Lorcán Mac Mathúna: Melodie sama mě vede

Úryvky z rozhovoru s irským zpěvákem Lorcánem Mac Mathúnou

Moje vlastní hudební filosofie je ukotvená v tradici seán nós, tedy v irském zpěvu a cappella. Tomuto stylu je vlastní naprosto svobodné zacházení s rytmem. Není tam vlastně žádný pevně daný takt, píseň plyne naprosto volně jako proud. Důležité je například zabarvení hlasu. A toto vše je pro mne důležitější než nějaký striktně technický skladatelský přístup, v jehož rámci člověk přesně analyzuje, jak se dostal k tomu kterému tónu a podobně.

Když zpíváte píseň ve stylu seán nós, melodie vás sama vede. Jak už jsem řekl, já z této tradice vycházím. Dává mi to určitou svobodu, protože díky tomu mohu své skladby postavit tak, aby co nejlépe vyhovovaly mému hlasu. Protože je vždy na začátku příběh, naprosto přesně vím, jak by výsledná skladba měla vypadat. A zároveň mám respekt k tomu, co tu bylo kdysi.

[O osobnostech, kterým se věnuje na albu Visionaries:] Jsou to vůdci irského povstání z roku 1916, což je nejdůležitější událost moderní irské historie. Loni jsme si připomínali sto let od této události. V roce 1916 bylo Irsko součástí Velké Británie. Všichni tito rebelové byli ve skutečnosti hlubocí myslitelé, což je odlišuje od vůdců jiných povstání. Měli jasnou vizi a jejich odkaz je tedy také jasný. Povstání mělo velmi krátké trvání, vůdci byli popraveni, ale právě to v kombinaci s hrůzami první světové války a s protesty obyvatel proti britské nadvládě a počtu mrtvých ve válce vedlo k osudovým změnám. Rok 1916 byl tedy pro Irsko na cestě k nezávislosti klíčový. A lidé dnes vnímají tyto osobnosti jako duchovní vůdce národa na cestě k samostatnosti.

Musíme si v první řadě uvědomit, že šlo o umělce a ne o politické vůdce. Joseph Plunkett byl vynikající umělec, skvělý básník. Patrick Pearse ovšem měl tu schopnost vyjádřit vizi. Pearse tedy dokázal zachytit a ve svém díle postihnout duši národa.

Na příkladu Velikonočního povstání z roku 1916 vidíme, že velká myšlenka může něco změnit. Když tedy takovou myšlenku vyjádříme vhodným způsobem a necháme ji žít, může se společnost proměnit. Mohlo se samozřejmě stát, že by tytéž osobnosti přišly s týmiž myšlenkami a dvacet let dřív, a nic by se bylo nestalo. Rok 1916 byl totiž klíčový proto, že se impérium v té době začalo hroutit. Víra lidí ve staré pořádky byla otřesena. Byl to čas změn a ti správní lidé byli v pravý čas na správném místě.