Grzegorz Karnas a Voicingers jako způsob trávení volného času
Pořad v souvislostech
S Grzegorzem Karnasem o festivalu Voicingers
Budeme vysílat
World Music Charts Europe – duben 2024
Katalánský dudák Francesc Sans
Rozhovor se skupinou Circus Problem
Vysílali jsme
Rozhovor se zpěvačkou Petrou Hermanovou
Se zpěvačkou Katarziou o albu Šťastné dieťa
Pozvánka na festival JAZZFESTBRNO 2024
Audioarchiv
Voicingers je název mezinárodní jazzové platformy, kterou založil polský zpěvák Grzegorz Karnas. Pod hlavičkou Voicingers probíhala několik let mezinárodní soutěž zpěváků, nyní se v řadě zemí nejen v Evropě konají semináře, festivaly, koncerty a další zajímavé aktivity. Rozhovor s Grzegorzem Karnasem jsme natočili přímo na festivalu Voincingers v polském městě Żory, kde tato aktivita před lety vznikla.
Voicingers vznikli jako soutěž jazzových zpěváků. Jak vás tato myšlenka napadla?
Pocházím z malého města. Když jsem studoval na hudební akademii, zúčastnil jsem se soutěže jazzových zpěváků v Polsku a vyhrál jsem první cenu. Jako mladý muž jsem si však nebyl sám sebou příliš jistý, netušil jsem, jestli jsem nevyhrál třeba jen náhodou, a tak jsem si to potřeboval ověřit ještě někde jinde. Přihlásil jsem se tedy do další soutěže, která se konala v Belgii, a ta se mi velmi líbila. Soutěžilo dvanáct zpěváků, každý večer vystoupili dva nebo tři a na závěr byl finálový koncert. A byli to soutěžící z celého světa – byla tam dívka z Austrálie, další zpěvačka z Koreje… a já jsem byl mezi nimi. Zajímavé tam bylo už samotné setkání a potom samozřejmě i ceny, možnost vystupovat s profesionálními hudebníky a podobně. Tehdy jsem si řekl, že by bylo možná pěkné uspořádat něco podobného v tom malém polském městě, z kterého pocházím. A že by vlastně jen „stačilo“ přesvědčit ty správné lidi, aby tam přijeli. Když totiž něco pořádáte, nezáleží na tom, KDE to pořádáte. Ale jestli na místo, které si vyberete, přitáhnete ty správné lidi. Požádal jsem tedy město Żory o finanční podporu a oni souhlasili. Řekli, že to můžeme vyzkoušet, ale pouze pod podmínkou, že budu Żory prezentovat jako místo nakloněné kultuře. Takže mým cílem na počátku bylo jednak propagovat město Żory a jednak v tomto ospalém městě uspořádat něco, co se tam nikdy předtím nekonalo.
Jaké jste si na začátku stanovil cíle?
Musela to být akce zajímavá pro mne, aby mě bavilo ji pořádat. Musela být zajímavá také pro účastníky a v neposlední řadě i pro místní komunitu. A obyvatele města soutěž opravdu zaujala. Je to možná paradox, možná prostě realita, ale lidé rádi sledují jiné lidi, jak soutěží. Proto existuje sport, proto existují soutěže krásy a podobně. Každý rok se sto nebo sto padesát místních obyvatel účastnilo našich soutěžních koncertů. Povedlo se nám tedy kolem festivalu vybudovat malou komunitu lidí, kteří pravidelně chodili na koncerty i na jam sessiony. Ocitli se v tom ospalém malém městě uprostřed skupiny jiných lidí, kteří přijeli z různých zemí, mluvili různými jazyky a chovali se jinak než oni. V Polsku kolem roku 2000 nebylo ještě obvyklé, aby se v malém městě pohybovalo tolik cizinců. Z Voicingers se tak stal velmi zajímavý způsob trávení volného času. Kdo byl jen trochu zvědavý, mohl se dozvědět, jak jednají lidé v jiných zemích, mohl se s nimi dokonce dát do řeči a zažít něco nového.
Soutěží prošla řada zajímavých interpretů. Kteří podle vás byli nejvýraznější?
