LC Band: Je čas... (recenze CD)

Radiem Proglas prošla za více než 15 let jeho existence řada aktivních hudebníků. Bez nároku na úplnost zmiňme písničkáře Petra Pololáníka a Emana Míška, několik členů křesťanské skupiny Střípky, moderátora Dušana Baura, který vydal své písničkářské CD, Luďka Strašáka, autora řady písní a několika muzikálů, šéfku flétnového uskupení MocTet Radku Rozkovcovou, baskytaristu několika kapel Jardu Topinku (a před ním v olomouckém studiu Radim další baskytaristy Jakuba Skřebského a Ondřeje Miklase), vedoucí gospelového sboru Zuzanu Petlanovou (a člena téhož tělesa Kubu Marka) nebo profesionální hudebnici Kateřinu Kovaříkovou, violistku souborů Cimbal Classic a BROLN. Jedno z čestných míst v tomto výčtu zaujímá Miloš Švábek, dlouholetý vedoucí našeho zvukařského týmu, který v roce 2010 pod hlavičkou LC Band – spolu se svou ženou Ivanou Noemi – vydal debutové album Je čas…

Většina písní LC Bandu stojí na kombinaci Milošovy hudby (autorsky i interpretačně) a Ivanina zpěvu a textů. Stylově má album nejblíže k poprocku se zdůrazněním role elektrické kytary a s občasnými příjemnými výlety k náročnějším jazzovým náladám (Jazzík). Od decentní úvodní Ochutnávky s hudbou Ivany Švábkové přes několikeré střídání nálad až po závěrečné zklidnění v instrumentálce A to je asi tak vše… je album dramaturgicky dobře vystavěno, nejsilnější skladby jsou rovnoměrně rozložené po celé ploše CD. A i když výrazně převažují klidnější skladby, v rámci možností se tempa písní střídají. Jakkoli je kytara (vedle zpěvu) hlavním nástrojem projektu, důležitou roli hrají klávesové plochy a v některých skladbách také bicí (v pěti písních hostuje Milošova a Ivanina dcera Ester – viz například závěr skladby Proměna). Nejvíce z celého alba pak vybočuje a trochu rušivě působí skladba It’s Time s kombinací elektrické kytary a discorockového rytmu jako z 80. let. (Zde však musím ocenit výborný zvuk – jako ostatně i v jiných skladbách alba.)

Ivanin zpěv – opět od úvodní Ochutnávky (což je mimochodem velmi vtipný název pro verše „Pojďte a okuste / chléb lásky věčné“) – příjemně ladí se zvoleným hudebním stylem. Postupně dostává zabarvení jazzové (Jazzík), etno (Bari Salom – téměř 19minutová meditativní skladba, která však svou náladou výborně zapadá do kontextu alba), swingově popové (Jitro), šansonové (Nardový olej – s dobře provedenou prací s délkou samohlásek) nebo folkové (Ticho nepospíchá). Jen místy bych uvítal o něco více emocí (zpěv v písni Radost příliš radostně nepůsobí). Pěvecké či mluvené vstupy Miloše Švábka (včetně zkresleného hlasu „zoufalého“ Boha v písni It’s Time) vnímám především jako zpestření a v druhé rovině jako spojovací můstky, které povyšují album ze sledu samostatných písní na ucelené pásmo.

Texty LC Bandu jsou křesťansky zaměřené, přičemž album jako celek zdařile balancuje na hraně mezi explicitními duchovními texty (chvály, modlitby) a obecnějšími sděleními. Slabou stránkou desky je formální úroveň některých textů, přičemž některé pasáže přímo volají po dopracování. Ne po radikálním – Ivana Švábková přesně ví, co chce říci a drtivou většinu slov volí dobře. Jen je škoda, když – zřejmě z momentálního nedostatku vhodnějšího rýmu – vznikne kostrbatost typu „To světlo jasné svítí mi i v noci, / To světlo krásné, zmizí všichni brouci“. Konkrétně právě v písni Jitro, z níž pochází citovaná pasáž, najdeme větší množství předvídatelných rýmů (sliby/chyby, čele/těle) nebo naopak asonancí, které při samostatném čtení tahají za uši (hříšně/břímě). I když se ve spojení s dobře volenou hudbou rušivý prvek částečně vytrácí, mnohem lépe vyznívají písně psané volným nebo volněji strukturovaným veršem (Nardový olej, Jazzík, Ticho nepospíchá).

Navzdory těmto drobným nedokonalostem album jako celek působí profesionálně a při poslechu nenudí. Pochvalu si zaslouží také booklet, který vedle textů písní obsahuje řadu milých rodinných fotografií (nejvíce se mi líbí Švábkovi na houpačce v zoo).

Rok vydání: 2010
Vydavatel: Miloš a Ivana Švábkovi – Go(o)dSound Production
Žánr: poprock
Celkový čas: 66:16