Král Zdeněk & Minach: Balada pro Bardotku

Rok vydání: 2004
Vydavatel: Možnosti, Zdeněk Král
Žánr: šansony
Celkový čas: 42:20

Zdeněk Král je všestranný skladatel a instrumentalista: působení ve folkovém Triu con brio, v akusticky jazzovém KK Bandu nebo po boku bangladéšského zpěváka Mohsina Mortaby jsou pouze některá jeho angažmá. Mariana Chmelařová alias Minach je známá jako herečka brněnského HaDivadla a v loňské sezóně například hostovala s Czaldy Waldy Kvartetem. Album Balada pro Bardotku vzniklo jako spolupráce těchto dvou výrazných osobností. Jaké tedy je?

Na to, že se jedná o kolekci šansonů, je velmi pestré. Před časem jsem připravoval 60minutový pořad o šansonech, ve kterém jsem se snažil dokázat, v jaké pestrosti tento žánr existuje. Přitom jsem vybíral každou píseň od jiného interpreta. Balada pro Bardotku je ukázkou pestrosti šansonů v koncentrované podobě. Máme tu polohu klidnou a lyrickou (V mlze), hravou a rozvernou (Myška), svižnější a přitom epickou (Balada pro Bardotku), tradičnější ve stylu Hany Hegerové (Dlouhá noc, Pár hezkých kytiček) i expresivní à la Ta Jana z Velké Ohrady (To bylo dávno). Za tuto pestrost kolekce vděčí především umění herečky Chmelařové, která všechny potřebné role dokáže přesvědčivě zahrát. Její hlas vynikne v jednoduché zpěvné melodii (To bylo dávno) i ve skandovaném valčíku (Balada pro Bardotku). Vedle samozřejmých ohlasů Francie se dostane i na inspiraci východoslovanským folklórem (Jak tak život jde).

Chmelařovou všude jistí zdatný instrumentalista Král u klavíru. Slabší momenty nacházím především tam, kde Zdeněk usedá ke klávesám a zpěvaččin hlas se topí v popovém doprovodu (Za chvíli nebo Žena Fina, které by přearanžování rozhodně prospělo).

"Třetí členkou dua" je violistka Martina Himerová (jinak např. Indigo Quartet nebo zmíněný Czaldy Waldy Kvartetu). Píseň To bylo dávno koření břitkými dramatickými vyhrávkami, a výrazná je i v ještě expresivnější Myšce. Na albu dále hostují dva členové brněnského Quakvarteta Petra Klementová (flétna; jinak též OKO) a Antonín Mühlhansl (klarinet, saxofon; v poslední době vyhledávaný studiový muzikant - mj. album Koločava sourozenců Ulrychových, demo Emanuela Míška nebo projekt Abba Otče souborů Střípky a Anima una). Jeho klarinet trylkuje například ve skladbě V mlze.

Za zvláštní pozornost stojí závěrečná píseň Rybičky, kterou si Zdeněk Král zazpíval sám. Popisný text této pomalé skladby mi připomíná poetiku Jacquesa Préverta.

Síla alba je především v interpretaci - v propojení řemeslně dobře odvedené práce Královy se střídmou, ale nepřeslechnutelnou účastí hostů a s výrazově mimořádně dobrou interpretkou. Pokud bych měl hodnotit autorství, dal bych tentokrát více bodů melodické nápaditosti (jakkoli většinou nevybočuje z běžně vnímaného rámce šansonu a často si vystačí s poměrně malým tónovým rozsahem - Prokletí) než textům. Na nich sice oceňuji výše zmíněnou kombinaci lyričnosti a epičnosti, avšak některé obraty přímo volají přepsání (například neoriginální rým "myška/do bříška" - navíc s chybně umístěným přízvukem).

Album Balada pro Bardotku vznikalo v letech 2001-2004. Nejde tedy o žádný rychle vykvašený projekt a nelze asi předpokládat, že bychom se hned tak dočkali pokračování. Jenže "Bardotka" také není žádná deska na první poslech. Možná její kouzlo objevíte, až se opravdu v klidu zaposloucháte do tklivé melodie V koutku mých duší; možná vás chytí nejprve vtipná Žena Fina; možná se ke Králově poetice proposloucháte až zkrze jediný převzatý text (Štěpán Rusín) V mlze; nebo vám bude sympatický jako improvizovaný dialog obou sólistů v Jak tak život jde. Balada pro Bardotku je prostě velmi zajímavá deska, která stojí za opakovaný poslech.