Mýdlový princ (recenze CD)

Příběh Václava Neckáře je mediálně vděčný. Zajímavý je jak jeho hudební vývoj od nadprůměrných popových popěvků přes velmi silné balady, rockové období, koketování s všudypřítomným stylem disco či pokusy o country až po zajímavou spolupráci s tvůrci mladší generace na albu Dobrý časy. A neméně vděčný je jeho boj s těžkou chorobou a návrat na scénu v posledních letech. Proč tedy na jeho písních – přesněji na písních, které zpíval – nevystavět muzikál, že? Cílem této recenze však není hodnocení muzikálu (autor přiznává, že jej neviděl), nýbrž alba, které obsahuje „písně Václava Neckáře z muzikálu“ v podání Karla Gotta, Jaromíra Nohavici, Petra Jandy, Janka Ledeckého a dalších hvězd a hvězdiček.

Pomineme-li příspěvky dvou žen (přičemž Ewa Farna na albu nezpívá píseň Neckářovu, nýbrž Já dovedu lhát z repertoáru Marty Kubišové), můžeme pěvecké výkony na albu rozdělit do tří skupin. Nejvýše kladu osobité zpěváky, kteří Neckářovy písně posouvají a přetvářejí podle svého obrazu. Sem patří v první řadě Jaromír Nohavica, kterému se úprava balady Podej mi ruku a projdem Václavák povedla. Skoro by člověk zapomněl, že k Nohavicovi víc než pražské reálie patří Ostrava či Těšín. Se ctí se s titulním Mýdlovým princem, mimochodem s velmi podprůměrným textem Eduarda Krečmara, vyrovnal Petr Janda. A zajímavý je také příspěvek jménem Chci tě líbat aneb Gott zpívá Neckáře.

Dva mladí zpěváci, David Deyl a Adam Mišík, mají štěstí, že se hlasově vzdáleně podobají ranému Neckářovi. Především díky tomu nevyznívají Lékořice a Kdo vchází do tvých snů, má lásko jako průšvih – snad až na ty momenty, kdy Deyl přechází až příliš do kantilénové polohy a také „pečlivě“ vyslovuje „Salvátor Dalíí“. Docela ucházející je také Čaroděj dobroděj v podání jinak zaměnitelného Petra Koláře. Většina ostatních výkonů se pak originálnímu pojetí ani zdaleka neblíží. Sagvan Tofi nemá čím oslovit, Josef Vojtek dělá z Ša-la-la-la-li estrádu (a může za to zřejmě i výběr písně) a závěrečná Časy se mění v podání Janka Ledeckého je naprostá ostuda. Zatímco své vlastní hity Ledecký interpretuje jakž takž důvěryhodně, na Dylana jeho nevýrazný vokál nestačí ani náhodou. Mnohem zajímavější je píseň Pár dnů prázdnin, kterou se soulovým nasazením přezpívala Marta Jandová.

Album Mýdlový princ se zásadním způsobem liší od tributů typu Bazarem proměn (písně Vladimíra Mišíka), Ztracený ve světě (Oldřich Janota), Dáreček (Mňága a Žďorp), For Semafor nebo Bulisovi. Aranžmá téměř všech písní měl na starosti David Solař, téměř vše doplnil klávesami a naprogramovanými zvuky Daniel Hádl a i zbytek doprovodné kapely se téměř nemění. Na jedné straně tak není možné albu vytýkat roztříštěnost, na straně druhé však chybí jakákoli osobitost, originální uchopení díla, tedy to, díky čemuž má smysl se vůbec zabývat coververzemi. Mám-li volit, raději sáhnu po albu „roztříštěném“, na kterém se mi pár písní nebude líbit, ale další mě překvapí novátorským pohledem. Mýdlový princ se drží způsobně při zdi, téměř ničím neoslní, poklidně plyne jedním uchem tam a druhým ven. Zajímalo by mě, jak by si s Neckářovými hity – a že by se z jeho repertoáru dalo vybrat tolik vkusnějších písní! – poradily Květy, Jablkoň nebo Ladě.

Vydavatel: Popron music & publishing
Rok vydání: 2015
Žánr: pop
Celkový čas: 36:29

www.mydlovy-princ.cz