Petra Šany Šanclová: Rafičky z hodinek (recenze CD)

Dvanáct let trvalo Petře Šany Šanclové, někdejší člence skupin Střepy, Bokomara a Každý den jinak Vlasty Redla, než ke svému prvnímu albu Ze země vah (2006) přidala desku druhou. I tentokrát střídá vážnější a humorné písně, které uvedla jednou (Hrací strojek) a proložila další (Snová) instrumentálkou. A i tentokrát se představuje jako interpretka a autorka pevně zakotvená v tradici českého akustického folku. Jestliže jsem v souvislosti s první deskou zmiňoval jako možný inspirační zdroj Vlastu Redla, tentokrát jako bych ve frázování (například u písně Zoo) slyšel ohlas spolupráce s Pavlínou Jíšovou, v jejíž kapele Šanclová už několik let hraje.

Zatímco na minulém albu Šany spolupracovala s Michaelem Vašíčkem coby producentem, tentokrát si desku produkovala i vydala sama a ve svém domácím studiu také většinu alba nahrála. Sama natáčela většinu kytar, mandolínu, flétnu a některé klávesy, z hostů hrají nejvýraznější roli Tomáš Koudelka (baskytara), David Velčovský (bicí), Mirek Novotný (klávesy) a například ve dvou písních hraje na klarinet Václav Culka. Album je pestře zaranžované, přijmeme-li jako fakt, že se téměř neodkloní od tradičního folku či folkrocku (v košatějších instrumentálních plochách nemohu nevzpomenout pozdní fázi Každý den jinak – viz např. závěr písně Letí divá hus), Rozptyl sahá od komorní balady Pokora s klavírním doprovodem a kořením klarinetu či od akustického folku Lyžař (kytara s decentní basou) až po košatější Vodácké blues. Ani v něm však kapela (kytara, basa, bicí, klávesy) nepřehluší lidský hlas coby hlavního nositele sdělení.

Zkušená hudebnice Petra Šanclová je i na svém druhém albu především písničkářkou. Svými texty sice angažovaně neburcuje a ani nechrlí jednu slovní hříčku za druhou, její písně často pojednávají o všedních problémech ve vztazích (Rafičky z hodinek) nebo o touze po uznání a možném riziku pýchy (Pokora). Při pozorném poslechu si však všimneme i v těchto „všedních“ písních vtipných nebo nečekaných detailů – mezi ně můžeme počítat rým „berlách/Gerlach“ v písni Lyžař, sloveso „soulodit“ a hru se slovy vodné a „točné“ ve Vodáckém blues nebo lehkou politickou (?) narážku na konci nevinné písně Zoo („Navíc tady v České republice / Už máme velkých zvířat dost“).

Zajímavé je zařazení několika pseudofolklorních skladeb, z toho dvou ve slovenštině a jedné v „moravštině“. Právě píseň Okénko je zajímavým příspěvkem k možné debatě, jak by dnes zněly nové takzvané „ščeglivé“ („košilaté“) lidové písně, kdyby nějaké vznikaly: „Eště že ta krásná dcerka / Mala enem jedničky.“ Třebaže ani zde Šany nepřepadla přes laťku nevkusu, za vrchol jejího alba přesto považuji vážnější písně – především hravou a houpavou Na vlnách a dále baladu Pokora s už zmíněnou souhrou kláves a klarinetu.

Petra Šanclová je skvělá zpěvačka a instrumentalistka, dobře si vybrala i své spolupracovníky. Některé písně jsou v rámci žánru výborné, jiné alespoň dobré či nadprůměrné. Přesto album jako celek, s už zmíněnými „jakoby lidovými“ vsuvkami nebo s vánoční Můj milý Ježíšku, působí lehce neuspořádaně. Bohužel mám při souvislém poslechu pocit, jako by Petra chtěla ukázat, co všechno dovede, a pokoušela se za každou cenu propojit písně, které moc spojit nelze. Dohled nad tím, aby byl celek víc než pouhým součtem zdánlivě nesourodých částí, by měl být úkolem externího producenta, který by v tomto případě albu prospěl. Navzdory této výtce však cítím, že se za těch dlouhých dvanáct let od minulé desky Šany posunula a jako autorka vyzrála.

Poznámka na závěr: Album obsahuje booklet s texty písní. Nenajdeme jej však v obalu fyzického CD, ale můžete si jej stáhnout z Petřiných stránek www.sanclova.com.

Vydáno vlastním nákladem
Rok vydání: 2018
Žánr: folk
Celkový čas: 41:33

www.sanclova.com

Článek vznikl pro server Brno – město hudby