Kolonien: švédská skupina od ohně ze Zanzibaru

Rozhovor se švédskou skupinou Kolonien

(Odpovídají Erik Rask a Mischa Grind)

Všichni členové vaší skupiny se znají od dětství, tři ze čtyř členů jsou dokonce příbuzní. Všichni jste Švédové a pocházíte z jednoho místa. Přesto jsem slyšel, že vaše kapela vznikla v Africe. Jak se to přihodilo? 

E: Vyrůstali jsme společně a hudbě jsme se věnovali dávno předtím, než kapela vznikla. A že jako oficiální místo vzniku skupiny uvádíme Afriku? Cestovali jsme po Tanzanii, a když jsme byli na Zanzibaru, zrovna kvůli politickým problémům nešla na celém ostrově elektřina. Seděli jsme večer na pláži a byla úplná tma. Zapálili jsme si tedy malý oheň, vzali nástroje a začali jsme tvořit vlastní písně. Tak vznikl styl, který hrajeme, a tak vlastně vznikla i naše kapela. Kdyby tedy tenkrát místní politikové na Zanzibaru platili za elektřinu, asi bychom tady teď společně neseděli. Ale kdo ví…   

Jaké jsou vaše hudební kořeny?

M: Vyrůstali jsme na švédské lidové hudbě, ale například Annin otec a Erikův a Arvidův strýc je opravdu významný švédský muzikant stylu world music Ale Möller. Neposlouchali jsme tedy jen švédskou hudbu, ale hudbu z celého světa. V období dospívání jsme pak pro sebe objevili „tři B“ – Boba Dylana, Boba Marleyho a Beatles. Každý z nich nás ovlivnil jinak. Bob Dylan svými texty, Bob Marley rytmem a Beatles stylem psaní a aranžování písní. To jsou tedy naše hudební inspirace.   

E: Důležitá byla pro naši hudební dráhu také spolupráce s dalšími muzikanty. Už jako děti jsme jezdili na hudební tábory, které se pod názvem Ethno konají ve 42 různých zemích. Tam se potkáváte s dalšími mladými hudebníky a navzájem si vyměňujete zkušenosti s hraním tradiční hudby. Tímto jsme tedy prošli a na těchto táborech také začala naše spolupráce s velkým množstvím hudebníků z celého světa – z Indie, Senegalu, Jordánska, Francie, Anglie… Hráli jsme s muzikanty opravdu ze všech koutů světa. A to nám přineslo mnoho další inspirace a ovlivnilo nás to. Stačí jen s někým hrát, a hned umíte něco nového. To tedy také byla důležitá část naší hudební cesty.   

Vedle čtyř členů kapely na vašem nejnovějším albu hrají i hosté. Podle čeho jste je vybírali?

E: Album se jmenuje Til Skogen, Do lesa, což má i symbolický význam – stromy a kořeny jako rodina. Proto jsme si na album pozvali jako hosty své rodinné příslušníky. Na klarinet tam například hraje moje snoubenka. V řadě písní hostuje už zmíněný Annin otec a můj strýc Ale Möller. Zpívá tam také rodinný sbor, do kterého jsme pozvali celou širokou rodinu. Sešli jsme se na místě, kde jsme vyrůstali, měli jsme tam hodně dobrého jídla, zpívali jsme a tančili. Tento rodinný sbor si můžete poslechnout hned v několika písních alba. Kromě toho pak máme na albu další hosty, které jsme volili podle nástrojů a zvali jsme si je až v době, kdy jsme nahrávku mixovali. Například jsme si řekli, že by se nám do některé písně hodily Hammondovy varhany a tak jsme je tam dodatečně nahráli. Ale myšlenka, že na albu budou účinkovat naše rodiny, tam byla hned od začátku.   

Na albu zpíváte mimo jiné o závažných ekologických tématech. Jak se dají takové myšlenky vtělit do hudby?

M: Píšeme nejprve hudbu, ale texty jsou pro nás také velmi důležité. Dáváme si na nich tedy hodně záležet. Bylo by pro nás těžké zpívat něco, co je v protikladu s hudbou, kterou skládáme. Už z hudby samotné máme nějaký pocit a ten pak vložíme i do textu. Píšeme hudbu, která je plná naděje, povznášející a radostná. I když tedy budeme zpívat o klimatické krizi a podobně závažných tématech, budeme to dělat pozitivním a inspirujícím způsobem. Rozhodně nejsme negativisté. Snažíme se najít rovnováhu mezi naší hudbou a tím, co chceme sdělit.