Je těžké jmenovat jen některé, protože každý rok jsem zval do poroty jiné hudebníky a další profesionály. Sám jsem v porotě nikdy nezasedal, ale naši porotci pocházejí z různých oblastí jazzového žánru. Verdikt poroty je tedy pokaždé překvapením. Já jako umělecký ředitel soutěže mám samozřejmě mezi soutěžícími své favority. Někdy tedy s rozhodnutím poroty souhlasím a jindy mám pocit, že ty nejlepší porota neocenila. Stalo se nám ostatně, že i takoví, kteří v soutěži nevyhráli, s námi pak začali pravidelně spolupracovat. Lidé, kteří nám dnes organizují naše aktivity v různých zemích, většinou prošli soutěží, a právě tak jsem se s nimi seznámil. Oni jsou tedy pro mne ti nejdůležitější účastnící soutěže, protože spolupráce s nimi trvá dál. Chtějí se podělit o svůj talent a schopnosti.
Se soutěží jste před několika lety prozatím skončili, ale Voicingers pokračují. Čím jsou dnes?
Začali jsme se soutěží, ale postupně se z Voicingers stal festival, kterého se účastní jazzoví muzikanti, kteří hranice žánru překračují. Je to také vzdělávací festival. Náš přístup ke vzdělání ovšem spočívá v tom, že využíváme hudbu a improvizaci jako nástroj k prohlubování věcí, které jsou možná důležitější než hudba, ale které se právě díky hudbě můžeme naučit. Improvizace je fenomén, který každého, kdo je ochoten se do ní ponořit, nutí akceptovat realitu takovou, jaká je. Nutí vás jednat bez přípravy. Je to tedy velmi cenná dovednost. Když si ji osvojíte, život je hned jiný. Hudba je pro nás tedy nástroj. A fakt, že se díky hudbě můžeme něčemu novému naučit, hudbu samotnou přesahuje. Dalším důležitým fenoménem je pak to, že jsme se v posledních pěti letech stali putovním festivalem. Učíme se, hrajeme společně, vytváříme prostor pro místní hudebníky a pro spolupráci s nimi. A to vše společně přinášíme na různá místa. Například v létě 2022 jsme takto navštívili myslím pět zemí a dalších pět na podzim. Teď jsme v Polsku, nedávno jsme se vrátili z Lotyšska, byli jsme v Česku, chystáme se do Dánska, potom do bude Francie, Anglie, znovu Polsko a pak Bangladéš a Vietnam. Dnešní Voicingers tedy jsou – koncerty, spolupráce hudebníků z různých zemí, vzdělávání a cestování.
V názvu Voicingers se skrývá hlas (voice) a zpěváci (singers), ale vašich aktivit se účastní i instrumentalisté. Jak to jde dohromady?
Když jsem s projektem začínal, nevěděl jsem úplně přesně, co chci. Hledal jsem ve skutečnosti svůj vlastní hlas v hudbě a v životě. A po stejné cestě se musí vydat každý, kdo hraje na jakýkoli nástroj – ať už tím nástrojem lidský hlas nebo třeba saxofon. Každý musí najít ten svůj „hlas“ v rámci nástroje, kterému se věnuje. Nebo svůj „hlas“ ve svém skladatelském stylu. Voicingers je tedy hudební projekt, který pomáhá svým účastníkům hledat jejich hlas, ať už se věnují čemukoli. Nerozlišuji tedy hudbu vokální a ostatní. Nikdy jsem to neměl tak, že bych na festivalu chtěl jen kapely, které mají zpěváka nebo zpěvačku. Sám jsem se jako zpěvák naučil mnoho z poslechu instrumentální hudby a z toho, že jsem si s takovými kapelami zkoušel zazpívat. Považuji hudební nástroje za rovnocenné s lidským hlasem. Můžete promlouvat prostřednictvím zpěvu nebo prostřednictvím svého nástroje. Rozdíl je jen v tom, že zpěvák se naučí melodii, zná zpaměti text, a to vše přednese s doprovodem kapely. Hudebník také svým způsobem „zpívá“, ale musí rozumět tomu, jak hudba funguje. Jak fungují bicí, jak funguje basa, jak funguje harmonie nebo rytmické vzorce. Voicingers je tedy festival pro ty, kteří se chtějí věnovat hudbě a kteří hledají svůj vlastní hlas.