Kimi Djabaté: Na balafon mohu hrát a přitom tančit

Rozhovor s hudebníkem Kimim Djabatém z Guineje-Bissau

Pocházíte z hudební rodiny a údajně vás rodiče museli k určitým výkonům nutit. Nehrozilo u vás zatrpknutí vůči hudbě?

Pocházím z rodiny griotů a byl jsem vychován k tomu, abych měl raného dětství rád hudbu. A i když mě rodiče do hraní určitého druhu hudby nutili, přináší mi hudba stále radost a pořád je pro mne vším.    

Hrajete na více nástrojů. Který z nich je váš nejoblíbenější?

Jako mladý jsem se učil hrát na koru. Ale mnohem raději mám balafon, protože na něj mohu hrát a zároveň přitom tančit. Zkoušel jsem hrát na různé nástroje, ale vždy jsem se rád vracel k balafonu. Mám totiž pocit, že když na něj hraji, lidé, kteří mě poslouchají, jsou šťastní, mají radost. Ale dokážu samozřejmě zahrát i na koru, stejně jako na mnoho dalších nástrojů. Hrát na různé nástroje a experimentovat s nimi, to je můj život.    

U kterého nástroje nejčastěji skládáte?

Písně skládám buď s kytarou, nebo s balafonem. Někdy je to tak, že chci dosáhnout v písni konkrétního zvuku kytary, a tak tu skladbu skládám rovnou na kytaru. Jiné písně jsou rytmičtější, a proto už od počátku při kompozici používám jako výchozí nástroj balafon. Zkouším ale i jiné postupy, často například už při komponování používám perkuse.   

Nedávno jste vydal nové album Dindin. O čem na něm zpíváte?

Na novém albu vyprávím jak velké příběhy, tak příběhy velmi intimní. Hovořím o nucených sňatcích, což je v Africe stále běžná praxe, zpívám o lidech, kterých se zřekla jejich rodina. Vyprávím také o výchově dětí a o tom, jak děti v Africe často nemají možnost vyrůstat jako děti. Když jsem byl malý, často jsem zakoušel odmítnutí ze strany blízkých. Rodiče na mě často byli zlí a lidé v mém okolí se mi často posmívali. Třeba mi říkali, že mám ošklivé zuby. A tak když jsem později přijel do Portugalska, pokaždé když jsem se smál, jsem si zakrýval ústa rukou, aby mé zuby nikdo neviděl. Měl jsem o sobě totiž velmi nízké sebevědomí. Na albu o všech těchto zkušenostech zpívám.    

A může podle vás hudba něco změnit?

Ano jsem přesvědčený, že hudba může věci měnit. Když jsem například natáčel své první album, zpíval jsem o tom, jak je důležité mluvit portugalsky a ne pouze kreolsky, jak se v naší zemi běžně hovoří. Když totiž hovoříte portugalsky, otevírají se před vámi nové možnosti. A mně se podařilo, že i díky mým písním začali učitelé před studenty víc mluvit portugalsky a studenti se také začali jazyk mnohem víc učit. Takže ano, od mého mládí se věci hodně posunuly. Proto je podle mě důležité nezpívat jen o pozitivních věcech, ale naopak také o problémech. Můžeme tak totiž pomoci tyto věci změnit. Je to pro mě určitě výzva.