Jiří Šimek: Název alba označuje stav mé mysli

Rozhovor s kytaristou Jiřím Šimkem

Své skladby jste původně psal pro kytarové trio, ale nakonec jste si na album jako čtvrtého člena pozval klávesistu Martina Brunnera. Jaký je to pocit, slyšet je v košatějších aranžích?

Pocit je to dobrý. Klávesy více vyplňují prostor, kterého je v triu až dost. Navíc při živém hraní se nemusím tolik soustředit na vyplnění toho prostoru a můžu se věnovat ještě jiným věcem.

Proč se vlastně album jmenuje Electric Madness?

Ten název jsem zvolil proto, že občas označuje stav mé mysli. Hledám nějaký zvuk pro kytaru, přemýšlím o krabičkách a dostane se to tak daleko, že se mi o tom i zdá. Pak se probudím s vizí nějaké krabičky před očima. Blíží se to až takovému šílenství.

Vedle svého tria/kvarteta hrajete už od roku 2000 se skupinou Muff. Tu vnímám jako skupinu rovnocenných osobností a především Marcel Bárta i Jakub Zitko jsou – stejně jako vy – výrazní autoři. V čem je to pro vás jiné hrát s Muffem a hrát s vlastní kapelou?

Jiné je to v tom, že tvořivý proces u Muffu je více kolektivní. Společně dotváříme formu skladeb, vymýšlíme ještě další rytmy, přidáváme nové zvuky a podobně. U tria jsou ty věci postavené hodně na kytaře, tím už je pak daná i struktura skladby.

Nedávno si vás Michal Nejtek přizval jako hosta do tří skladeb na svém albu 8 for 3 and 4. Tam jsme vlastně „čtvrtým členem tria“. To, že se vaše kytara přidává k jazzovému klavírnímu triu je vlastně opačný případ než na vaší desce, kde jste kytarové trio rozšířil o klávesy.

Tady to bylo jiné v tom, že jsem od Michala dostal noty a víceméně jsem jen zahrál to, co tam bylo napsané. Domnívám se, že on ty skladby snad kromě jedné už psal s vědomím, že v nich kytara bude. Musel jsem se také vyrovnat se zvukem akustického tria, tedy s akustickým pianem a s kontrabasem. Jsem zvyklý hrát s plně elektrifikovanou kapelou a tady to byl úplně jiný zvuk a hlasitost.

Co vás v současné době vedle tohoto „pětičlenného tria“ a skupiny Muff nejvíc hudebně naplňuje?

Mám další projekty, ale nedá se říct, že by mě některý z nich přímo naplňoval, protože se až tak často nehraje. Spolupracuji dál například s Kubou Doležalem, s jehož kvartetem chystáme natáčení další desky. A pak je to příležitostné hraní nebo alternace v několika dalších skupinách.

(Celý rozhovor vyjde v časopisu Harmonie)