Dubioza kolektiv: Proti nacionalismu a etnickému rozdělení

Rozhovor s bosenskou skupinou Dubioza Kolektiv

Jaký byl hlavní důvod vzniku vaší skupiny v roce 2003?

Chtěli jsme mluvit o tématech, která se týkala naší společnosti a která jsme považovali za velmi důležitá. V té době nebylo moc obvyklé, že by se hudebníci politicky angažovali a že by ve svých písních řešili podobná témata. Rozhodli jsme se tedy od počátku pro tuto cestu a skrze hudbu jsme chtěli lidem předávat konkrétní poselství. Jedním z těchto poselství od samého počátku bylo, že jsme chtěli vystupovat striktně proti nacionalismu a etnickému rozdělení, které na začátku 90. let naši zemi zničilo.

Jsou tato témata stále aktuální?

Bohužel je to stále aktuální. Na současné politické scéně v Bosně dominují jednak přímo nacionalistické strany, jednak strany, které sice prvoplánově k nacionalismu netíhnou, ale které tuto lacinou kartu přesto používají jako lákadlo pro voliče. Politikové, místo toho, aby se snažili posílit ekonomiku a nastartovat hospodářský růst, stále hovoří o rozdělení národa.

Vedle písní s politickým poselstvím jste u nás ve studiu zahráli skladbu Eurosong. O čem pojednává?

Známou písňovou soutěž, oblíbenou v celé Evropě, jsme použili jako metaforu pro to, jak pokrytecky se Evropská unie chová k méně důležitým zemím, mezi něž patří i Bosna a Hercegovina. Zpíváme o tom, že Bosna se stává součástí Evropy pouze během těch tří minut, kdy se účastní této soutěže.

O čem pojednává píseň USA?

To je uprchlická píseň. Hodně cestujeme po Evropě a v řadě zemí potkáváme lidi, kteří pocházejí z Bosny, ale žijí už patnáct nebo dvacet let například v Německu na ulici. Pro nás jsou zajímaví z několika hledisek. Jednak jsou to lidé, kteří do Německa přinesli kus Bosny. Ale zároveň mají v hlavě zmatek, protože nemají domov. A podobné je to i s Bosňany, kteří žijí v Americe. Touží po návratu domů, ale ve skutečnosti se už nikdy nevrátí. To je pro nás zajímavé téma.

A píseň Birjuni?

Snažíme se oslovit ve svých písních konkrétní lidi a nebojíme se nazvat je jejich jmény. V písni Brijuni se tedy objevují konkrétní jména prezidentů Chorvatska a Srbska a všech tří bosenských prezidentů. Když se díváte na zprávy a vidíte záběry z jejich setkávání, je to zábavné. Scházejí se v krásném prostředí, pijí, jedí a po třech dnech přijdou pokaždé se stejnými závěry: Že bychom měli jít do Evropy, že Evropa je skvělé místo apod. Prostě takové prázdné fráze, něco jako Make love, not war.

(Výňatky z rozhovoru, který členové skupiny Dubioza Kolektiv poskytli Proglasu v roce 2013.)