Slyšte, lidé!: Ohlédnutí za festivalem JazzFestBrno 2012

JazzFestBrno je v současné době považovaný za jednu z nejlepších – ne-li úplně nejlepší – přehlídku současného jazzu u nás. Na festivalu účinkují muzikanti čeští, slovenští, evropští i zámořští. Vedle nejklasičtějších jazzových sestav jsou k slyšení experimenty s elektronickou hudbou i avantgardní smyčcové soubory, projekty instrumentální i vokální. Součástí festivalu jsou komorní recitály v klubovém prostředí, megakoncerty v Bobycentru a letos poprvé také slavnostní večer v Besedním domě. K brněnskému JazzFestu patří mládí i zralý věk. Na JazzFestu – podobně jako na jazzové scéně obecně – však nic neexistuje izolovaně. A tak si letos mladý český kytarista Libor Šmoldas přizval na pódium amerického saxofonistu Bobbyho Watsona. Pianista NajPonk a kontrabasista Jaromír Honzák se představili v novém společném projektu s bubeníkem Mattem Fishwickem. Po boku Mojmíra Bártka a Jiřího Stivína, kteří na festivalu slavili sedmdesátiny, se objevil nejen jejich generační souputník Vincenc Kummer ale také mladší představitel severské scény, norský trumpetista Didrik Ingvaldsen. A kontrabasista Tomáš Liška, který na festivalu loni vystoupil s vlastním projektem Invisible World, se letos objevil v kapele americké zpěvačky českého původu Marty Töpferové.

Na úvod si v pořadu poslechneme amerického kytaristu Jonathana Kresiberga, který před několika dny oslavil 40. narozeniny. Se svou kapelou nabídl brněnskému publiku koncert plný možných výkladů a významů, postavený na dynamické rytmice a propracovaných harmonicích – Kreisbergova hra na elektrickou kytaru místy připomínala varhany v plném rejstříku. Pouhých šest skladeb stačilo k tomu, aby Kreisberg předvedl širokou škálu podob současného jazzu – od lyrické balady Being Human přes jazzovou klasiku od Charlieho Parkera až po variaci na řeckou lidovou melodii Zembékiko nebo gradující vlastní skladbu The Common Climb, obojí z aktuálního alba Shadowless.

Vedle čistého jazzu znějí na brněnském JazzFestu i žánry příbuzné – letos například latinskoamerické písně v podání Marty Topferové. Rodilá Češka usazená v New Yorku se v Brně představila se svou mezinárodní skupinou, kterou dále tvoří český kontrabasista Tomáš Liška a dva hudebníci z Chile – Alejandro Soto Lacoste na kytaru a akordeon a Cristian Carvacho na charango a perkuse. Jen několik hodin před vystoupením na festivalu v Brně tato sestava zahrála několik písní také živě v našem studiu.

Už několik let patří k brněnskému JazzFestu také ukázky špičkového jazzu z Ruska. Letos tuto zemi zastupovali trumpetista Alex Sipiagin s kontrabasistou Borisem Kozlovem, kteří vystoupili v divadle Husa na provázku. Sipiagin má za sebou 10 sólových alb a bezpočet dalších nahrávek a v Brně předvedl skvělou jazzovou show – v tom nejlepším slova smyslu.

Dalším důkazem toho, že současný jazz je hudba pestrá, dobrodružná a v neposlední řadě zábavná, bylo vystoupení mezinárodního smyčcového kvarteta Radio String Quartet Vienna v brněnském Besedním domě. Skupina v čele s houslistou Berniem Mallingerem v Brně hrála mimo jiné neortodoxní úpravy skladeb Joe Zawinula.

