Danûk: Hudba lidem otevírá oči

Rozhovor s členy mezinárodní skupiny Danûk

Čerpáte ze starých, často pozapomenutých kurdských lidových písní. Co je přesně cílem vaší kapely?

Ferhad Feyssal: Naším cílem je tyto písně znovu nahrávat a zachovat je pro další generaci, aby je mohla poslouchat. My sami jsme ještě zažili ústní předávání písní z generace na generaci, kdy například o svatbách nebo při oslavách Nového roku zpívali dědové písně otcům a ti svým synům. My nyní děláme totéž, jenom jiným způsobem, protože nemůžeme žít v rámci rodin v přirozeném prostředí. Naše myšlenka tedy je jít k pramenům a písně, které jsme se naučili od starých lidí, znovu nahrát a také je šířit na koncertech.    

Vaše kapela však není čistě kurdská. Znamená to, že i váš hudební záběr je širší?

FF: Ano, lidé v celé této velké oblasti, tedy v Mezopotámii a okolí, sdílejí podobné tradice. I když nás dělí politické hranice, kulturní základ máme stejný, protože jej sdílíme už tisíce let, a to nejen v hudbě. V kapele mám v současné době syrského basistu, další členové jsou syrští Kurdové, a hráčka na perkuse tedy pochází z Íránu. Chceme ukázat světu, jak jsme si vzájemně podobní. Politice navzdory jsme všichni stejní, a právě to chceme světu ukázat. Chceme v míru naslouchat jeden druhému.    

Vaše album Morîk produkoval Michael League ze skupiny Snarky Puppy. Jak k této spolupráci došlo?

FF: Řekl bych, že s Michaelem Leaguem jsme začali spolupracovat náhodou, ale ve skutečnosti má všechno svůj důvod. Potkali jsme se jednou na ulici v Istanbulu. On měl v té době společný projekt s Tarikem Aslanem, což je hráč na perkuse, který s námi nahrával album. Já jsem se s Tarikem znal, občas jsme spolu jamovali, pozval jsem jej do kapely, a když jsme měli nahrávat album, právě od doporučil Michaela, který byl v té době v Barceloně. Propojili jsme se přes zoom [zum], protože to bylo v době pandemie. Řekli jsme mu o našem projektu a on z toho byl nadšený a chtěl s námi spolupracovat. Myslím, že to byla správná volba. Michael je ten správný člověk, který dokáže propojit lidové nástroje s moderním zvukem. Je to génius. Posunul naše album přesně tak, jak jsme to cítili.   

Považujete se za kulturní ambasadory kurdského národa? Co by se díky vám měli lidé o Kurdech dozvědět?

FF: Myslím, že hlavní myšlenka je ukázat, že svět, který líčí sociální média, se od našeho skutečného života velmi liší. Lidé ze západu mají informace, že v naší vlasti zuří nějaký konflikt, ale o tom, co se tam děje ve skutečnosti, většinou nevědí vůbec nic. Informace mají z médií a média ukazují pouze číst pravdy, představují Kurdy jako bojovníky. Ale my nejsme žádní válečníci. Jsme pastýři, zpěváci, tanečníci… Jsme lidé, kteří si chtějí užívat světa. A chceme to ukázat prostřednictvím hudby. Jsme úplně obyčejní, mírumilovní lidé. Chceme mír, nechceme další konflikty. Chceme s ostatními sdílet místo, kde naši předkové, předkové nás všech žili po tisíciletí. Chceme tak žít bez válek. Ano, dnes tam existují hranice, ale to neznamená, že by tam musela být válka. Hudba může lidem otevřít oči. Já mám například rád perskou, tureckou i arabskou hudbu. Vyrostl jsem obklopen všemi těmito kulturami a jejich hudba mě naplňuje emocemi. A byl bych rád, kdybych se podobně mohl podělit o naši hudbu. Země, z které pocházíme, je pro nás pro všechny. Hudba a umění mohou pomoci k tomu, aby to lidé tak vnímali.    

Kimio, vy Kurdka nejste. Jak jste se do kapely dostala?

Kimia Bany: Já jsem íránská hudebnice, hráčka na perkuse. Od roku 2018 žiji v Německu, v Berlíně. Od dětství jsem milovala rytmus a rytmické nástroje. Jenže v mé vlasti, tedy v Íránu, panují předsudky – a s podobnými se setkáte i v jiných zemích, dokonce i v Evropě! –, že bicí nástroje nejsou pro ženu vhodné. Že to není „ženský“ nástroj. Ale já jsem byla rozhodnutá, že se na perkuse budu učit hrát a konkrétně mě zajímal íránský rámový buben, zvaný daf, což je dnes můj hlavní nástroj. Začala jsem se na něm učit ve třinácti nebo čtrnácti letech a úplně jsem si jej zamilovala. Ale to, že jsem se jako Íránka stala profesionální hudebnicí, jsem si musela vybojovat.