Historik Petr Koura mapuje swing za protektorátu

V úvodu ke své knize Petr Koura vysvětluje: „Mezi mladými stoupenci této [swingové] hudby se v první polovině roku 1940 objevila výstřední móda, jež spočívala ve značně provokativním vzhledu. Stoupenci této módy nosili podivně deformovaný klobouk, volné sako kostkovaného vzoru, úzké kalhoty, barevné ponožky a boty na vysokých podrážkách. Charakteristickým znakem příslušnosti k této skupině výstředních mladíků se staly dlouhé vlasy, jež zpravidla končily v zátylku nakulmovanou ruličkou. Příslušníkům výstřední mládeže se záhy začalo říkat potápky, později páskové, zatímco jejich ženské protějšky se nazývaly kristýnky či bedly.  Swingoví výstředníci začali při vzájemné komunikaci používat vlastní slang a pamětníci vzpomínají, že je bylo možné poznat podle charakteristické ležérní chůze.“ České potápky měly mimochodem svou obdobu v dalších zemích: Ve Spojených státech se swingovým výstředníkům říkalo jitterbugs nebo zootsuiters, v Německu Swing-Boys, v Rakousku Schlurfs a ve Francii zazous.

Petr Koura se ve své knize vydává mimo oblast tradiční historie. Zabývá se dějinami swingové hudby, zajímá jej módní odívání, literární a filmová historie nebo dějiny tance. Při bádání využíval metod a optiky dějin každodennosti, urbánních dějin a kulturálních studií.

Zvláštní pozornost věnuje problematice vztahu nacionálního socialismu a jazzu, boji mládeže s autoritami a swingu jako projevu odporu. Stranou jeho zájmu nezůstává ani jazzová hudba v terezínském ghettu a vězeňských zařízeních.