Szymon Klima: Můj klarinet není nejdůležitějším nástrojem v kapele

Rozhovor s polským jazzovým klarinetistou a skladatelem Szymon Klimou

Působíte mimo jiné v souboru nazvaném Improvision Quartet. Vaším nejnovějším počinem je však album Folwark s vlastním Quintetem. Jak tento projekt, inspirovaný polskou lidovou hudbou, vznikl?

O sólovém projektu jsem začal přemýšlet hned po natočení alba Free-Folk-Jazz se souborem Improvision Quartet. Už tehdy jsme hledali nějaký tradiční materiál a inspirovali jsme se lidovou hudbou. Sám mám totiž lidové písně velmi rád. Chodím do hor a například v Tatrách nebo jinde rád poslouchám tradiční folklorní kapely. Vedle toho jsem se však po natočení alba s kvartetem rozhodl sestavit nový kvintet, který měl ovšem zpočátku úplně jiný cíl. Chtěli jsme nacvičit repertoár skupiny Czerwone Gitary, což byli takoví polští Beatles. Nakonec jsme však tento projekt nerealizovali.

Jaká je ve vaší současné kapele role klarinetu?

Byl bych rád, kdyby role klarinetu byla stejné jako role všech ostatních nástrojů v kapele. Ano, říkáme si sice Szymon Klima Quintet – tedy podle mne –, ale já nás vnímám jako kapelu pěti rovnocenných spoluhráčů. A každý z nás se snaží ukázat to nejlepší ze sebe. V praxi se to koncert od koncertu liší. Někdy jsem já víc ve formě a odehraju více sól než jindy. A další večer třeba dostane více prostoru saxofonista Darek, který skvěle improvizuje. Vždyť nemusím hrát pořád nejvíc já, i když se kapela jmenuje podle mne. Moje hlavní role je, že všechno udržuji pohromadě a zodpovídám za kapelu jako celek. Ale to neznamená, že by klarinet byl tím nejdůležitějším nástrojem v kapele.

Přesto mě napadá jedna souvislost, proč by klarinet důležitý být mohl. Čerpáte z polského folkloru a například ve folkloru moravském je klarinet velmi důležitým nástrojem.

Klarinet je důležitý i v polské lidové hudbě, ale to nijak nesouvisí s mým rozhodnutím natočit toto album. Role klarinetu v lidových muzikách mě až tak neinspiruje. Já se považuji v první řadě za hudebníka a až potom za klarinetistu. Kdysi mi můj otec přinesl klarinet, a tak na něj hraju. Možná bych natočil úplně stejnou desku, i kdybych hrál na jiný nástroj. Samozřejmě že jako kontrabasista bych pak nehrál tolik melodií a sól, ale podstata nahrávky by mohla být úplně stejná.

Na vašem koncertě v Košicích jsem si všiml, jak důležitou roli v kapele hraje kytara…

Jak už jsem říkal, všechny nástroje mají v projektu důležitou roli. Snažili jsme se, aby v jednotlivých skladbách hrály role různé nástroje, a podobně to funguje i na koncertech. Také je třeba říct, že za dobu, co tyto skladby hrajeme živě, se jejich forma proměnila. Je ale pravda, že kytara je v naší hudbě opravdu dominantní a důležitý je i konkrétní styl, jakým Kuba hraje. Právě pro svůj způsob hry je nezastupitelný. Nechci samozřejmě hledat náhradu za nikoho, ale například bubeníka bych dokázal nahradit snáz než právě kytaristu.

I když hrajete instrumentální hudbu, lidové písně, z nichž čerpáte, měly původně texty. Jsou pro vás slova písní důležitá?

Texty pro mne až tak důležité nejsou. Některé z písní, které nás inspirovaly, samozřejmě na textech hodně stojí, ale já nepracuji s celými písněmi, ale spíše s melodickými motivy. Z nich pak skládáme nové kompozice a k nim se už ty původní texty moc nehodí. Navíc já jsem opravdu hudebník, který se v první řadě soustředí na zvuk, na hudbu. Ještě se mi nestalo, že bych u písně vnímal na prvním místě text nebo že bych se soustředil na poezii více než na hudbu.