efekty. Odehrává se to všechno jen v mé hlavě, ale ten ambientní zvuk tam je. Záleží tedy opravdu na konkrétní písni a na tom, co potřebujeme.    

Osmare, bubeník většinou tvoří tandem s basistou, ale v Los Duendes hráč na basu není. Je tím pádem vaše role jiná?

Osmar: Já jako hráč na perkuse prostě držím rytmus, a přitom se řídím podle kytary. Po celou dobu hraji společně s kytarou. V této hudbě basu mít můžete, ale nemusíte. Není to jako v jiných hudebních žánrech, kde bubeník hraje společně s basistou. Tady je důležitá komunikace s kytarou, musím poslouchat, co Rainer hraje a sám pak hraju podle něj tak, aby to bylo vyvážené.    

O čem jsou texty vašich písní?

Borja: Nezpíváme o lásce. O lásce je totiž už velké množství písní. Je to pořád samé: „Já tě miluji, ty mě miluješ…“, a to úplně stačí. Myslím, že v životě jsou i jiné věci než láska. I naše nejradostnější píseň s názvem Fantasía má text o smyslu života. Na našem novém albu máme opravdu dobré texty, čímž myslím, že jdou do hloubky.