Dubioza kolektiv: Politikové stále hovoří o rozdělení

Rozhovor s bosenskou skupinou Dubioza kolektiv.

Na otázky Milana Tesaře odpovídají: Brano Jakubović (klávesy), Armin Bušatlić (kytara) a Vedran Mujagić (basa). 

Svými písněmi bojujete proti nacionalismu a pravicovému extremismu. Je to v Bosně i osmnáct let po podpisu Daytonské smlouvy stále aktuální téma?

Brano: Bohužel je to stále aktuální. Na současné politické scéně v Bosně dominují jednak přímo nacionalistické strany, jednak strany, které sice prvoplánově k nacionalismu netíhnou, ale které tuto lacinou kartu přesto používají jako lákadlo pro voliče. Politikové, místo toho, aby se snažili posílit ekonomiku a nastartovat hospodářský růst, stále hovoří o rozdělení národa.

Texty – zpíváte mimochodem bosensky i anglicky – jsou ve vašem případě tedy velmi důležité. Snažíte se na koncertech v zahraničí vysvětlovat, o čem zpíváte a proti čemu bojujete?

Armin: Dva jazyky používáme záměrně. Jednak zpíváme bosensky, vydáváme nahrávky v našem mateřském jazyce a ty distribuujeme především v zemích bývalé Jugoslávie. Na těchto albech se věnujeme tématům, která jsou důležitá pro lidi v našem regionu. Ale kromě toho nahráváme také v angličtině a tato alba šíříme po celém světě. Jsem totiž přesvědčen, že dobrých devadesát procent témat, kterým se věnujeme, platí nejen u nás v Bosně, ale kdekoli jinde, například u vás v České republice. O ekonomické recesi, o nacionalismu nebo o fašismu můžeme zpívat všude. Například naše poslední anglická deska Wild Wild East byla v distribuci opravdu všude a jejím hlavním tématem je pravicový populismus především v západní Evropě. Je tolik témat, která jsou na celém světě stejně aktuální jako v naší zemi… My jsme jen extrémní případ, protože jsme řadu těchto problémů zažili v praxi. Na vlastní kůži jsme bohužel okusili, jak nebezpečné je extrémně pravicové myšlení. Zmíněné album jsme tedy pojali jako varování lidem na západě, aby si s nacionalismem a fašismem nezahrávali, protože během několika málo let se tyto myšlenky mohou obrátit v opravdové peklo.

Přejete si, aby se Bosna stala součástí Evropské unie?

Brano: Určitě by to bylo dobré, protože v naší zemi a obecně v celém regionu je takový nepořádek, který pramení z už zmíněného nacionalismu, že členství v Evropské unii by pro nás alespoň zpočátku bylo výhodou. Později bychom zřejmě trpěli stejnými problémy jako ostatní východoevropské země, kterým se nedaří být v Evropské unii plnohodnotnými členy a vyrovnat se silným evropským státům. Naši politici by měli namísto hlásání nacionalismu připravit naši zemi a její ekonomiku na důstojné členství v Evropské unii.
Vedran: Lidé se nás někdy ptají, proč Evropskou unii kritizujeme. Ale nám nejde o kritiku Evropské unie, ale bosenských politiků. Ti totiž, když nemají na nějaký problém řešení, pouze falešně slibují: „Staneme se součástí Evropské unie a problém sám zmizí.“ A právě to se snažíme kritizovat. Bosna se totiž na členství potřebuje nejprve dobře připravit, musí být silná sama o sobě, a teprve potom by se měla stát součástí EU. Proč by měla Evropa přijímat chudou zemi, která jí nic nepřinese?
Armin: To souvisí i se současnou ekonomickou situací. Když se Evropě daří, nemá problém přijmout Bulharsko, Polsko nebo Rumunsko, protože tam všude žijí lidé, kteří si budou kupovat evropské zboží. Ale v době krize si Západoevropané stěžují na rumunské Romy nebo na polské pracovníky… A to je to pokrytectví, které kritizujeme.

Jedna z nejvýraznějších písní na vašem novém albu Apsurdistan se jmenuje Brijuni. Její refrén začíná slovy srozumitelnými i nám Čechům: „Politika je kur*a.“ Opravdu si to myslíte?

Brano: Politika je obecně špinavá věc, ale může být samozřejmě špinavá víc nebo méně. Konkrétně tato píseň je inspirována setkáváním prezidentů Bosny, Chorvatska a Srbska. Ti se přibližně jednou za dva roky sejdou, aby v bývalé Titově rezidenci prodiskutovali důležitá témata, a většinou to nemá žádné výsledky. Nadělá se kolem toho hodně hluku, ale k ničemu to nevede. My jsme v té písni navíc použili Tita jako jakousi halucinaci poté, co prezidenti konzumovali alkohol a drogy. Tito je nejprve straší vězením, ale pak je uklidní a říká jim: „Vždyť jsme přece všichni staří kamarádi…“ Chceme tou písní kritizovat lidi v bývalé Jugoslávii, kterým se stýská po starém režimu a kteří čekají na nějakého nového Tita, který by za ně vyřešil problémy.
Vedran: Snažíme se oslovit ve svých písních konkrétní lidi a nebojíme se nazvat je jejich jmény. V písni Brijuni se tedy objevují konkrétní jména prezidentů Chorvatska a Srbska a všech tří bosenských prezidentů. Když se díváte na zprávy a vidíte záběry z jejich setkávání, je to zábavné. Scházejí se v krásném prostředí, pijí, jedí a po třech dnech přijdou pokaždé se stejnými závěry: Že bychom měli jít do Evropy, že Evropa je skvělé místo apod. Prostě takové prázdné fráze, něco jako Make love, not war.

Co dalšího najdou vaši fanoušci na nové desce?

Armin: Album Apsurdistan vyšlo 15. dubna my je na našem webu www.dubioza.org nabízíme ke stažení zdarma. Jeho tématem je země, jejíž občané zažívají čím dál absurdnější situace, ale oni to akceptují a jdou s davem. V deseti písních alba se pokoušíme popsat životní podmínky v tomto absurdistánu.