Dalším respektovaným interpretem a autorem ze Spojených států, který se letos na JazzFestu v Brně představil, byl Brian Blade, 41letý rodák z Louisiany. Vyrostl na gospelech, na písních Stevieho Wondera a později na jazzu Johna Coltranea, Charlieho Parkera, Milese Davise a také na písničkář Joni Mitchell. Známý a uznávaný je především jako bubeník, ale v Brně se představil se svým nebubenickým a nejazzovým projektem Mama Rosa. Šlo o oslavu písně, čerpající z folku a gospelu. A i zde bravurní hra protagonisty a jeho spoluhráčů do dramaturgie jazzového festivalu skvěle zapadla.

Nejmladší generaci na festivalu JazzFestBrno 2012 zastupoval arménský pianista Tigran Hamasyan, jehož sólový recitál pořadatelé zasadili do historického prostředí Besedního domu. Teprve pětadvacetiletý muzikant má za sebou překvapivě dlouhou a pestrou kariéru. Na klavír hraje od dvou let. Vyrostl na klasickém rocku a jazzrocku a díky vlivu svého strýce, jazzového fanouška, se jako sotva školou povinný dostal k jazzu. Dnes je vyhledávaným koncertním umělcem, který stejně bravurně zvládá sólovou hru i studiovou práci s nadžánrovou kapelou. Konzervativní, romanticky laděný úvod jeho koncertu byl pouze odrazovým můstkem pro následnou hru s tóny, hlasem a dalšími výrazovými prostředky. Přes orientální melodie a vrstvení hlasů se mladý hudebník propracoval k bouři klavírních tónů a také k dlouhému beatboxovému sólu. Nejen střídmým a přitom dobře fungujícím využitím elektroniky přinutil publikum v sále ke skandovanému potlesku.

Jedním z vrcholů festivalu byl závěrečný koncert kontrabasisty Avishaie Cohena a jeho tria v laserové hale Bobycentra. I v tomto případě bylo nejen co poslouchat, ale také se na co dívat. Cohen střídal ležérní sóla ve stylu „počkejte na mě, než to odehraju“ s momenty dokonalé symbiózy se spoluhráči. S naprostou samozřejmostí přenechával prostor na pódiu oběma kolegům, a to i v momentech, kdy by posluchač dokonalou jazzovou improvizaci nečekal. Několikerý potlesk vestoje byl zcela zasloužený. Lze jej vnímat nejen jako odměnu pro Avishaie Cohena a jeho spoluhráče, ale symbolicky pro celý pořadatelský tým festivalu v čele s dramaturgem Vilémem Spilkou.

Dalším vrcholem letošního JazzFestu byl recitál amerického pianisty Vijaye Iyera, který o své tvorbě tvrdí: „V hudbě se zabývám emocionalitou, intuicí, politikou i spirituáalitou.“ Iyer, který na festivalu představoval své nové CD Acceleranco, zvolil hned v první skladbě inspiraci elektronickou hudbou. Svérázný pohled na triovou hru umocnily údery smyčcem do kontrabasu a celkově nečekaně plný zvuk celé kapely. Hned poté však následovala ležérní a přitom zahloubaná klavírní hra, kterou vzápětí vystřídala famózní spolupráce kontrabasu s pianistovou pravou rukou. Po několika dalších ukázkách souhry i sólech jednotlivých hráčů došlo i na přearanžovanou skladbu Human Nature z repertoáru Michaela Jacksona, kterou také najdeme na zmíněném novém albu.

Jeden koncert JazzFestu je teprve před námi – 28. června vystoupí v Bobycentru v Brně velikán jazzové kytary Pat Metheny, hráč, který zejména ve druhé polovině 70. let a v letech 80. získával jednu cenu Grammy za druhou. Celkově má těchto prestižních ocenění na svém kontě už 19, z toho zatím poslední za loňské album převzatých melodií What’s It All About. Právě v těchto dnech však kytarista vydává nové album – se svou novou skupinou Unity Band, se kterou se představí i v Brně. Na saxofon v této kapele hraje Chris Potter, na kontrabas Ben Williams a na bicí Antonio Sanchez.