Pavlína Jíšová: Neznámé (recenze alba)

Pavlína Jíšová, jedna ze skutečně nejpřednějších interpretek českého folku a také country (viz společné desky s Druhou trávou a skupinou Weekend), zdraví na svém novém albu „ze Srí Lanky v rytmu funky“ a ke spolupráci si přizvala nefalšovanou bluesovou kapelu. Paradoxy? Ne tak docela. Jednak žánry se dnes už zdaleka neřeší tak jako před dvaceti nebo třiceti lety. A za druhé, album Neznámé je pořád pevně zakotveno v české folkové tradici.

Ona bluesová kapela se jmenuje Petr Kalandra Memory Band a její zpěvák a kytarista Míra Kuželka se posluchačům představuje hned v úvodním duetu Pro zvané s lehce dadaistickými kulinářskými slokami a refrénem: „Nejlepší je žít čas, který tu je…“ Důležitější než text je solidní a v rámci žánru hutná rytmika a především zapojení foukací harmoniky včetně sóla. Blues to není, ale i na ně se během čtyřiceti minut, které deska trvá, dostane. Vlastně nejbluesovější písní je ta o (kreslíři) Jiřím Slívovovi, který „krásně zpívá o guláši a o kafe blues“. Přitom jde nejen o docela prvoplánovou poctu interpretovi oblíbeného alba (jde o Slívovu desku Kup si bicí! z roku 2013), ale především o oslavu hudby jako takové.

Hudba má přitom na nejnovějším albu Pavlíny Jíšové méně limitů, než bychom mohli čekat. Bluesová harmonika se naprosto přirozeně prolíná se zvukem irských píšťal v písni Havran, se syntetickou tubou v Daleko široko, s lehce načrtnutou elektronikou nebo s klasiciziujícím aranžmá písně Na kousek papíru. Folk jako z desek Pavla Žalmana Lohonky se střídá s hutnějším folkrockem, balady s rozvernými kousky. Přitom až na výjimky platí, že Jíšová a její spoluhráči jsou silní především v kratších útvarech. Miniatury jak Na kousek papíru, Daleko široko a Havran jsou velmi svěží, naopak titulní píseň, trochu v duchu popových šansonů z určitého období Hany Zagorové, navzdory rozvíjejícím se aranžím stěží udrží posluchačovu pozornost celých téměř pět minut.

Platí to i o textech. Jíšová je především interpretka, její texty jsou funkční, po řemeslné stránce solidní, ale poezie to není. Tak, kde si zpěvačka s posluchačem hraje, navíc ve spojení s neotřelou hudbou, vyznívají její verše svěže (Na kousek papíru). Tam, kde může uniknout pointa písně jako celku, situaci zachraňují neotřelé dílčí nápady (Nepřízvučná: „Tam, kde je Velký a kde Malý Tisý / zpívají ptáci hlavně v zákulisí“). A tam, kde text řeší skutečně globální problémy a přitom hrozí schematičností, povedlo se – v případně písně Za život – celek vybalancovat solidními aranžemi („solidní folkrock“) a opravdu skvěle zvládnutou pěveckou složkou.

Přestože Pavlína Jíšová ve většině písní spolupracuje s bluesovou kapelou, je CD Neznámé překvapivě pestré. Album jako celek nesklouzává ke klišé žádného žánru, překvapí pro zpěvačku novými postupy a přitom zachovává to podstatné, čím za několik desetiletí na scéně prošla a co může nabídnout. Není to album čtrnácti stejně silných písní, ale právě díky pestrosti a nadhledu každé hlušší místo okamžitě přehluší výraznější moment, který se do paměti vryje hlouběji. Z Neznámých se tak mohou znát – pro fanoušky určitě – písně velmi známé.

Vydavatel: Pavla Jíšová
Rok vydání: 2019
Žánr: folkrock
Celkový čas: 40:09

www.jisova.cz