Vyčítal Honza & Greenhorns: Dalas!

Po loňském diskutabilním výběru 60 hitů, plném necitlivě zkrácených písní, přichází Honza Vyčítal s novou studiovou nahrávkou. Nových písniček na ní najdeme čtrnáct, další tři (zde uvedené v roli bonusů) byste našli i na zmíněné rok staré kompilaci.

Dalas! je mnohem více album Greenhorns coby kapely než sólová Vyčítalova deska, třebaže kapelníkovo jméno je na obalu uvedeno před názvem skupiny. Vyčítal se v sólovém zpěvu víceméně pravidelně střídá s Petrem Kocmanem, melodii nenapsal ani jedinou a jistý kompromis udělal i v roli téměř výhradního textaře desky. Dvě písně si totiž vypůjčil od Jana Křtitele Nováka, přičemž v jednom případě jde o skladbu otevírací a titulní zároveň (Dalas).

Dixielandový písničkář Jan Křtitel Novák (přesně před deseti lety vydal u Monitoru velmi povedené album Pozvánka na jazz a později natočil vtipné pásmo o svatém Františkovi z Assisi Úsměvy svatého Františka) měl už s country pár zkušeností: Je autorem několika textů pro Michala Tučného (Jelen bílý, Biblickou krajinou) a také pro pozapomenutou Pohodu (Kačaba, Čapni pumpu). A tak mě jeho spolupráce s Vyčítalem nepřekvapila - mám mimochodem pocit, že ti dva mají velmi podobný styl slovního humoru a že si musí docela rozumět.

O čem tedy titulní skladba pojednává? Ono vlastně nezáleží na tom, O ČEM text je (jestli dala, nebo nedala; že je škaredá, falešná, potvora, rajda atd.). Jde o to, JAK se autor vypořádává se slovíčky. Novák si pohrává s částicí "?s? jakožto staženým tvarem pomocného slovesa "jsi?. Někde vzniká spojení hovorové ("dalas?), jinde knižní a ve spojení s některými slovy až dadaistické ("falešnás?, "gorilas?).

První skladba je však v kotextu alba spíše výjimkou. Po úvodním svižném a vtipném boogie totiž následuje klasické country ve volnějším stylu s textem o "rychlé jízdě z lepších časů k zlým?. Vyčítalovu komickou výslovnost, která k soundu Greenhornů neoddiskutovatelně patří, střídá pečlivý projev Petra Kocmana, který snad nikde neprodlouží krátkou a nezkrátí dlouhou samohlásku. Mezi těmito dvěma póly - od roztomilé nedokonalosti k možná až nudné pečlivosti a od slovních originalit ke klišé - se pohybuje celé album. Přesto vše jako celek drží pohromadě a dobře se poslouchá.

Jací jsou vlastně Greenhorns na svém prvním studiovém albu pořízeném v tomto tisíciletí? Omlazená sestava (jediným zbývajícím otcem-zakladatelem a nositelem kontinuity je samozřejmě Vyčítal) hraje jinak než legendární Greenhorni/Zelenáči. Zvláště kytarista a druhý sólový zpěvák Petr Kocman jako by tlačil soubor čím dál víc k moderní country. Proto tomuto trendu pak stojí Vyčítalova obliba v tradičním jazzu, která se na albu naplno projevuje ve spolupráci s dechovou sekcí skupiny Golem.

Z jednotlivých skladeb stojí za zmínku například odlehčená Ze všech snů mi zbyla ta tvá Golden Gate, předělávka standardu San Francisco Bay Blues, mimochodem příjemně okořeněná právě dixielandovými dechy. Jako zdárná kombinace dixielandu a country se mi pak jeví i hitová Až se včera večer odpoledne setmí, i když její text obsahuje pár lacinějších pasáží (rým "bobře/dobře? apod.). Z klasičtějších country kousků, jazzem nepoznamenaných, upozorňuji na silnou melodii Jestřáb čas. Jenže v tomto případě nejde o zásluhu Greenhornů, protože skladba je převzatá - jako ostatně většina položek alba.

Samostatnou kapitolu tvoří bonus. Závěrečné tři písně Vyčítal (nebo vydavatel?) převzal ze zmíněného loňského výběru asi proto, aby je měli k dispozici i ti fanoušci kapely, pro které nemá cenu kupovat kompilaci, když mají doma všechny řadové desky. Vedle rádiového hitu Pojď se mnou pár dní nádherně žít (sám jsem jej na Proglasu pouštěl velmi často) zde najdeme dvě skladby o Americe - autobiografickou Vidět svět ze střech mrakodrapů a hymnickou Ameriko, Tvé hvězdy svítí dál, ve které Greenhornům se zpěvem vypomáhají pánové Robert Křesťan, Karel Zich, Wabi Daněk a Spirituál kvintet. Trochu patetické, ale neuráží.

Přiznám se, že mi Greenhorns svou novou deskou udělali docela radost. Poslouchal jsem to album několikrát a přes několik drobných výhrad mi připadá stále vtipnější a svěžejší. Je jen škoda, že se v bookletu nenašlo místo pro všechny texty namísto pěti uvedených - fotografie členů skupiny jsou zbytečně moc velké.