Petr Lüftner: Až se příště narodím (recenze CD)

Petr Lüftner je vystudovaný lesník. Studoval mimo jiné v Německu a na praxi poté odjel do Finska, kam si nechal poslat akordeon. Z písně Ty jsi to Ústí, kterou na severu (Evropy) napsal, se stál na severu (Čech) díky internetu hit. To se psal rok 2014. O dva roky později Petr s pomocí dvou zkušených pomocníky vydal své první autorské album. Těmi pomocníky byli Ondřej Ládek alias Xindl X, který album produkoval, a Jiří Mašek, který se na nahrávce podílel jako mistr zvuku a vydavatel. Vznikl slibný debut, na kterém může Petr jako písničkář stavět a rozvíjet se. Jakkoli zní totiž od první písně velmi profesionálně, prostoru pro zlepšování je zde stále dost.

Petr na obalu alba děkuji Ondřeji Ládkovi mimo jiné za to, že právě on přišel s nápadem na toto album. Že je právě Xindl X velkým Lüftnerovým vzorem, vyplývá nepřímo například z písně Předskokan, ve které se s nadhledem snaží podívat sám na sebe coby právě Ládkova předskokana na koncertě. Petr Lüftner Xindla X nekopíruje, jeho hudební (akordeon) i pěvecký (tradičnější zpěv) jazyk je jiný, což ale v jeho případě není jednoznačně pozitivní informace. Právě proto, že je jiný, si bohužel nemůže dovolit některé chyby, které Xindlovi snáze projdou. Na mysli mám špatně kladné přízvuky, které se u Láskova „polorapu“ snadno ztratí, zatímco velmi slušný zpěvák Lüftner chyby ve frázování skrýt nedokáže. V kombinaci s výrazným rytmickým doprovodem (Předskokan, Pavouk a další) jsou tyto chyby zvlášť výrazné.

Že Lüftner některé pasáže raději nepřeformuloval, je velká škoda. Jinak totiž jeho písně mají hlavu a patu, drží pohromadě harmonicky, mají silné a hitové melodie. Navíc se daří dobře propojit písničkářův akordeon s dalšími nástroji – například s mandolínou a banjem v Já chci. Jako vypravěč lehce melancholických a přitom nápaditých příběhů, v nichž nechybí ani sociální prvek (Nezaměstnanej), má Petr Lüftner stejně blízko k Pavlu Dobešovi a Wabimu Daňkovi jako k Tomáši Klusovi nebo Xindlovi X. Jeho projev je výrazně konzervativní, oba zmíněné písničkáře mladší generace připomíná především v písních s bohatším textem (co do kvantity, bohužel ne vždy co do kvality).

V textech jinak Lüftner osciluje mezi očekávatelnými a lehce originálnějšími tématy. Jeho Písničkář v rytmu irského tance říká vše: „Zpívá o lásce i problémech, nejvíc o životě,“ čímž se nechtěně vymezuje vůči mnohem silnějším Písničkářům Mertovu nebo Veitovu. K vyznání rodnému městu Ty jsi to Ústi najdeme paralely u Reného Součka (Frýdek-Místek), Michala Kosmonauta Šimíčka (Bleděmodré město – Brno) nebo Jarka Nohavici (Ostravo), ale Lüftner svou poctu pojal po svém a dobře, stejně jako podobně laděnou Severočeskou. Se situací na severu Čech volně souvisí i sociální sonda Nezaměstnanej, zatímco Vlasy šedivý jsou velmi solidní píseň (jedna z nejlepších na albu), tematicky trochu v duchu Nohavicova Starého muže. Píseň Moderní člověk trochu prvoplánově kritizuje některé výdobytky naší současnosti, Myslivecká (navzdory slibnému názvu) je bohužel sbírka myslivecko-erotických metafor na hraně trapnosti. A Pavouk, píseň s velmi nápaditým začátkem, bohužel končí fádní pointou, ale i tak patří k vrcholům alba.

Petra Lüftnera považuji za velmi slibnou postavu na české písničkářské scéně. Věřím totiž, že s přibývajícími léty (a dříve, než mu vlasy zšediví), bude nacházet čím dál zajímavější témata a že je bude balit do originálních metafor. Už teď k tomu má dobře našlápnuto. Píseň naspat umí a charisma v jeho hlase a písních cítím také. Chce to jen dostat víc pod kůži základní pravidlo, jak češtině pracuje se slovním přízvukem, trochu víc si hrát s rýmy („nad Labem/nakradem“ opravdu nezní moc dobře) a psát a psát. Už teď to zní dobře – i proto, že Petr se svým akordeonem nenapodobuje žádného z autorů, kteří tento nástroj používají.

Vydavatel: Jiří Mašek – Good Day Records
Rok vydání: 2016
Žánr: folkrock
Celkový čas: 42:03

www.petrluftner.cz