Recenze hudebních CD
Hudbu na Proglasu nejen pouštíme, ale také hodnotíme a analyzujeme. Čtěte a poslouchejte současně.
Camael (recenze CD)
„Hudební sdružení Camael vzniklo spojení dívčího vokálního tria Triny a kvinteta instrumentalistů pohybujících se v nejrůznějších hudebních žánrech, od vážné hudby po jazz. Všechny umělce spojuje nadšení a vášeň pro tradiční lidovou hudbu - především moravskou, slovenskou a romskou." Tak praví booklet. Debutové album souboru Camael nabízí především lidové písně z Moravy.
Krock: 1975-93 (Kde domov můj)
Škoda že je název Nezmaři na naší folkové scéně už obsazený. Pánové Míla Fuxa a Ondřej Šebesta by si jej docela zasloužili. Jejich Krock (občas duo, občas kapela) totiž funguje od roku 1974 a za tu dobu jeho albová (!) diskografie čítá 18 položek (byť vydaných vlastním nákladem a šířených především mezi přáteli zprvu na kazetách, později na vypálených CD). Nejnovější album Kde domov můj obsahuje výběr písní z let 1975-93, natočených znovu v létě a na podzim 2005.
Mošny: Čtrnácté Vánoce aneb Od večeře kosti
Po třech řádných albech vydaly brněnské Mošny jedno mimořádné. Jedná se o desku vánoční a - jak se praví na zadní straně obalu - neprodejnou. Určena je totiž především členům SRPM, tedy Sdružení rodičů a přátel Mošen. Jenže album je vybaveno kvalitním bookletem (lepším než leckterá oficiální nahrávka), jeho zvuk je také slušný a především obsahuje repertoár, který Mošny už léta zpívají a který zatím na žádném nosiči nevydaly. Proto si pozornost rozhodně zaslouží.
Druhý dych: Zlaté časy
Romana Tomášková v Tomanovi a lesní panně, Terezka Fadrná ve Svítání, Ilon Leichtová v BlueGate, Šina v Dlhých dielech, svého času Jana Doláková ve Fragmentu. Určitě bychom si mohli vzpomenout i na další baskytaristky. Bratislavská skupina Druhý dych jde v boření zafixovaných genderových rolí ještě dál - ve své sestavě má bubenici. V tomto ohledu patří k průkopníkům, zatímco po hudební ani textové stránce nic moc nového nepřináší. To ale neznamená, že by její album Zlaté časy nestálo za poslech. Naopak, sáhněte po něm, pokud se vám zdá, že melodické folkové písničky vymírají.
René Číž: O vílech a bláznách
Do té doby, než jsem dostal obálku s CD O vílech a bláznách, jsem o existenci valašskomeziříčského písničkáře Reného Číže neměl ani nejmenší tušení. Proto jsem album poslouchal s nenucenou zvědavostí a také s předsudky. Vždyť kolik takových rádobypísničkářů se po naší zemi pochybuje a jak málo z nich se dá označit jako skutečné osobnosti. Pominu-li zavedené tváře typu Nohavici, Plíhala či Buriana, je nižší patro (co se popularity týče) zalidněno Žambochy, Urbánky, Kříži, Smrži, Zubryckými, Míšky, Metyši, Cicvárky a několika dalšími, kterým může málokdo nový konkurovat. V poslední době možná Joseman nebo Pavel Pokorný, ale někdo úplně nový a neznámý...?
Traband: 10 let na cestě "live"
Koncertním albem (a také DVD) oslavila skupina své 10. narozeniny a také se rozloučila se svými fanoušky před ohlášenou roční pauzou. Jde tedy o kolekci vpravdě bilanční. Kapela vybrala zásadní momenty ze všech svých řadových alb (přičemž poněkud opomíjena je střední část existence Trabandu - období pod křídly vydavatelství Black Point), přidala něco z repertoáru svých předchůdců Otcových dětí a pozvala si několik hostů v čele s písničkářem Vaškem Koubkem.
Odpolední směna: Večírek
V roce 1999 se na koncertní pódia i do studia vrátilo trio zakladatelů skupiny AG Flek Ivo Viktorin, Blanka Táborská a Karel Markytán. Natočili výtečné album Waltz a navíc Vlasta Redl kvůli nim přejmenoval svou kapelu, aby do sebe na festivalech nenarážely AG Fleky dva. Jenže vystoupení bylo spíš méně než více a když o dva roky později vydal Karel Markytán sólovou desku Konec sladkostí (album dobré, bohužel však vydavatelem málo propagované), začalo být jasné, že to s návratem legendární značky nebude tak slavné.
Bratři Orffové: Bingriwingri
Tajemné slůvko Bingriwingri v názvu alba Bratrů Orffových označuje bájnou zemi, ke které se vážou děje několika písní alba. Další skladby pojednávají o Krnovsku, kraji, kde skutečně žije autor Ivan Gajdoš. Ten působí už řadu let v rockové kapele Poslední výstřel (i v ní občas zpívá o Bingriwingri), avšak jedna vyjadřovací poloha mu zřejmě nestačila.
Vltavín: Katamarán
Severočeskou folkrockovou skupinu Vltavín se zájmem sleduji od jejích demonahrávek. Od počátků oceňuji její smysl pro silné melodie i snahu znít moderně a přitom se nezpronevěřit žánru, z kterého muzikanti vyšli. Bohužel ne vždy se to daří a přes profesionální produkci nového alba má držitel Porty Vltavín stále na čem pracovat. Velkou rezervu vidím zejména v textech.
Spirituál kvintet: Křížem krážem
Dřív, než začneme nové album Spirituál kvintetu poslouchat, podívejte se na obal. Snímek na titulní straně zachycuje šest obyčejných sympatických lidí. Lidí, kteří nepotřebují, aby jim při fotografování asistoval kosmetik, módní návrhář a šest vizážistů. Oduševnělost Jiřího Tichoty i Dušana Vančury stejně jako spokojený pohled o téměř dvě generace mladšího Jiřího Holoubka má daleko k manýrám popových hvězdiček. Spirituál kvintet je značka, která nepotřebuje Potěmkinovy vesnice šoubyznysu. Za souborem je 45 let usilovné práce. A i když většina současných členů začátky nezažila, nasbírané zkušenosti musí být někde vidět a slyšet.
Vydejte se s námi za hudbou Litvy, Lotyšska a Estonska.
Zveme vás na hudební výlet do Francie.
Vietnamský hudebník Tri Nguyen natočil album pro dva sólové nástroje.
Podívejte se na první výsledky ankety Album roku 2023.
Podívejte se, co pro vás chystáme v pořadu Jak se vám líbí.
