Jáka: 61 písní bez čtyřiceti devíti (recenze alba)

Pod přezdívkou Jáka se skrývá ostravský písničkář Jakub Moravčík, před lety člen skupin Sarah nebo Občas band a občasný spolupracovník křesťanských kapel Paprsky a Datio. Na svém webu o sobě píše, že je „zpívající autor, nikoli zpěvák“. Zpěv je skutečně na jeho písničkářském albu 61 písní bez čtyřiceti devíti jedním z nejslabších článků. Bohužel ale po revizi volají i některé texty.

Album obsahuje dvanáct písní, jak napovídá šifra v jeho názvu. Písní, které lze přijmout bez výhrad, však obsahuje méně, než je prstů na jedné ruce. Je vlastně otázka, proč se Jákovi (skloňuje-li takto svůj pseudonym) nepovedlo více tak silných a nápaditých skladeb jako Nemoh jsem si vybrat. On sám sice píše i o titulní písni 61 jako o svém „megahitu“, avšak tato skladba s humorným textem a s mandolínovým doprovodem v sobě koncentruje všechny nešvary, které autor rozptýlil i jinde po svém albu: chybně postavené přízvuky, nestandardní „ostravskou“ výslovnost a také problémy s intonací, které Jákův folk posouvají směrem k akustickému punku.

Přitom Jáka není žádný fádní písničkář. Jeho texty nepostrádají vtip, zřetelná je snaha píseň vygradovat. Některé chyby a nepřesnosti hudebního i textového charakteru by navíc nebyl problém odpustit, kdyby písničkář odstranil alespoň nejslyšitelnější nešvary. Začít by mohl například standardní výslovností slovesa jsem/jsme bez počátečního [j-]. Odstranit četné nedokonalé rýmy by už bylo náročnější, ale i na tom by se dalo zapracovat. Na určitou primitivnost svého textařského umění Jáka sice – opět velmi vtipně – upozorňuje v úvodní Metapísni (aneb Dost bylo jinotajů a metafor), ale na ploše celého, byť krátkého, alba opakované gramatické rýmy (zpívaly/bývaly, Ostrava/doprava, nezpívám/nemívám, vyznával/postrádal) nebo nadužívané knižní výrazy působí rušivěji než zmíněná absence metafor.

Nebylo by však spravedlivé odbýt Jákovo album konstatováním, že dnes si může kdokoli natočit a (digitálně) vydat cokoli. Minimálně Nemoh jsem si vybrat, ale také sebeironická Metapíseň jsou solidní folkové skladby, které důstojně navazují na českou písničkářskou tradici. A odbourat tak všechna ta „byť“, [jsem] a zapracovat na pěveckém projevu a občas překvapit štěpným rýmem, bylo by na albu zapamatováníhodných momentů mnohem víc.

Vydáno vlastním nákladem
Rok vydání: 2018
Žánr: folk
Celkový čas: 36:46

https://bandzone.cz/jaka