Laimas Muzykanti – písně o koních a přírodě ve století internetu

Když Laimas Muzykanti začínali, dominovala lotyšskému folklornímu revivalu jediná velká skupina Iļģi; dnes je scéna mnohem širší a institucionálně podpořená. Existují festivaly (např. Valmiermuiža Music Festival), specializované kluby a dokonce akademické zázemí etnomuzikologie a etnojazzu na hudebních školách. Uškāns tak vnímá vlastní kariéru jako součást širšího procesu: z okrajového zájmu se lidová hudba stala respektovanou a rozmanitou součástí současné lotyšské kultury. 

Po třiceti letech existence se Laimas Muzykanti označují za „veterány velkých festivalů“, ale pro Uškānse už nejsou jediným centrem jeho tvorby. Paralelně pracuje na několika dalších projektech – jako hudebník i producent – včetně spolupráce s rockovým kytaristou Armandsem Alksnisem. Spojuje je trvalá láska k rocku, která stojí i u zrodu etnorockového zvuku Laimas Muzykanti. Kapela tak představuje jednu z větví širší osobní tvorby, nikoli její jediný vrchol. 

Uškāns v rozhovoru zdůrazňuje, že jeho hudební identita byla od začátku „rocková“ a spojení lidové hudby s rockem bylo přirozeným cílem. První pokus o tento styl představovala skladba Tōļi dzeivoj, později rozvinutá v komplexnější etnorockové kompozice. Kapela vychází z tradičních lotyšských písní, ale zachází s nimi tvůrčím způsobem: většinou používá původní texty, někdy je však dopisuje nebo přetváří. „Dnes sice žijeme ve století telefonů, internetu, aut a letadel – a přitom zpíváme o koních, o přírodě, o lásce a o svatbách,“ říká Uškāns a právě v tomto napětí mezi současností a tradicí se rodí svébytný výraz Laimas Muzykanti. Výrazným příkladem je skladba Čigōns, inspirovaná progresivním metalem skupiny Dream Theater, což ukazuje, že i hluboce zakořeněný folklor může vstupovat do dialogu s moderními hudebními styly.