Dimitris Mystakidis: Písněmi proti tomu, co mi vadí

„Profesionálním muzikantem jsem přibližně 35 let. Většinu času jsem hrál jako kytarista s řadou písničkářů a zpěváků, jednak naživo a jednak na jejich albech. Zároveň už dvacet let učím na vysoké škole takzvanou lidovou kytaru, kterou se dlouhá léta zabývám. Jde v podstatě o kytaru v rámci žánru rebetiko,“ představuje Dimitris Mystakidis na začátku pořadu své aktivity.

Na otázku, zda pomýšlel na album vlastních skladeb už na začátku své kariéry, Mystakidis odpovídá: „Ne, přišlo to až časem. Až v posledních letech. Předtím jsem vůbec neměl vůbec psát. Když jsem působil jako nájemný muzikant, byl jsem často součástí procesu tvorby. Když jsme nahrávali nové písničky, byl to velmi tvůrčí proces. Ale jak stárneme, tak se nám mění potřeby. S tím vším, co se ve společnosti za poslední léta děje, ať už v Řecku nebo ve světě, se mi psaní písniček zdálo jako nejlepší způsob, jak se postavit tomu, co mi vadí. Tak se tyhle písničky zrodily.“

Řecký hudebník se vám také svěří s tím, na jaké hudbě vyrostl. Říká: „​​Hudbu, kterou poslouchali moji vrstevníci, jsem poslouchal velmi málo. U nás doma jsme poslouchali nejvíc lidovky a rebetiko. Tahle hudba se mi z nějakého důvodu líbila odmalička. Později, když jsem už studoval jazzový kontrabas, jsem se dostal i k jiné hudbě. Ale nikdy se mé duše nedotkla. Té se dotýká jen a pouze řecká lidová hudba. A vlastně obecně tradiční hudba různých národů.“