Ztracený ve světě – Pocta Oldřichu Janotovi (recenze CD)

Jana Vébrová, Traband, Jarret, FruFru, Květy, Minach, ZVA 12-28 Band, Maraca, Tomáš Kočko a další… Celkem 16 interpretů vzdává hold písničkáři Oldřichu Janotovi u příležitosti jeho loňských 60 narozenin. I když autor sám z nahrávky nadšený není, album obsahuje spoustu materiálu, ke kterému stojí za to se vracet. Přečtěte si naši recenzi a vyjádřete se v diskusi pod článkem: k albu Ztracený ve světě, k tvorbě Oldřicha Janoty nebo třeba ke coververzím obecně.
Oldřich Janota nepotřebuje vydávat nová alba jako na běžícím pásu. Mezi jeho předposledním a posledním albem (Sešité a Ora pro nobis) je pauza dlouhých 13 let. Přesto se Janota u mnoha svých kolegů těší doslova kultovnímu statusu a zatímco jedni jej pokládají přímo za „Velkého Učitele“, pro druhé je nepřiznaným nedostižným vzorem. Janota byl také jedním z interpretů, jehož nahrávky ještě v 80. letech pečlivě shromažďovali budoucí zakladatelé vydavatelství Indies Milan Páleš a Miloš Gruber. První z nich loni u příležitosti Janotových 60. narozenin inicioval projekt Ztracený ve světě, album, na kterém muzikanti ze stáje Indies Scope vzdávají Janotovi hold natočením některé z jeho skladeb. Vedle sebe se tak sešla pestrá společnost, kterou tvoří například třebíčští alternativní rockeři FruFru, folkrockový Jarret z Liberce, Dorota Barová z Tara Fuki, slovenský ZVA 12-28 Band, šansonová Minach nebo dvojnásobní držitelé Anděla Žamboši.
Oldřich Janota je pouze jeden. Nezaměnitelný. Navíc o něm víme, že tomu, aby jiní interpreti po svém přezpívávali jeho skladby, moc nefandí. Ani z alba Ztracený ve světě, které mu vydavatel nadělil ke kulatinám, nadšený nebyl. Ale zkusme se odpoutat od myšlenky, že Janotu musí hrát a zpívat Janota. Zkusme si jeho originální písně představit jako tvárný materiál, se kterým se dá dál pracovat, a svěřme je špičce českého folku a alternativní hudby. Výsledkem je – alespoň podle mne – jedna z nejlepších českých desek roku 2009.
Zajímavé je například sledovat, jak rozdílně jednotlivé kapely k úkolu přistoupily. Jedni se – v rámci možností – přibližují Janotovu monotónnímu stylu zpěvu a přitom decentně přiznávají vlastní instrumentaci. Sem řadím Jarret (Zvláštní ptáčci), HUKL (Kácení akátu) nebo Tomáše Kočka (Fetišista). Na opačném pólu jsou kapely, které zůstávají především samy sebou a Janotovu tvorbu si totálně „překrucují“ k obrazu svému. To je především syrový ZVA 12-28 Band (Balada o požárním hydrantu) nebo Čankišou (Místní blázen). Album obsahuje úpravy jemné a přitom odvážné (Prvnička v podání Cimbálové muziky Stanislava Gabriela), umírněné (Žamboši a Země nikoho i Jablkoň a Ztracený ve světě), hitové (Traband a Druhý břeh), naléhavé (Jana Vébrová a Červen na Svaté) i takové, na které i po několika posleších raději zapomenete (Okrej a 24 hodin volného času). Asi nejkontroverznější položkou alba je Bitva na Tursku v podání Maraky se střídáním nevýrazného mužského, mnohem výraznějšího ženského a překvapivého dětského hlasu. Nepovažuji tuto skladbu sice za vrchol alba, ale i takto se podle mne dají dělat povedené coververze.
Mám-li volit své favority, musel bych vyjmenovat celý začátek alba: Jablkoň, Traband, Žamboši (až na to příšerné „jzme“!), Jana Vébrová, CM Stanislava Gabriela, Jarret, HUKL. Z druhé poloviny si už vybírám pečlivěji, ale i tak považuji CD Ztracený ve světě za dobrý nápad. Jde o zajímavou sondu do přemýšlení našich předních interpretů, z nichž někteří považují Janotu za svůj vzor, zatímco jiní se s ním poprvé výrazněji setkali až nyní. Každý se s jeho tvorbou vyrovnal po svém. Výsledek je kompaktnější a povedenější než podobě koncipované album For Semafor, na kterém hity Semaforu interpretuje ještě méně sourodá a méně kvalitativně vyrovnaná směs umělců.
Rok vydání: 2009
Vydavatel: Indies Scope
Žánr: folk/alternativa
Celkový čas: 74:41